Silvestrovské Te Deum: Papežova homilie

HOMILIE SVATÉHO OTCE

První nešpory Slavnosti Matky Boží Panny Marie

a Te Deum

31. prosince 2022, Bazilika sv. Petra ve Vatikánu

PAPEŽ FRANTIŠEK 

"Zrozen z ženy" (Gal 4,4).

Když se Bůh v plnosti času stal člověkem, nepřišel na svět z nebe, ale narodil se z Marie. Nenarodil se v ženě, ale ze ženy. To je v podstatě něco jiného: znamená to, že Bůh si z ní chtěl vzít tělo. Nevyužil ji, ale požádal ji o její "ano", o její souhlas. A s ní zahájil pomalou cestu zrození lidství osvobozeného od hříchu a plného milosti a pravdy, plného lásky a věrnosti. Krásné, dobré a pravé lidství, k obrazu a podobě Boží, avšak protkané naším tělem, které nám nabídla Maria; nikdy bez ní; vždy s jejím souhlasem; ve svobodě, v bezplatnosti, v úctě, v lásce.

A toto je cesta, kterou si Bůh zvolil, aby vstoupil do světa, aby vstoupil do dějin, to je ten způsob. A tento způsob je zásadní, stejně zásadní jako samotný fakt, že přišel. Mariino božské mateřství - panenské mateřství, plodné panenství - je cestou, která zjevuje Boží mimořádnou úctu k naší svobodě. Ten, který nás stvořil bez nás, nás nechce spasit bez nás (srov. sv. Augustin, Sermo CLXIX, 13).

Tento způsob jeho příchodu, aby nás zachránil, je cestou, na kterou nás zve, abychom ho na ní následovali a pokračovali s ním v tvoření nového, svobodného a smířeného lidstva. To je to slovo: smířené lidstvo. Je to styl, způsob vztahu k nám, z něhož se odvíjejí mnohé lidské ctnosti dobrého a důstojného soužití. Jednou z těchto ctností je laskavost jako způsob života, který podporuje bratrství a sociální přátelství (srov. Enc. Fratelli tutti, 222-224). 

A když už mluvíme o laskavosti, v tuto chvíli naše myšlenky spontánně směřují k našemu drahému emeritnímu papeži Benediktu XVI., který nás dnes ráno opustil. S dojetím vzpomínáme na jeho osobu, tak ušlechtilou a laskavou. A my cítíme v srdci tolik vděčnosti: vděčnost Bohu za to, že ho dal církvi a světu; vděčnost za všechno dobré, co vykonal, a zvláště za jeho svědectví víry a modlitby, zvláště v těchto posledních letech jeho života na odpočinku. Pouze Bůh zná hodnotu a sílu jeho přímluvy, jeho obětí přinesených pro dobro církve. 

Dnes večer bych chtěl znovu předložit laskavost také jako občanskou ctnost a myslet přitom zejména na naši římskou diecézi.

Laskavost je důležitým faktorem kultury dialogu a dialog je nezbytný pro život v míru, pro život bratrů, kteří si ne vždy rozumějí - to je normální - ale přesto spolu mluví, naslouchají si a snaží se pochopit a vyjít si vstříc. Pomyslete na to, "co by bylo na světě bez trpělivého dialogu tolika velkorysých lidí, kteří udržují rodiny a komunity pohromadě". Vytrvalý a odvážný dialog se nedostane na titulní stránky novin jako konfrontace a konflikty, ale nenápadně pomáhá světu žít lépe" (ibid., 198). Laskavost je součástí dialogu. Není to jen otázka "bontonu", není to otázka "etikety", galantních forem... Ne, to není to, co zde máme na mysli, když mluvíme o laskavosti. Naopak, je to ctnost, kterou je třeba obnovovat a každodenně uplatňovat, jít proti proudu a humanizovat naši společnost.

