Papežova novoroční homilie

Při mši svaté o slavnosti Matky Boží se papež modlí za ty, kteří už nemají "sílu se modlit", za ty, kteří jsou postiženi válkou v mnoha částech světa a kteří v těchto svátečních dnech žijí v temnotě a chladu, v bídě a strachu, ponořeni do násilí a lhostejnosti. A svěřuje Panně Marii "milovaného emeritního papeže Benedikta XVI., aby ho doprovázela při jeho odchodu z tohoto světa k Bohu".
HOMILIE SVATÉHO OTCE
Mše svatá o Slavnosti Matky Boží Panny Marie
1. ledna 2023, Bazilika sv. Petra ve Vatikánu
POSLECHNĚTE SI papežovu homilii

PAPEŽ FRANTIŠEK 

Svatá Matka Boží! To je radostné zvolání svatého Božího lidu, které zaznělo v ulicích Efezu v roce čtyři sta třicet jedna, když koncilní otcové proklamovali Marii jako Matku Boží. To je základní fakt víry, ale především je to krásná zpráva: Bůh má Matku, a proto se navždy spojil s naším lidstvím, jako syn se svou matkou, do té míry, že naše lidství je jeho lidstvím. Je to pravda strhující i útěšná, a to natolik, že poslední koncil, který se konal zde, potvrdil: "Vždyť svým vtělením se jistým způsobem spojil s každým člověkem. Lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vůlí jednal, lidským srdcem miloval. Narozen z Panny Marie, stal se opravdu jedním z vás, ve všem nám podobný kromě hříchu" (Pastorální konstituce Gaudium et spes, 22). To je to, co Bůh udělal, když se narodil z Marie: ukázal svou konkrétní lásku k našemu lidství a přijal ho skutečně a plně. Bratři a sestry, Bůh nás nemiluje slovy, ale skutky; ne "shora", z dálky, ale "zblízka", přímo z našeho těla, protože v Marii se Slovo stalo tělem, protože v Kristově hrudi stále bije tělesné srdce, které bije pro každého z nás!

Svatá Matko Boží! O tomto titulu bylo napsáno mnoho knih a velkých pojednání. Tato slova však především vstoupila do srdcí svatého Božího lidu ve známé a důvěrné modlitbě, která doprovází rytmus dnů, nejúnavnější chvíle a nejodvážnější naděje: Zdrávas Maria. Po několika větách z Božího slova začíná druhá část modlitby takto: "Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné". Toto vzývání často prokládalo naše dny a umožňovalo Bohu, aby se skrze Marii přiblížil našim životům a našim dějinám. Matko Boží, pros za nás hříšníky: recitováno v nejrůznějších jazycích, na korálcích růžence i v nouzi, před posvátným obrazem i na ulici, na toto vzývání Matka Boží vždy odpovídá, naslouchá našim prosbám, žehná nám se svým Synem v náručí, přináší nám laskavost Boha, který se stal tělem. Jedním slovem nám dává naději. A my na začátku tohoto roku potřebujeme naději jako země potřebuje déšť. Rok, který se otevírá ve znamení Matky Boží i naší, nám říká, že klíčem k naději je Maria a antifonou naděje je vzývání svaté Matky Boží. A dnes svěřujeme blahoslavené Matce našeho milovaného emeritního papeže Benedikta XVI., aby ho doprovázela na jeho odchodu z tohoto světa k Bohu.

Prosme Matku zvláštním způsobem za děti, které trpí a už nemají sílu se modlit, za tolik bratří a sester postižených válkou v mnoha částech světa, kteří v těchto svátečních dnech žijí v temnotě a chladu, v bídě a strachu, ponořeni do násilí a lhostejnosti! Pro ty, kdo nemají pokoj, vzýváme Marii, ženu, která přivedla na svět Knížete pokoje (srov. Iz 9,5; Gal 4,4). V ní, Královně míru, se naplňuje požehnání, které jsme slyšeli v prvním čtení: "Kéž Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem" (Nm 6,26). Skrze ruce Matky chce Boží pokoj vstoupit do našich domovů, do našich srdcí, do našeho světa. Jak ho ale máme přijmout?

Nechme si poradit od protagonistů dnešního evangelia, kteří jako první spatřili Matku s Dítětem: od betlémských pastýřů. Byli to chudí a možná i spíše drsní lidé a tu noc pracovali. Byli to oni, ne moudří ani mocní, kdo jako první poznali Boha, který je blízko, Boha, který přišel chudý a který je rád s chudými. O pastýřích evangelium zdůrazňuje především dvě velmi prostá gesta. Pastýři šli a viděli. Dvě věci: jít a vidět.

