Papež: Církev má bojovat proti zlu, nikoli politicky, nýbrž v duchu evangelia

Jana Gruberová – Vatican News

Také při této audienci, jako při jiných příležitostech, papež František neskrýval osobní úctu k těmto latinskoamerickým mučedníkům. Smrt jezuity Rutilia Grandeho předznamenala činnost a rovněž mučednickou smrt dnes již kanonizovaného arcibiskupa Roméra. František již dříve zmínil, že ve svém pracovně uchovává jejich relikvie: obraz, v němž je zarámován Romerův zakrvácený šat a poznámky k jedné katechezi otce Rutilia.

„Mučedníci, jak všichni víme, jsou zdarma daným darem od Pána, jak prohlásil blahoslavený Cosme Spessotto, nejcennějším darem, který Bůh mohl dát své církvi, protože v nich se uskutečňuje ona větší láska, kterou nám Ježíš ukázal na kříži. Jejich krev se nespojuje se Spasitelovou krví jen na základě toho, že učedník napodobuje Mistra, nebo služebník Pána, ale je formou mystického spojení, které církevní Otcové viděli znázorněné v kapkách krve, jež stékaly po Ježíšově tělu v Getsemanech (srov. sv. Augustin, Výklad k 85. Žalmu). Tyto čtyři kapky, jako rubíny vyšité na Ježíšově nesešívané tunice, jsou vzácnými klenoty, za které děkujeme především Bohu. On je do tohoto boje pozval, dal jim sílu zvítězit a nyní nám je předkládá jako cestu, kterou máme následovat, protože problémy neskončily, boj za spravedlnost a lásku k národům pokračuje a k boji nestačí slova či nauky; je zapotřebí svědectví“.

Je zajímavé, že prvním plodem smrti těchto blahoslavených bylo obnovení jednoty v církvi, pokračoval papež. Tuto skutečnost zdůraznil sv. Óscar Romero 14. března 1977 při pohřbu otce Rutilia Grandeho, když s dojetím napsal, že se „klérus semknul se svým biskupem“, a uznal, že právě v tomto svědectví jednoty „věřící chápou, že existuje osvícení víry, které nás vede [...] a motivace lásky“.

„Silně na mne zapůsobil život těchto mučedníků, spoluprožíval jsem ho, včetně jeho rozporuplnosti. Pramení z toho osobní úcta: u vchodu do své pracovny mám malý obrázek s kouskem zakrvácené alby svatého Óscara Romera a maličkou katechezi Rutilia Grandeho, aby mi připomínaly, že vždy existují nespravedlnosti, za které musíme bojovat. Oni nám k tomu vyznačili cestu“.

Naše realita jistě není stejná jako tehdy, ale výzva k oddanosti, věrnosti, k tomu, abychom na první místo kladli víru v Boha a lásku k bratru, abychom žili z naděje, je nadčasová, protože se jedná o evangelium, živé evangelium, které se neučíme z knih, ale ze života těch, kteří nám předali odkaz víry, vyzdvihl Svatý otec.

„Poselství těchto mučedníků nás vyzývá, abychom se ztotožnili s jejich utrpením, které je uskutečněním Kristova utrpení v přítomném okamžiku, přijetím kříže, který Pán nabízí každému z nás osobně. Tato cesta – duchovní cesta, modlitba a boj – se někdy musí stát obžalobou a protestem, nikoli politickým, ale vždy evangelijním. Dokud existuje nespravedlnost, dokud nejsou vyslyšeny spravedlivé požadavky lidí, dokud se ve vaší zemi projevují známky nedostatečné zralosti na cestě k plnosti Božího lidu, musí zaznít náš hlas proti zlu, proti vlažnosti církve, proti všemu, co nás vzdaluje od lidské důstojnosti a hlásání evangelia.

Ježíšův kříž je křížem všech a je křížem církve jako Kristova těla, které ho následuje až k oběti. Povzbuzujme se navzájem, mysleme na ty, kdo jsou mezi našimi lidmi v nesnázích: na ty nejchudší, uvězněné, na ty, kdo nemají z čeho žít, na nemocné, odmítnuté. A děkujme Bohu, že můžeme kráčet v síle víry a sloužit našemu lidu, zakončil papež František.