Papež: Chudí nejsou obrazy k dojetí, ale lidé žádající důstojnost
Benedetta Capelli - Vatican News
Pohled chudého člověka mění směr života těch, kteří mu zkříží cestu, ale my musíme mít odvahu zůstat u těchto očí a pak jednat tak, že budeme pomáhat ne podle svých potřeb nebo touhy zbavit se zbytečností, ale podle toho, co potřebuje druhý člověk.
To je myšlenka papežova poselství k sedmému Světovému dni chudých, který se bude konat 19. listopadu a který je "plodným znamením - píše František - Otcova milosrdenství".
V poselství na téma "Neodvracejte svůj pohled od chudých", což je odkaz na knihu Tobiášovu, papež nabízí výklad skutečnosti, který vychází z toho, že v těch nejkřehčích rozpoznává "tvář Pána Ježíše", a to nezávisle na barvě pleti, sociálních podmínkách a původu. V něm je možné nalézt bratra a "setřást z nás lhostejnost a samozřejmost, jimiž si chráníme iluzorní blahobyt".
Chudí, obrazy, které mohou dojmout
Realita, v níž žijeme, zdůrazňuje papež, je poznamenána přílišnou hlasitostí volání po blahobytu, a tedy umlčováním hlasů chudých. "Existuje tendence přehlížet vše, co nezapadá do modelů života určených především mladým generacím, které jsou tváří v tvář probíhajícím kulturním změnám nejkřehčí". To, co způsobuje utrpení, je dáváno do závorek, tělesnost je vyzdvihována jako cíl, kterého je třeba dosáhnout, virtuální realita je zaměňována za skutečný život. "Chudí," píše římský biskup, "se stávají obrazy, které nás mohou na několik okamžiků dojmout, ale když je potkáme na ulici v těle, pak se dostaví rozmrzelost a marginalizace". Nicméně podobenství o milosrdném Samaritánovi, zdůrazňuje František, je výzvou pro současnost a "zapojení se osobně je povoláním každého křesťana".
Jednání tváří v tvář neefektivní politice
S odvoláním na šestý odstavec Pacem in terris Jana XXIII. napsaného před 60 lety papež připomíná, že je třeba vykonat ještě mnoho práce pro zajištění důstojného života mnoha lidí, aby se tato slova papeže Roncalliho stala skutečností, "a to také prostřednictvím vážného a účinného politického a legislativního závazku!". František doufá v rozvoj "solidarity a subsidiarity mnoha občanů, kteří věří v hodnotu dobrovolného závazku oddanosti chudým" tváří v tvář selhání politiky ve službě společnému dobru. Stručně řečeno, nestát stranou a nečekat, až se jim dostane něčeho "shora", "ti, kdo žijí v chudobě," píše papež, "se musí také zapojit a doprovázet na cestě změny a odpovědnosti".
Nové druhy chudoby
Ve Františkově poselství se pohled rozšiřuje na nové chudé. Připomíná děti, které prožívají těžkou přítomnost a vidí, že jejich budoucnost je ohrožena kvůli válce. "Nikdo," píše, "si na tuto situaci nikdy nezvykne; udržujme při životě každý pokus, aby se mír prosadil jako dar Zmrtvýchvstalého Pána a plod závazku ke spravedlnosti a dialogu". Papežovi leží na srdci také ti, kteří jsou tváří v tvář "dramatickému nárůstu nákladů" nuceni volit mezi potravinami a léky, a proto vyzývá, aby pozvedli svůj hlas, aby bylo zaručeno právo na obě dobra "ve jménu důstojnosti lidské osoby".
Nelidská práce a "neúspěšní" mladí lidé
Tedy děti, rodiny, ale také pracovníci nucení pracovat v nelidském režimu s nedostatečnou mzdou či břemenem nejistoty, nebo "příliš mnoho obětí nehod, často v důsledku mentality, která upřednostňuje okamžitý zisk na úkor bezpečnosti". Velkou obavu vzbuzují také mladí lidé: "kolik je frustrovaných životů a dokonce sebevražd mladých lidí, oklamaných kulturou, která je vede k pocitu 'bezvýchodnosti' a 'selhání'". "Pomozme jim reagovat", zní papežova výzva, "tváří v tvář těmto zhoubným podnětům, aby každý z nich našel cestu, po níž se vydá, aby získal silnou a velkorysou identitu".
Sousedství
Tváře, příběhy, srdce a duše: to jsou chudí pro papeže Františka, který vyzývá lidi, aby s nimi sdíleli stůl svých domovů ve znamení bratrství, a zároveň uznává stálou pozornost a obětavost mnoha "sousedů", kteří nejsou "nadlidmi", ale lidmi schopnými naslouchat, vést dialog a radit. "Vděčnost vůči tolika dobrovolníkům vyzývá k modlitbě, aby jejich svědectví bylo plodné". "Neodvracet pohled od chudých vede k získání dobrodiní milosrdenství, lásky, která dává smysl celému křesťanskému životu". V závěru František citoval svatou Terezii od Dítěte Ježíše 150 let po jejím narození: připomněl, že "každý má právo být osvícen milosrdenstvím", a požádal, abychom svůj pohled vždy upírali na Ježíšovu lidskou i božskou tvář.
