Papež připomněl první fotbalový zápas ve Vatikánu
Jana Gruberová – Vatican News
V úvodu své promluvy papež František připomněl padesáté výročí založení Vatikánské fotbalové ligy, která byla poprvé uspořádána v roce 1972 a která vzdáleně navazuje na rok 1521, kdy se na jednom z vatikánských nádvoří (Cortile del Belvedere) za přítomnosti Lva X. odehrál první zápas ve florentském fotbalu, který se blíží spíše dnešnímu ragby.
Římský biskup se poté zamyslel nad obrazem, který používá svatý Pavel v prvním listu Korinťanům, kde říká: „Nevíte, že při běhu na závodišti sice všichni (závodníci) běží, ale cenu že získá jenom jeden? Běžte tak, abyste jí dosáhli! Kdo se však chce zúčastnit nějakého závodu, zachovává ve všem zdrženlivost. Oni to dělají, aby získali věnec pomíjející, ale my věnec nepomíjející!“ (9,24-25). A v listě Filipanům dodává: „(Tím neříkám,) že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš“ (3,12). Tyto dva úryvky podle papeže umožňují vykládat závodění jako činnost, která může přispět ke zrání ducha. a uvádějí tři základní pravidla pro sportovce: trénink, disciplína, motivace.
„Trénink je únava, pot, odříkání. Základem je vášeň pro sport (…), které se říká "amatérská", od amateur, což vyjadřuje právě lásku k určité činnosti. V italštině se říká "dilettante", což má někdy reduktivní význam, ale pochází to z "diletto", tj. potěšení, s nímž člověk vykonává nějakou činnost. A pokud existuje takový přístup, je soutěžení zdravé; v opačném případě, pokud převládnou zájmy různého druhu, se soutěž kazí, někdy se může stát dokonce korupční. Amatérismus je ve sportu klíčový“.
Kázeň má být součástí vzdělávání a formace, pokračoval papež. Disciplinovaný sportovec není jen ten, kdo dodržuje pravidla, podotkl František.
„Pravý sportovec se vždy snaží učit, růst a zlepšovat. A to vyžaduje právě kázeň, tedy schopnost ovládat se, korigovat impulzivitu, kterou máme více či méně všichni. Disciplína pak umožňuje, aby každý hrál svou roli a aby se v týmu projevilo to nejlepší z celku“.
A konečně v souvislosti s motivací římský biskup opět citoval sv. Pavla, který píše: „Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval“ (2 Tim 4,7), čímž dokonale zpečeťuje skutečnost, že přijal své poslání, které platí i pro sportovce.
„To, co v závodě dává hnací sílu, co vede k dobrému výsledku, je motivace, tedy vnitřní síla. A když už mluvíme o motivaci, rád bych dodal jednu věc pro vás, kteří jste vatikánskými sportovci: váš způsob týmové práce a spolupráce může být příkladem pro práci v dikasteriích a mezi dikasterii římské kurie, stejně jako na ředitelstvích vatikánského státu. Sport je zde opět metaforou života“.
