František k papežským univerzitám: Spolupracujte s elánem a prozíravostí
Paolo Ondarza – Vatican News
Existence papežských akademických institucí v Římě je "velmi bohaté dědictví, které může podporovat nový život, ale které ho může také brzdit, pokud se stane příliš sebereferenčním nebo "muzejním exponátem". František přijal v aule Pavla VI. zhruba 3 000 hostů: rektorů, profesorů, studentů a zaměstnanců římských papežských univerzit a institucí a vyzval k "vytvoření sborového hlasu", který by čelil bezprecedentním výzvám současnosti.
Zejména po pandemii Covidu-19 je naléhavě nutné zahájit proces, který povede k účinné, stabilní a organické součinnosti mezi akademickými institucemi, aby bylo možné lépe ctít specifické cíle každé z nich a podporovat všeobecné poslání církve. A nikoli se mezi sebou handrkovat o jednoho žáka, o jednu hodinu navíc... Vyzývám vás proto, abychom se nespokojili s krátkozrakými řešeními a nepovažovali tento proces růstu pouze za "obrannou" akci, jejímž cílem je vyrovnat se s ubývajícími ekonomickými a lidskými zdroji. Spíše bychom jej měli chápat jako impuls směrem k budoucnosti, jako pobídku k přijetí výzev nové historické epochy.
Odmítat krátkodobá řešení
Jedná se o "vytvoření sborového útvaru" mezi různými složkami komunit a mezi různými akademickými institucemi, které v Římě vznikly v průběhu staletí díky "velkorysosti a prozíravosti mnoha řeholních řádů", říká papež. "Tváří v tvář menšímu počtu studentů a učitelů hrozí, že tato mnohost studijních pólů rozptýlí drahocennou energii. A tak namísto toho, aby podporovala předávání evangelijní radosti ze studia, vyučování a bádání, hrozí někdy, že ji zpomalí a unaví. Toho si musíme všímat".
Realita je důležitější než idea
Staleté dědictví papežských fakult a univerzit je třeba rozvíjet a zahájit "co nejdříve tento sborový proces", a to "s inteligencí, rozvahou a odvahou, a vždy s ohledem na to, že skutečnost je důležitější než idea".
Má-li mít církev plodnou budoucnost, nemůže se její péče omezit na udržování toho, co jsme obdrželi: naopak, musí být otevřená odvážnému a v případě potřeby i bezprecedentnímu vývoji.
V tomto ohledu papež poukazuje na Dikasterium pro kulturu a výchovu jako na referenční bod, který má akademické instituce na této cestě doprovázet.
Kristus jako sbormistr
Papež poté rozjímal nad Zmrtvýchvstalým Kristem, dílem Pericla Fazziniho, dominujícím jevišti Auly Pavla VI.: zamýšlel se nad tím, jak ruce této sochy připomínají ruce sbormistra: otevřená pravá ruka jako by řídila soubor; levá s ukazováčkem namísto toho sugeruje myšlenku, že upozorňuje sólistu: "Teď jsi na řadě ty".
Kristovy ruce zapojují sbor i sólistu zároveň, takže během koncertu role jednoho souzní s rolí druhého v konstruktivní komplementaritě. Prosím: nikdy nebuďme sólisty bez sboru. Při rozjímání o těchto Kristových gestech obnovme svůj závazek "tvořit sbor" v harmonii a shodě hlasů, poddajných živému působení Ducha.
Škola jako prostor shody a souznění hlasů
Univerzita má být školou shody a souznění různých hlasů a nástrojů: "místem", říká František a cituje svatého Johna Henryho Newmana, "kde se různé poznatky a perspektivy vyjadřují v harmonii, vzájemně se doplňují, korigují a vyvažují". Harmonie, kterou je třeba nejprve vypěstovat v sobě samém, naladit tři inteligence, které vibrují v duši: mysl, srdce a ruce. Ruce, přirovnávané Aristotelem, respektive Kantem, k duši a vnějšímu mozku člověka, mají být "eucharistické jako Kristovy", nabádá papež: schopné děkovat, milovat, být velkorysé a "tisknout ruce druhých".
Když jsem jako papež poprvé vyšel na náměstí, přistoupil jsem ke skupině nevidomých mladých lidí. A jeden z nich mi řekl: "Můžu tě vidět? Můžu se na vás podívat?" Nechápal jsem: "Ano," řekl jsem. A rukama se díval... a já... "Ach, děkuji": viděl mě rukama. To mě velice zasáhlo.
Inteligence citlivých rukou
Jestliže "sloveso brát označuje typicky manuální činnost", pokračuje římský biskup, "je v italštině také kořenem sloves jako chápat, učit se a překvapit: zatímco ruce berou, mysl chápe, učí se a není překvapena":
K tomu jsou zapotřebí citlivé ruce. Mysl nebude schopna nic pochopit, pokud budou ruce uzavřené lakotou, nebo pokud to budou "děravé ruce", které budou plýtvat časem, zdravím a talenty, nebo pokud odmítnou dávat pokoj, zdravit a tisknout ruce druhých. Nebude schopna se nic naučit, pokud budou ruce nemilosrdně namířené na chybující bratry a sestry. Stejně tak ji nic nepřekvapí, pokud se tytéž ruce nebudou umět spojit a pozvednout k nebi v modlitbě.
