Papež: Problémem nejsou procesy ve Vatikánu, ale závažné skutečnosti, které je určují

Amedeo Lomonaco – Vatican News

Papež František dnes dopoledne zahájil 94. soudní rok Tribunálu Městského státu Vatikán. Po tíživém utrpení pandemie uvrhlo vypuknutí konfliktu na Ukrajině a jeho tragický vývoj "celý svět opět do hluboké krize, kterou ještě zhoršují četná válečná ohniska, jež se stále rozhořívají v jiných zemích", řekl papež v úvodu své promluvy:

Skutečně existují války, které se nás někdy dotýkají těsněji, ale ve skutečnosti je na světě mnoho konfliktů, které jsou určitým druhem sebezničení. Tváří v tvář těmto scénářům v nás roste touha po míru a spravedlnosti. V našem svědomí sílí, až se stává imperativem, potřeba vydávat svědectví, abychom pomohli budovat mír a spravedlnost.

Není míru bez spravedlnosti

Křesťané jsou povoláni přinášet světu hlásání, které Ježíš opakoval učedníkům: "Pokoj vám". Jsou povoláni, vysvětluje papež a připomíná slova, která pronesl 1. února při mši v Kinshase, "být svědomím míru ve světě:

Každé úsilí o mír předpokládá a vyžaduje úsilí o spravedlnost. Mír bez spravedlnosti není skutečným mírem, nemá pevný základ a možnost budoucnosti. A spravedlnost není abstrakce nebo utopie. Nikoli. V Bibli je to poctivé a věrné plnění každé povinnosti vůči Bohu, je to plnění jeho vůle. Není pouhým plodem souboru pravidel, která je třeba aplikovat s technickou odborností, ale je to ctnost, díky níž dáváme každému člověku to, na co má právo, nezbytné pro správné fungování každé sféry společného života a pro to, aby každý mohl vést klidný život.

Vatikánské procesy jako bolestná nutnost

S odkazem na perspektivu, do níž je zasazena činnost tribunálů Městského státu Vatikán, pak papež připomíná, že "právních sporů a souvisejících procesů přibývá". Stejně jako se "v nemálo případech zvýšila závažnost jednání, která vystupují do popředí, zejména v oblasti majetkové a finanční správy".

Zde je třeba mít jasno a nezastavit se na povrchu jevů: problémem nejsou soudy, ale skutečnosti a jednání, které je vyvolávají a činí bolestně nutnými. Takové chování členů církve totiž vážně poškozuje její účinnost při odrážení Božího světla. Díky Bohu se však "nezmenšuje ani hluboká touha po tomto světle, ani připravenost církve přijímat a sdílet je", protože Kristovi učedníci jsou "povoláni být 'světlem světa'" (Mt 5,14). Církev tak odráží spásnou lásku Krista, který je Světlem světa (srov. Jan 8,12).

Milosrdenství a spravedlnost

Církev, zdůrazňuje papež, naplňuje svůj mandát především tehdy, když vydává svědectví o milosrdenství. O lásce tak velké, že nás vždy "podpírá, pozvedá a vede".

Právě s tímto postojem milosrdenství a blízkosti jsme povoláni pohlížet na své bratry a sestry, zvláště když se ocitnou v těžkostech, když chybují, když jsou vystaveni zkoušce soudu. Zkoušce, která je někdy nezbytná, když jde o zjištění chování, které poskvrňuje tvář církve a vzbuzuje pohoršení ve společenství věřících. K tomu napomáhá uplatňování přísného rozlišování, které "brání rozvoji chladné, formální morálky při řešení nejchoulostivějších otázek"; stejně jako obezřetné odvolávání se na princip spravedlnosti, neopírající se o literu zákona, ale o lidskou slušnost, který může podpořit hledání nezbytné rovnováhy mezi spravedlností a milosrdenstvím.

"Milosrdenství a spravedlnost," uzavírá František, "nejsou alternativy, ale kráčejí spolu a směřují v rovnováze k témuž cíli, protože milosrdenství není pozastavením spravedlnosti, ale jejím naplněním". Cesta spravedlnosti "umožňuje vznik bratrství, v němž jsou chráněni všichni, zejména ti nejslabší".