Papežovo setkání s mladými v Bahrajnu

Vatican News

V sobotu odpoledne se v Bahrajnu konalo setkání papeže Františka s mladými lidmi na zdejší střední škole.

Katolická střední škola Nejsvětějšího srdce, která připravuje děti na akademické studium, byla založena ve 40. letech 20. století vedle kostela Nejsvětějšího srdce v Manamě. Vedly ji Misionářské sestry, které se zavázaly nabízet multikulturní vzdělání zaměřené na akademickou excelenci a vzdělávání založené na hodnotách čestnosti a spravedlnosti. Škola se v průběhu let rozvíjela a později byla přestěhována do nových prostor v Isa Town.

Poté co jsi papež vyslechl příspěvky muslimských a křesťanských studentů této školy, oslovili je se svým projevem jehož část vám zde nabízíme.

PAPEŽ FRANTIŠEK

Jsem rád, že jsem v Bahrajnském království viděl místo setkávání a dialogu mezi různými kulturami a vírami. A když se teď dívám na vás, kteří nejste stejného náboženství a nebojíte se být spolu, myslím, že bez vás by toto soužití rozdílů nebylo možné. A to by nemělo budoucnost! V těstě světa jste to právě vy, kdo jste dobrým kvasem určeným k růstu, k překonávání tolika sociálních a kulturních bariér a k podpoře výhonků bratrství a novosti. Jste to vy, mladí lidé, kteří se jako neklidní cestovatelé otevření nebývalému nebojí vzájemné interakce, dialogu, "hluku" a míšení se s ostatními, čímž se stávají základem přátelské a solidární společnosti. To je ve složitých a pluralitních souvislostech, v nichž žijeme, zásadní: zbořit určité ploty, aby se otevřel svět, který je více lidský a bratrský, i když to znamená čelit mnoha výzvám. V této souvislosti bych vám rád na základě vašich svědectví a otázek adresoval tři malé výzvy, které vás nechtějí ani tak něco naučit, jako spíše povzbudit.

První výzva: přijměte kulturu péče. Sestra Rosalyn dnes použila tento výraz: "kultura péče". Péče znamená rozvíjet vnitřní postoj empatie, pozorný pohled, který nás vytrhuje z nás samých, jemnou přítomnost, která překonává lhostejnost a podněcuje nás, abychom se zajímali o druhé. Je to bod obratu, počátek novosti, protilátka proti uzavřenému světu, který nasáklý individualismem požírá své děti, proti světu uvězněnému smutkem, který vytváří lhostejnost a osamělost. Pokud se totiž nenaučíme starat se o to, co je kolem nás - o druhé, o město, o společnost, o stvoření -, skončíme svůj život jako ti, kteří běhají, pracují, dělají mnoho věcí, ale nakonec zůstávají smutní a osamělí, protože nikdy plně nezakusili radost z přátelství a štědrosti. A nedali bychom tak světu ten jedinečný dotek krásy, který mohl dát jen někdo a nikdo jiný. Jako křesťan myslím na Ježíše a vidím, že jeho jednání bylo vždy vedeno péčí. Dbal na vztahy se všemi, které potkával doma, ve městech i na cestě: díval se lidem do očí, naslouchal jejich prosbám o pomoc, natahoval ruku a dotýkal se jejich ran. Vstoupil do dějin, aby nám řekl, že Nejvyššímu na nás záleží; aby nám připomněl, že být na Boží straně znamená starat se o někoho a něco, zejména o ty nejpotřebnější.

To je první výzva, kultura péče; pokud ji přijmeme, přispějeme k růstu bratrství. A zde je druhá výzva, kterou bych vám rád adresoval: zasévejte bratrství. Líbilo se mi, co řekl dnes Abdulla: "Musíte být šampiony nejen na hřišti, ale i v životě! Je to tak, buďte mistry bratrství! To je dnešní výzva k vítězství v zítřku, výzva naší stále více globalizované a multikulturní společnosti. Ani všechny nástroje a technologie, které nám moderní doba nabízí, nestačí k tomu, aby byl svět mírumilovný a bratrský. Technický pokrok totiž válečné větry neutiší. Se smutkem konstatujeme, že v mnoha regionech roste napětí a hrozby, které někdy přerůstají v konflikty. Často se to však děje proto, že lidé nepracují na vlastním srdci, protože dovolují, aby se vzdálenosti vůči druhým zvětšovaly, a tak se etnické, kulturní, náboženské a jiné rozdíly stávají spíše problémy a obavami, které izolují, než příležitostí ke společnému růstu. A když se zdá, že jsou silnější než bratrství, které nás spojuje, hrozí nám střet.

Ještě třetí výzva, kterou bych vám rád adresoval: týká se úkolu rozhodovat se v životě. Z každodenní zkušenosti to dobře víte: není života bez výzev, kterým je třeba čelit. A vždy, když čelíme výzvě, stejně jako když stojíme na rozcestí, musíme si vybrat, riskovat, rozhodnout se. To však vyžaduje dobrou strategii: nemůžete improvizovat, žít jen instinktivně nebo jen na základě momentálních potřeb! A jak se člověk připravuje, trénuje svou schopnost volby, kreativitu, odvahu, vytrvalost? Jak zostřit svůj vnitřní pohled, naučit se posuzovat situace, pochopit to podstatné? Jde o růst v umění rozhodovat se a zvolit správný směr.

Přátelé, dobrodružstvím volby se nemůžete zabývat sami. A proto vám řeknu ještě jednu věc: vždycky ještě před doporučeními na internetu hledejte dobré rádce v životě, moudré a spolehlivé lidi, kteří vás mohou vést a pomoci vám. Mám na mysli rodiče a učitele, ale také starší lidi, prarodiče a dobré duchovní průvodce. Každý potřebuje doprovod na cestě životem!

Jako papež vám chci říci: církev je s vámi a potřebuje vás, každého z vás, abyste se omladili, objevovali nové cesty, experimentovali s novými jazyky, byli radostnější a pohostinnější. Nikdy neztrácejte odvahu snít a žít ve velkém! Učiňte kulturu péče vlastní a šiřte ji; staňte se mistry bratrství; čelte životním výzvám tak, že se necháte vést věrnou Boží tvořivostí a dobrými rádci. A nakonec na mě prosím pamatujte ve svých modlitbách. Udělám totéž pro vás a budu vás nosit v srdci.

Děkuji! Alláh ma'akum! [Bůh s vámi]