Nejdříve jít. Text říká, že pastýři "šli bez prodlení" (Lk 2,16). Nestáli na místě. Byla noc, měli na starosti svá stáda a byli jistě unavení: mohli počkat na svítání, počkat, až vyjde slunce, aby se šli podívat na Dítě ležící v jeslích. Místo toho šli bez otálení, protože tváří v tvář důležitým věcem je třeba reagovat pohotově, ne otálet; protože "milost Ducha neobsahuje pomalost" (sv. Ambrož, Komentář ke svatému Lukášovi, 2). A tak nalezli Mesiáše, na kterého po staletí čekali a kterého tolik lidí hledalo. 

Bratři a sestry, abychom mohli přijmout Boha a jeho pokoj, nemůžeme sedět v klidu, nemůžeme pohodlně čekat, až se věci zlepší. Je třeba vstát, využít příležitosti milosti, jít, riskovat. Je třeba riskovat. Dnes, na začátku roku, místo abychom seděli a přemýšleli a doufali, že se něco změní, by bylo dobré položit si otázku: "Kam chci letos jít? Vůči komu budu konat dobro?". Tolik lidí v církvi i ve společnosti čeká na dobro, které můžeš dát ty a jenom ty, na tvou službu. A tváří v tvář lenosti, která umrtvuje, a lhostejnosti, která ochromuje, tváří v tvář riziku, že se omezíme na sezení před obrazovkou s rukama na klávesnici, nás betlémští pastýři vyzývají, abychom šli, abychom se nechali pohnout tím, co se děje ve světě, abychom si ušpinili ruce a konali dobro, abychom se zřekli tolika zvyků a pohodlí a otevřeli se Boží novosti, která se nachází v pokoře služby, v odvaze starat se. Bratři a sestry, napodobujme pastýře: vydejme se na cestu!

Když přišli, říká evangelium, pastýři "našli Marii, Josefa a dítě ležící v jeslích" (v. 16). Pak poznamenává, že teprve "když ho spatřili" (v. 17), začali plni úžasu vyprávět o Ježíši ostatním a chválit a velebit Boha za všechno, co slyšeli a viděli (srov. v. 17-18, 20). Zlomovým okamžikem bylo, že ho viděli. Je důležité vidět, obejmout pohledem, stát jako pastýři před Dítětem v náručí Matky. Aniž bych cokoli řekl, aniž bych se na cokoli zeptal, aniž bych cokoli udělal. V tichosti hledět, klanět se, očima přijímat útěšnou laskavost Boha, který se stal člověkem, laskavost jeho a naší Matky. Na začátku roku, uprostřed mnoha nových věcí, které bychom chtěli zažít, a mnoha věcí, které bychom chtěli udělat, si udělejme čas na to, abychom viděli, to znamená, abychom otevřeli oči a nechali je otevřené pro to, co je důležité: pro Boha a pro druhé. Mějme odvahu pocítit údiv ze setkání, které je Božím stylem, který se zcela liší od svádění světa, které vás jen uchlácholí. Úžas nad Bohem, setkání s ním, vám dává vnitřní klid; to druhé vás pouze umrtvuje a dává vám úlevu.

Kolikrát, pohlceni spěchem, nemáme ani čas se na chvíli zastavit ve společnosti Hospodinově, naslouchat jeho slovu, modlit se, klanět se, chválit... Totéž se děje s bližními: pohlceni spěchem nebo protagonismem nemáme čas naslouchat manželce, manželovi, mluvit s dětmi, zeptat se jich, jak se jim daří uvnitř, nejen jak jim jde studium a zdraví. A jak je dobré naslouchat starším lidem, dědečkovi a babičce, nahlédnout do hlubin života a znovu objevit kořeny. Položme si tedy otázku, zda jsme schopni vidět, kdo bydlí vedle nás, kdo bydlí v našem domě, koho denně potkáváme na ulici. Bratři a sestry, napodobujme pastýře: učme se vidět! Porozumět srdcem, viděním. Naučme se vidět.

Jít a vidět. Dnes Pán přišel do našeho středu a svatá Matka Boží nám ho staví před oči. Objevme znovu v impulzu k cestě a v úžasu vidění tajemství, která učiní tento rok skutečně novým, a překonejme únavu ze setrvávání nebo falešný klid ke kterému jsme sváděni.

A nyní vás, bratři a sestry, všechny vyzývám, abyste se podívali na Pannu Marii. Třikrát ji oslavujme: "Svatá Matko Boží!", jako to dělali lidé v Efezu. Svatá Matko Boží! Svatá Matko Boží! Svatá Matko Boží!

1. ledna 2023, 11:11