PAPEŽ

František: Když je církev jednotná, mohou se dít zázraky

Církev je buď synodální, nebo není církví: papež se při rozhovoru s jezuity působícími v Kanadě znovu vrací k myšlence, která mu leží na srdci. Při soukromém setkání s 15 z více než 200 jezuitů kanadské provincie došlo 29. července v quebeckém arcibiskupství krátce před koncem apoštolské cesty. Přinášíme vám souhrn tohoto rozhovoru, který vydal časopis Civilità Cattolica.

Paolo Ondarza - Vatikán

Papežův rozhovor s jezuity z kanadské provincie

Když říkáme "synodální církev", je tento výraz nadbytečný, protože "církev je buď synodální, nebo není církev". Synoda o synodalitě slouží k tomu, aby se to znovu potvrdilo, připomíná papež v hodinovém rozhovoru s jezuity z Kanady, země, kterou již dvakrát navštívil: v 70. letech jako novicmistr a v roce 2008 při příležitosti Mezinárodního eucharistického kongresu.

Jednota kanadské církve

Synoda, připomíná František, není politické setkání ani výbor pro parlamentní rozhodování. Je to výraz církve, kde je hlavním hrdinou Duch svatý, jako ve událostech vyprávěných ve Skutcích apoštolů. Synoda znamená jít společně a "jít společně" bylo mottem kající pouti do Kanady, která právě skončila: příležitost, při níž se ukázala jednota církve, poznamenal římský biskup a citoval rčení "chceš-li jít rychle, jdi sám, ale chceš-li jít bezpečně, nech se doprovodit".

Zázraky sjednocené církve

Proces usmíření s původním obyvatelstvem neskončil, ale "nejdůležitější je, že se episkopát dohodl, přijal výzvu a postoupil vpřed": " tento kanadský episkopát byl příkladem jednotného episkopátu", "a když je episkopát jednotný, může se dobře vypořádat s výzvami, které se objeví". Papež František poznamenává, že pokud se tato cesta smíření daří, "není to kvůli mé návštěvě. Já jsem jen třešnička na dortu. Jsou to biskupové, kteří dokázali všechno vyřešit svou jednotou". Svatý otec také zdůrazňuje schopnost původních obyvatel dobře řešit tuto problematiku a být aktivní a hovoří o důvěrném vztahu mezi biskupy a původními obyvateli: "To jsou zázraky, které se mohou dít, když je církev jednotná."

Setkání s jezuity v Kanadě

Pán dává sílu křehkým

Dále varuje před jedním z největších nepřátel jednoty církve: ideologií. "Skutečnou silou jezuity," říká, "je vědomí vlastní křehkosti. Je to Pán, kdo nám dává sílu." František je pak tázán na některé komentáře, které se během cesty do Kanady objevily v tisku, například na otázku, proč se papež omlouvá za křesťany, ale ne za církev jako instituci. "Mluvím jménem církve, i když to neříkám výslovně," upřesňuje. "Naopak musím výslovně uvést, že jde o mé osobní mínění, když nemluvím jménem církve."

Jsme na cestě

Těm, kteří se diví, proč během této cesty nedošlo k setkání s oběťmi sexuálního zneužívání, vysvětluje, že před cestou odpověděl na několik dopisů na toto téma a že záměrem bylo "upozornit na problematiku původních obyvatel". Někteří z účastníků setkání poukázali na to, že mnozí o Františkovi mluví jako o papeži změny, co se týká problematiky zneužívání, a to i v trestněprávní rovině. "Zákon nelze uchovávat v lednici, doprovází život a život jde dál: stejně jako se zdokonaluje morálka," odpověděl římský biskup. "Chápání člověka se časem mění a jeho svědomí se prohlubuje. Je chybou chápat církevní nauku jako monolit."

Tradicionalismus, pohanství myšlení

Proto je důležité mít úctu k autentické tradici, "živé paměti věřících", na rozdíl od tradicionalismu, který je naopak, jak zdůrazňuje papež, "mrtvým životem věřících". Dodává, že ospravedlňovat každý čin slovy "vždycky se to tak dělalo" je "pohanské myšlení".

Rozhovor mezi spolubratry

Liturgie a jednota církve

V odpovědi na otázku o liturgii a jednotě církve František připomíná na jedné straně liturgické deformace v Latinské Americe před třiceti lety a na druhé straně následné "zpátečnické opojení starobylostí". "Moje působení v této oblasti," vysvětluje, "následovalo linii Jana Pavla II. a Benedikta XVI., který povolil starý ritus a následně požádal o zhodnocení. Poslední zhodnocení jasně ukázalo, že je třeba tuto otázku regulovat a zabránit tomu, aby se stala módní záležitostí, ale zůstala záležitostí pastorační." Papež si je jistý, že "přijdou studie, které zdokonalí reflexi tak důležité otázky", protože "liturgie je veřejnou chválou Božího lidu".

Kalvárie na Haiti

Kanadská provincie Tovaryšstva Ježíšova zahrnuje také území Haiti a nemohla tedy chybět zmínka o obtížném procesu národního usmíření, který v této karibské zemi probíhá: "Haiti prožívá těžkou zkoušku," komentoval František, vyjádřil svou hlubokou lítost a svěřil se, že se obává pádu do "propasti zoufalství". "Nezdá se mi, že by mezinárodní organizace pochopily, co dělat," dodává a vyzývá ke konkrétním řešením, jak se dostat z krize, a navrhuje církvi iniciativy modlitby a pokání, které by pomohly haitskému lidu růst v naději.