Kim Phúc Pahn Thi a Nicka Ut při dnešní generální audienci Kim Phúc Pahn Thi a Nicka Ut při dnešní generální audienci 

Papež obdržel ikonickou fotografii z vietnamské války

Při generální audienci papež pozdravil fotografa Nicka Uta, který v roce 1972 pořídil slavný a známý snímek vietnamské dívky zasažené napalmem. Spolu s ním přijela do Říma také ona dívka, dnes devětapadesátiletá Kim Phúc Pahn Thi.

Giampaolo Mattei – Vatican News

Kim a Nick válku dobře znají. Vietnam, 8. června 1972: palba na vesnici Trang Bàng, 40 km západně od Saigonu. Shora padají napalmové bomby. Fotograf Nick Ut v jednom záběru zachycuje zoufalství malé Kim Phúc Pahn Thi, která utíká pryč nahá, protože napalm jí spálil šaty. Tato fotografie se stala jedním ze symbolických obrazů v dějinách 20. století. Téměř o půl století později se fotograf i ona dívka vydali na Svatopetrské náměstí za papežem Františkem, aby mu řekli, že válka je šílenství. Zároveň mu darovali podepsanou kopii oné fotografie, která už padesát let protestuje proti válce.  

Kim, které je nyní 59 let, vypráví: „O půl století později si jako pamětnice dovolím říci, že nechceme válku, ale mír, protože svět mír potřebuje“. A právě kvůli tomuto mírovému úsilí ve spolupráci s Nickem natočila dokumentární film The Napalm Girl.

„Toho rána pršely na vesnici bomby, všichni utekli“, vzpomíná Nick, kterému je dnes 71 let a pracoval v první linii jako fotoreportér. „Viděl jsem, jak vybuchla bomba v pagodě: myslel jsem, že uvnitř nikdo není, ale v kouři jsem uviděl babičku Kim, která držela mrtvé dítě. A potom jsem zahlédl Kim, která volala o pomoc. Přestal jsem fotit po jednom záběru, musel jsem jednat. Vzal jsem vodu a polil zasažené děti, potom jsem je naložil do dodávky a odvezl do nemocnice“.

Ve své kanceláři v Saigonu Nick vyvolal fotografii, která se okamžitě stala „snímkem, který vypráví o válce ve Vietnamu“. Získala také Pulitzerovu cenu. Kimin příběh je zásadní: „Ten obrázek mi stále připomíná, že jsem přišla o své dětství. Teprve časem jsem si však uvědomila jeho hodnotu. Zpočátku jsem jej nenáviděla, viděla jsem v něm ponížení: dítě vystavené světu nahé, křičící v zoufalství. Pravda je, že mi poté pomohli, strávila jsem čtrnáct měsíců v nemocnici a prodělala sedmnáct operací, aniž bych cokoli platila“.

(jag)

11. května 2022, 17:25