Papež: Ježíš není idea nebo morální pravidlo, ale osobní přítel a druh na cestě
Jana Gruberová – Vatican News
Vězte, že Bůh miluje otázky, a svým způsobem je miluje více než odpovědi, řekl papež mladým návštěvníkům a dotázal se:
„Proč? Je to jasné: protože odpovědi jsou uzavřené, otázky jsou otevřené. Člověk, který žije pouze odpověďmi, je zvyklý se uzavírat. Člověk, který žije otázkami, uvykne otevřenosti. Bůh má rád otázky. Ježíš se totiž jednoho dne na břehu Jordánu obrátil na první dva, kteří ho následovali, těmito slovy: „Co hledáte?“ (Jan 1,38). Byla to otázka. Dříve než nám Ježíš dá odpovědi, učí nás položit si zásadní otázku: „Co hledám?“ A tuto otázku si musí položit každý z nás: Co hledám? Pokud si někdo klade tuto otázku, uchovává si mládí, i kdyby mu bylo osmdesát let. A pokud tak neptá, zestárl, byť by mu bylo třeba dvacet“.
František připomněl svou nedávnou cestu do Kanady a upozornil na podobnost, či spíše rovnocennost mladých Evropanů a tamní mládeže z domorodých národů.
„Jste si rovnocenní ve smyslu lidskosti, toho, co kvalifikuje naše bytí člověkem, tedy našeho vztahu k Bohu, k druhým, ke stvoření a k sobě samým ve svobodě, nezištnosti, darování sebe sama. Tento vztah vyjadřuje „neúplnost“, touhu po plnosti života, radosti, smyslu. Ježíš Kristus je touto plností: všichni jsme nedokončení, jsme na cestě, na cestě. A to si musíme uvědomit“.
Slovy apoštolské exhortace Christus vivit papež zopakoval, že „Kristus žije a je naší nadějí i nejkrásnějším mládím tohoto světa. Vše, čeho se dotkne, omládne, stane se novým, naplní se životem“. Tato skutečnost platila pro první apoštoly, ale také pro současné mladé lidi internetového věku. Ježíš vždy zůstává počátkem i koncem, alfou i omegou.
„Váš tábor se jmenuje „Alfa“, stejně jako metoda evangelizace, kterou je inspirován. Alfa je synonymem zrození, počátku, úsvitu života... Kristus je „alfa“, tedy počátek, a je také „omega“, tedy konec, naplnění, plnost. S Kristem tak může být tento mikrokosmos, jímž je lidská bytost, zachráněn z propasti smrti a negativity a může vstoupit do přitažlivosti Boha, Boha života, Boha lásky“.
Následování Krista ovšem obnáší, že se zřekneme sobectví, sebestřednosti, přetvářky a tváří v tvář zlu nebudeme uhýbat před realitou, nýbrž přijmeme každý svůj díl odpovědnosti, tedy svůj kříž, řečeno Ježíšovými slovy.
„To nám dává pokoj, dodává nám to jistotu: jsme s Ním, který nás zná a miluje víc než my sami sebe a chce pro každého z nás původní plnost, plnost, která je pro každého jedinečná. Bůh nechce fotokopie, ale pouze originály. Víte, kdo to rád říkal? Blahoslavený Carlo Acutis (...) – syn této doby, počítačový nadšenec, především ale milovník Ježíše a eucharistie, kterou nazýval „dálnicí do nebe“. Carlův pozemský život byl krátký, velmi krátký, ale naplněný. Prožil jej jako závod, běh do nebe, který zahájil v den svého prvního svatého přijímání, kdy se setkal s Ježíšem v jeho Těle a Krvi. Ježíš totiž není idea nebo morální pravidlo, ale osobní přítel a druh na cestě“.