Škody způsobené konzumním individualismem jsou patrné na první pohled. A nejzávažnější škodou je, že ostatní, lidi kolem nás, vnímáme jako překážky našeho klidu, našeho pohodlí. Jiní nás "obtěžují", ruší, berou nám čas a prostředky, abychom mohli dělat to, co máme rádi. Individualistické a konzumní společnosti mají tendenci být agresivní, protože ostatní jsou konkurenti, se kterými je třeba soupeřit (srov. tamtéž, 222). A přesto právě v těchto našich společnostech, a dokonce i v těch nejtěžších situacích, existují lidé, kteří ukazují, že "je stále možné zvolit si laskavost", a tak se svým životním stylem "stát hvězdami uprostřed temnoty" (tamtéž).

Svatý Pavel ve stejném listu Galaťanům, z něhož pochází čtení této liturgie, mluví o plodech Ducha svatého a mezi nimi uvádí jeden s řeckým slovem chrestotes (srov. 5,22). Právě to můžeme chápat pod pojmem "laskavost": laskavý postoj, který podporuje a utěšuje druhé a zároveň se vyhýbá jakékoli hrubosti a tvrdosti. Způsob, jak se chovat k bližnímu, dbát na to, abychom mu neublížili slovy nebo gesty; snažit se ulehčit břemena druhých, povzbudit, potěšit, utěšit; nikdy neponižovat, neohrožovat a nepohrdat (srov. Fratelli tutti, 223). 

Laskavost je protilátkou proti některým patologiím naší společnosti: protilátkou proti krutosti, která se bohužel může vplížit do srdce jako jed a otrávit vztahy; protilátkou proti úzkosti a roztěkanosti, které nás nutí soustředit se na sebe a uzavírají nás před druhými (srov. tamtéž, 224). Tyto "nemoci" našeho každodenního života z nás dělají agresivní lidi, neschopné požádat o dovolení, omluvit se nebo prostě poděkovat. Jsou to tak tři lidská slova soužití: Dovolte, Promiňte, Děkuji. Těmito třemi slovy postupujeme vpřed v míru, v lidském přátelství. Jsou to slova laskavosti: Dovolte, Promiňte, Děkuji. Bude dobré, když se zamyslíme a když je budeme v životě často používat. A tak když na ulici, v obchodě nebo v kanceláři potkáme laskavého člověka, žasneme, připadá nám to jako malý zázrak, protože laskavost už bohužel není příliš běžná. Díky Bohu však stále existují laskaví lidé, kteří umí odložit vlastní záležitosti, aby se věnovali druhým, usmáli se, povzbudili, vyslechli někoho, kdo se potřebuje svěřit a vypovídat (srov. tamtéž).

Drazí bratři a sestry, myslím, že obnovení laskavosti jako osobní a občanské ctnosti může v nemalé míře přispět ke zlepšení života v rodinách, komunitách a městech. Proto bych nám všem, kteří žijeme v Římě, rád popřál, abychom v novém roce rostli v této ctnosti: v laskavosti. Zkušenost nás učí, že pokud se stane způsobem života, může vytvořit zdravé soužití, může zlidštit sociální vztahy tím, že rozpustí agresi a lhostejnost (srov. tamtéž). 

Podívejme se na ikonu Panny Marie. Dnes a zítra ji můžeme uctít také zde, v bazilice svatého Petra, v soše Panny Marie z hory Karmel v Aviglianu nedaleko Potenzy. Neberme tajemství božského mateřství jako samozřejmost! Dovolme si žasnout nad volbou Boha, který se mohl na světě zjevit tisíci způsoby a ukázat svou moc, a místo toho chtěl být počat v plné svobodě v Mariině lůně, chtěl se devět měsíců formovat jako každé dítě a nakonec se z ní narodit, narodit se z ženy. Nepřecházejme to tak rychle, zastavme se, abychom rozjímali a meditovali, neboť zde je podstatná část tajemství spásy. A snažme se naučit Boží "metodě", jeho neskonalému respektu, jeho takříkajíc "laskavosti", protože v božském mateřství Panny Marie se skrývá cesta k lidštějšímu světu.