Papež: Církev není domovem jen pro některé, ale pro všechny

Paolo Rodari

Dům svaté Marty, vatikánská rezidence, kde František žije, otevřela dveře pro reportéry RSI, švýcarského italskojazyčného rozhlasu a televize, aby natočili rozhovor s papežem věnovaný deseti letům pontifikátu. Od neděle 12. března večer bude v plném znění dostupný na www.rsi.ch. František o rezignaci neuvažuje, ale vysvětluje, co by ho nakonec k odstoupení z úřadu vedlo: „Únava, která vám nedovolí vidět věci jasně. Nedostatek jasného úsudku a vyhodnocení situace“. V Buenos Aires už deset let nežije. Z té doby mu chybí „procházky, chůze ulicemi“. Ale v Římě, „tomto jedinečném městě“, je mu dobře, jak sám říká, i když o starosti nemá nouzi. Ocitli jsme se ve světové válce, vysvětluje: „Začala po částech, ale teď už nikdo nemůže říct, že není celosvětová, protože všechny velmoci jsou do toho zapleteny. A bojištěm je Ukrajina. Tam bojují všichni“. Papež říká, že Putin ví, že by se s ním rád setkal, „ale jsou tam všechny imperiální zájmy, nejen ruského impéria, ale i impérií z jiných částí světa“.

Svatý otče, kolik se toho za těch deset let změnilo?

Zestárl jsem. Mám menší fyzickou odolnost, zranění kolena bylo fyzickým pokořením, i když se teď dobře hojí.

Tížilo vás jezdit na vozíku?

Trochu jsem se styděl.

Mnozí vás označují za papeže nejposlednějších. Cítíte se tak?

Je pravda, že dávám přednost zavrženým, ale to neznamená, že zavrhuju ostatní. Chudí jsou Ježíšovi nejmilejší. Ježíš však bohaté neposílá pryč.

Ježíš žádá, aby k jeho stolu přišel kdokoli. Co to znamená?

Znamená to, že nikdo není vyřazen. Když nepřišli ti, které pozval na hostinu, řekl, aby šli na rozcestí a zavolali všechny, nemocné, dobré i zlé, malé i velké, bohaté i chudé, všechny. Na to nesmíme zapomínat: církev není domovem pro některé, není výběrová. Svatý věřící Boží lid znamená: všichni.

Proč se někteří lidé cítí z církve vyřazeni kvůli svému životnímu stavu?

Hřích je tu vždycky. Existují mužové a ženy církve, kteří tento odstup vytvářejí, což je trochu světská marnivost světa, cítit se spravedlivější než ostatní, ale není to správné. Všichni jsme hříšníci. V hodině pravdy vyjdi se svou pravdou ven a uvidíš, že jsi hříšník.

Jak si představujete hodinu pravdy, život po smrti?

Neumím si je představit. Nevím, jaké to bude. Jen prosím Pannu Marii, aby byla se mnou.

Proč jste se rozhodl žít v Domě sv. Marty?

Dva dny po volbách jsem šel převzít apoštolský palác. Není tak luxusní. Je dobře uspořádaný, ale je obrovský. Pocit, který jsem měl, byl jako obrácený trychtýř. Psychicky to nemohu snést. Náhodou jsem šel kolem místnosti, kde teď bydlím. A řekl jsem si: „Zůstanu tady“. Je to hotel, bydlí tam čtyřicet lidí, kteří pracují v kurii. A přijíždějí tam lidé ze všech koutů.

Chybí vám něco z vašeho předchozího života?

Procházky, chůze po ulici. Hodně jsem chodíval pěšky. Jezdil jsem metrem, autobusem, pořád jsem byl s lidmi.

Co si myslíte o Evropě?

Právě teď je v ní tolik mladých politiků, předsedů vlád a ministrů. Vždycky jim říkám: mluvte mezi sebou. Ten je zleva, vy jste zprava, ale oba jste mladí, mluvte spolu. Je čas na dialog mezi mladými lidmi.

Co přináší papež, který přišel téměř z konce světa?

Připomíná mi to něco, co napsala argentinská filozofka Amelia Podettiová: skutečnost je lépe vidět z krajů než ze středu. Z odstupu člověk chápe všeobecnost. Je to sociální, filozofický a politický princip.

