Papež: Liturgie je umění, jemuž je třeba pečlivě učit

Tiziana Campisi – Vatican News

Péče o liturgii vyžaduje přípravu a nasazení, vyžaduje hluboké znalosti a hluboký pastorační smysl. František to několikrát zdůraznil ve své promluvě v Konzistorním sále Apoštolského paláce k účastníkům kurzu "Plné prožívání liturgického dění". Ocenil iniciativu, kterou Papežský institut sv. Anselma uspořádal pro zodpovědné za liturgii v diecézích, a připomněl, že Pavel VI. definoval liturgii jako "hlavní zdroj oné božské výměny, v níž se nám zprostředkovává Boží život".

Liturgii si nikdy plně neosvojíme, nikdy se jí nenaučíme jako pojmům, řemeslům, lidským dovednostem. Je to základní umění církve, které ji tvoří a charakterizuje.

Úkol magistra bohoslužeb

Papež zdůrazňuje, že dnes už nemá na starosti liturgii „ceremoniář“, ale „magistr bohoslužby“, který má vést "věřící k setkání s velikonočním tajemstvím Krista" a "zařídit vše tak, aby liturgie zářila důstojností, prostotou a řádem".

„Magistrova služba je diakonií: spolupracuje s biskupem ve službě společenství. Proto každý biskup jmenuje magistra, který jedná diskrétně, pečlivě, nedává obřadu přednost před tím, co vyjadřuje, ale pomáhá pochopit jeho smysl a ducha a svým jednáním zdůrazňuje, že středem je Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý.

Dobro společenství

To, co je "jednou z nosných zásad Vatikánského koncilu, tedy dobro společenství, pastorační péče o věřící, vedení lidí ke Kristu a Krista k lidem," upřesňuje František, musí být hlavním cílem magistra bohoslužeb. Její zanedbávání by vedlo ke "krásným rituálům, ale bez síly, bez chuti, bez smyslu, protože se nedotýkají srdce a existence Božího lidu".

A to se stává, když faktickým předsedajícím není biskup, kněz, ale je jím ceremoniář, a když toto předsedání sklouzne k ceremoniáři, je po všem. Předsedajícím je ten, kdo předsedá, nikoli magistr obřadů. Čím skrytější je ceremoniář, tím lépe. Čím méně je vidět, tím lépe. Ale nechte ho, ať vše koordinuje. Je to Kristus, kdo rozechvívá srdce, je to setkání s ním, které přitahuje ducha. "Slavnost, která neevangelizuje, není autentická."

Papež dodává, že k tomu, aby věřící mohli naplno prožívat liturgické dění a nadále obdivovat setkání s Bohem, je třeba, aby byli formováni, jak stanoví konstituce Sacrosanctum Concilium, a k tomu potřebují pastýře duší, kteří jsou sami "prodchnuti duchem a silou liturgie". Magistr bohoslužeb má nejprve růst ve škole liturgie a podílet se "na pastoračním poslání formace duchovenstva a věřících".

Formace liturgií

František upřesňuje: "Aby se liturgická reforma, kterou si přál II. Vatikánský koncil, mohla uskutečnit, musí diecézi, jednotlivé komunity, duchovní a další služebníky doprovázet magistr bohoslužeb spolu s ředitelem diecézní liturgické komise. Je to ona formace liturgií", o které papež mluví ve svém apoštolském listě Desiderio desideravi, protože "důstojnosti, jednoduchosti a řádu se dosahuje tehdy, když všichni, postupně a  v průběhu let, svou účastí na obřadu, a tím, že ho slaví a žijí jím, pochopí, co mají dělat". "Liturgie tak může být symfonií chvály, symfonií osvojenou z lex orandi církve".

Docenit slavení ve farnostech

František vyzval účastníky kurzu: "Povzbuďte představené seminářů, aby co nejlépe předsedali liturgii, aby dbali na proklamaci, gesta, znamení. "Člověk se učí každodenním pohledem na kněze, který umí předsedat, slavit, protože prožívá liturgii, a když slaví, tak se modlí," upřesňuje papež, který navrhuje "připravovat liturgii ve farnostech tím, že se zavedou malé školy liturgické formace, které by propojily bratrství, katechezi, mystagogii a slavení". Je také dobré posílit celebrativní styl jednotlivých farností.

Nemá smysl uspořádat pěknou "přehlídku", když přijede biskup, a pak se vše vrátí do starých kolejí. Vaším úkolem není uspořádat jednodenní obřad, ale navrhnout liturgii, kterou lze napodobit, s těmi úpravami, které může společenství přijmout, aby rostlo v liturgickém životě.

Je však také třeba upozornit na to, že ve farnostech biskup navštěvuje "liturgie, které jsou poněkud nedbalé, zanedbané, špatně připravené". František vyzývá, aby " se pomáhalo pastýřům přemýšlet o liturgii, připravovat ji s věřícími", a to s jemností a v duchu bratrství. Magistr bohoslužeb může "navrhnout komunitám, co je vhodné a proveditelné, jaké jsou nezbytné kroky ke znovuobjevení krásy liturgie a společného slavení".

Péče o ticho

Nakonec papež žádá, aby se "dbalo na ticho. Zvláště před liturgickým obřadem, který by se neměl považovat "za společenské setkání", kde se mluví a tlachá. Místo toho "je třeba pomoci shromáždění a koncelebrantům, aby se soustředili". Protože "ticho otevírá a připravuje na tajemství, umožňuje jeho přijetí, nechává zaznít ozvěnu slyšeného Slova", je třeba ho znovu objevit a ocenit. Na závěr se František obrátil na kněze a doporučil jim, aby si připravovali krátké homilie, v nichž by věřícím nabídli nějakou myšlenku, nějaký obraz.

Lidé by si měli něco odnést domů. V Evangelii gaudium jsem to chtěl zdůraznit. A mnohokrát jsem to zopakoval... protože jednu věc nikdy sdostatek nepochopíme: homilie není přednáška, je to svátostina.

Homilie se připravuje v modlitbě, uzavírá papež, a má být zamýšlena v apoštolském duchu.