Papež: Virtuální prostředí nemůže nahradit setkání, ale musí být obýváno křesťany
Salvatore Cernuzio - Vatikán
Eucharistie ve streamu, pohřby sledované na telefonu, setkání na Zoomu nebo jiných platformách za účelem "uklidnit, setkat se, být". Papež František vychází z živé vzpomínky na dobu karantény, která narušila pastorační návyky a praxi, a v předmluvě ke knize Digitální církev (Tau Editrice) vybízí k tvůrčímu a vědomému využívání digitálních technologií jako prostoru přítomnosti církve pro muže a ženy dneška.
Prostor pro setkávání a naslouchání
Knihu, která vznikla péčí novináře televize Tv2000 Fabia Bolzetty, včera dopoledne v Marconiho sále Vatikánského rozhlasu představili prefekt Dikasteria pro komunikaci Paolo Ruffini a sestra Alessandra Smerilli, tajemnice Dikasteria pro integrální lidský rozvoj. Jejich přítomnost, symbolizovala komunikaci, která přispívá k "integrálnímu" rozvoji, a to jak jednotlivce, tak celé společnosti. Což je přesně přání papeže, který v úvodním textu připomíná potenciál internetu a nových technologií: "I web, území, kde se někdy zdá, že převládá nejhlasitější hlas a znečištění falešnými zprávami, se může stát prostorem pro setkání a naslouchání." To se jasně projevilo během nejtěžší fáze pandemie, kdy sociální a jiné virtuální nástroje pomohly lidem necítit se osaměle.
Kreativita kněží
V tomto smyslu si papež sice uvědomuje "chyby a excesy", ale zároveň chválí tvořivost mnoha kněží, kteří se v těchto případech "snažili udržovat lidské a komunitní vztahy při životě". A když "tyto pokusy stavěly do středu pozornosti sdělení, které má být sděleno, a nikoli protagonismus sdělovatele, musíme uznat, že byly užitečné". Sdružení italských katolických webmasterů (WECA) - jehož zkušenosti s videokurzy pro kněze o církvi a digitální komunikaci slouží jako předloha pro Bolzettovu knihu - se s těmito kněžími setkalo v uplynulých dvou letech a vyprávělo jejich příběhy. Kněží všech věkových kategorií "se zavázali, také prostřednictvím nových technologií, udržovat svěřené komunity v jednotě," píše papež. Jsou příkladem toho, jak účinně lze využívat technologické nástroje: "Sociální sítě slouží k udržování kontaktů, k signalizaci potřeb, abychom se necítili osamělí, k aktivizaci charitativních iniciativ, k tomu, abychom si stále ukazovali tváře při čekání na další setkání. Odborníci tvrdí, že některé změny, k nimž došlo v důsledku častějšího využívání technologií pro virtuální setkání, budou trvat ještě dlouho i po skončení pandemické nouze," říká papež.
Mladí lidé, protagonisté lidštější komunikace
Je to jistě pozitivní skutečnost, ale pozor, říká papež, novinky vynucené výjimečnou fází se nemohou stát, alespoň v církvi, zavedenou praxí: "Virtuální setkání nenahrazuje a nikdy nemůže nahradit setkání přítomné. Fyzická přítomnost při lámání eucharistického chleba, dobročinnost, vzájemné pohledy do očí, objetí, služba chudým vedle Ježíše, podání ruky nemocným, to jsou zkušenosti, které patří k naší každodenní zkušenosti a žádná technologie ani sociální síť je nikdy nedokáže nahradit," říká František. "Víme, že virtuální prostředí nikdy nemůže nahradit krásu osobních setkání. Digitální svět však obývají a musí obývat křesťané," poznamenal, "možná mladí lidé, kteří, vycházejíce ze své víry, budou zítra schopni být protagonisty nových forem sociální a lidštější komunikace, schopnější naslouchání a opravdového sdílení."
Ruffini: čtení digitální éry neinstrumentálním způsobem
Ruffini ve svém projevu hovořil také o sdílení a naslouchání a knihu Digitální církev označil za "vzácnou", "praktickou, ale i duchovní příručku", která "dává nástroje, jak v tak zmatené době číst digitální éru neinstrumentálním způsobem". Prefekt se zejména věnoval sociálním sítím a perspektivám, které nabízejí: na jedné straně "usnadňují mezilidské vztahy", na druhé straně "mohou vést k polarizaci a rozdělení mezi jednotlivci a skupinami". Tváří v tvář tomu si člověk musí "vybrat, jak je použije, aby se přiblížil nebo vzdálil svému bližnímu".
To mění perspektivu, ale především funkčnost sociálních sítí. "Zuřivý dualismus", který všechno ničí, se může stát dialogem; web se z prostoru pro "vydávání názorů za pravdu" nebo "náhražky myšlení a kritického ducha" může proměnit v prostředek, který "napomáhá vědeckému bádání, sdílení víry, je protilátkou proti jedinému typu myšlení". A dokonce i ta "odhmotněná aura" digitálního světa, která hrozí, že "zničí reálný svět skrze místa bez prostoru a času", se může naopak změnit a stát se nástrojem, který "vykoupí periferie ze všech marginalit" a "sjednotí rozdělené světy". "Nemůžeme pohřbít dar technologie jako člověk, který pohřbil svou hřivnu," řekl Ruffini a citoval evangelijní podobenství, "musíme obnovit schopnost dívat se na věc jako ti, kteří chtějí komunikovat."
Smerilli: potřebujeme konkrétnost
V podobném duchu odpověděla sestra Smerilli na otázku, proč musí být církev přítomna v digitálním světě: "Řekla bych, že nemůže, ale musí. Digitální je skutečné, je to prostředí, kde jsou lidé, a církev je tam, kde jsou muži a ženy se svými nadějemi, úzkostmi a bolestmi." Tato myšlenka je určena zejména mladým lidem, kteří virtuální svět obývají. Web pro ně může být prostředkem vzdělávání, a to i proto, že "na určitá témata, například sociální nauku, si člověk nemůže zvyknout ve dvaceti letech, když už dělal něco jiného. Už ve třech letech by se měl člověk naučit, jak určité zásady uplatňovat v praxi," řekla Smerilli. i z její strany přišla výzva ke "konkrétnosti", stejná, jakou papež požadoval od Komise Covid, která se zrodila v rámci dikasteria. "Když církev přistupuje k digitálním technologiím, nemůže tak činit pouze na základě teorie. Je to víra sama, která o to žádá, protože, jak říká sestra Smerilli, když je "skutečně žita, potřebuje si ušpinit ruce".
Bolzetta: digitální kultura setkávání
Na závěr Bolzetta vyjádřil naději, že kniha, ale také projekty WeCa (které si lze prohlédnout kliknutím na QR kód na obálce svazku), mohou čelit "tendenci chápat digitální médium jako prostředek technického přenosu dat, když mohou být prostorem pro vytváření kultury setkávání".
(pb)