Jak vzpomínáte na měsíce lock-downu, na svou osamělou modlitbu na Svatopetrském náměstí?

Pršelo a nebyli tam žádní lidé. Cítil jsem, že Hospodin tam byl. Bylo to něco, čím nám Pán chtěl dát pochopit tu tragédii, onu samotu, temnotu, pohromu.

Ve světě se vede několik válek. Proč je těžké pochopit, nakolik jsou tragické?

Za minulých sto let proběhly tři světové války: '14-18, '39-45 a tato, která je světovou válkou. Začalo to po částech a dnes už nikdo nemůže říct, že se nevede celosvětová válka. Všechny velmoci jsou do ní zapleteny. Bojištěm je Ukrajina. Všichni tam bojují. To přivádí myšlenky ke zbrojnímu průmyslu. Jeden odborník mi řekl, že kdyby se jeden rok nevyráběly žádné zbraně, problém světového hladu by byl vyřešen. Jedná se o trh se zbraněmi. Války se vedou, staré zbraně se prodávají, nové se testují.

Před konfliktem na Ukrajině jste se několikrát setkal s Putinem. Kdybyste se s ním setkal dnes, co byste mu řekl?

Mluvil bych s ním stejně jasně, jako mluvím na veřejnosti. Je to vzdělaný člověk. Druhý den války jsem šel na ruské velvyslanectví u Svatého stolce říct, že jsem ochoten jet do Moskvy, pokud mi Putin dá prostor k jednání. Lavrov mi napsal, že děkuje, ale teď není vhodná doba. Putin ví, že jsem k dispozici. Ale jsou tam imperiální zájmy, nejen ruského impéria, ale i impérií jinde. Právě impéria staví národy na druhé místo.

Jaké další války jsou vám nejvíce leží na srdci?

Konflikt v Jemenu, v Sýrii, chudáci Rohingové v Myanmaru. Proč toto utrpení? Války bolí. Není v nich žádný Boží duch. Nevěřím ve svaté války.

Často mluvíte o tlachání. Proč?

Pomluvy ničí soužití, rodinu. Je to skrytá nemoc. Je to mor.

Jakých bylo deset let působení Benedikta XVI. v Mater Ecclesiae?

Výborné, je to Boží muž, mám ho velmi rád. Naposledy jsem ho viděl o Vánocích. Sotva mohl mluvit. Mluvil velice potichu, museli jeho slova překládat. Byl jasného vědomí. Kladl otázky: Jak to či ono probíhá? A onen problém? O všem byl v obraze. Byla radost s ním mluvit. Ptal jsem se ho na názory. Řekl svůj názor, ale vždycky vyvážený, pozitivní, byl to moudrý člověk. Naposledy však bylo vidět, že je na konci.

Pohřební obřady byly střízlivé. Proč?

Pro ceremoniáře bylo obtížné připravit pohřeb nevládnoucího papeže, aby se rozpoznaly rozdíly. Teď jsem jim řekl, aby se zabývali pohřby budoucích papežů, všech papežů. Probírají to a také trochu zjednodušují, odstraňují věci, které se liturgicky nehodí.

Papež Benedikt otevřel cestu k rezignaci. Řekl jste, že je to možné, ale že o tom v tuto chvíli neuvažujete. Co by vás v budoucnu mohlo vést k rezignaci?

Únava, která vám nedovoluje vidět věci jasně. Nedostatek jasnosti a umění vyhodnocovat situace. Možná také fyzické problémy. Vždy se na to ptám a nechávám si poradit. Jak se věci vyvíjejí? Myslíš, že mám pokračovat dál?... Ptám se lidí, kteří mě znají, také některých inteligentních kardinálů. A ti mi říkají pravdu: Pokračuj, jde to dobře. Ale prosím: křičte včas.

Když se loučíte, vždy všechny žádáte, aby se za vás modlili. Proč?

Jsem si jistý, že se všichni modlí. Nevěřícím říkám: modlete se za mě, a pokud se nemodlíte, pošlete mi dobré vlny. Jeden přítel ateista mi totiž píše: ...a já ti posílám dobré vlny. Je to sice pohanský způsob modlitby, ale je láskyplný. A milovat druhého je modlitba.