Papež na Portugalské katolické univerzitě promluvil ke studentům

PAPEŽ FRANTIŠEK

V pojmu „poutník“ se zrcadlí stav lidského jednání, protože každý je vyzýván, aby se postavil velkým otázkám, které nemají zjednodušenou nebo okamžitou odpověď, ale vybízejí k cestě, k překročení sebe sama. Je to proces, kterému vysokoškolský student dobře rozumí, protože tak se rodí věda. A takto roste duchovní hledání. Poutník kráčí k cíli nebo hledá cíl. Vždy hrozí nebezpečí chůze v labyrintu, kde není žádný cíl. Neexistuje ani východ. Buďme ostražití vůči prefabrikovaným vzorcům, vůči odpovědím, které se zdají být na dosah, vůči těm odpovědím, které jsou vysypány z rukávu jako zfalšované hrací karty; buďme ostražití vůči těm návrhům, které zdánlivě dávají všechno, aniž by o něco žádaly. Buďme ostražití! Tato nedůvěra je zbraní k tomu, abychom se mohli pohnout kupředu a nechodili stále dokola. V jednom z Ježíšových podobenství se říká, že perlu velké hodnoty získá ten, kdo ji hledá s inteligencí a iniciativou, vynalézavostí a dá za ni všechno, riskuje vše, co má, aby ji získal (srov. Mt 13,45-46). Hledat a riskovat: to jsou dvě poutníkova slovesa. Hledat a riskovat.

***

Neúplnost charakterizuje náš stav hledajících a poutníků, protože, jak říká Ježíš, „jsme ve světě, ale nejsme ze světa“ (srov. Jan 17,16).  Jsme povoláni k něčemu většímu, ke vzletu, bez něhož není letu. Nelekejme se tedy, když zjistíme, že jsme vnitřně žízniví, neklidní, nenaplnění, toužící po smyslu a budoucnosti…Spíše si dělejme starosti, když jsme ochotni nahradit cestu vpřed setrváváním na jakémkoli místě odpočinku, pokud nám poskytuje iluzi pohodlí; když nahrazujeme tváře obrazovkami, skutečné věci virtuálními; když místo otázek, které zraňují, dáváme přednost snadným odpovědím, které znecitlivují. A najdeme je v každé příručce o společenských vztazích a rukověti dobrého vychování.

***

Hledejte a riskujte. V tomto historickém okamžiku jsou výzvy obrovské a sténání bolestné. Jsme svědky třetí světové války po částech.  Přijměme však toto riziko a pomysleme, že nejsme v agónii, ale v porodních bolestech; nikoli na konci, ale na začátku velkého představení. Myslet si to vyžaduje odvahu. Buďte proto protagonisty této „nové choreografie“, která staví do centra člověka. Sebezáchova je pokušením, je to podmíněný reflex strachu, který nutí člověka nahlížet na existenci zkresleně. Proto mějte odvahu nahradit strach sny: neobhospodařujte obavy, ale podnikejte se sny!

***

Bylo by škoda uvažovat o univerzitě, která by se zavázala vzdělávat další generace jen proto, aby udržovala současný elitářský a nerovný systém světa, v němž vysokoškolské vzdělání zůstává výsadou několika málo lidí. Pokud se vědění nepřijímá jako odpovědnost, stává se neplodným. Pokud ti, kdo získali vysokoškolské vzdělání (které dnes v Portugalsku a ve světě zůstává privilegiem), neusilují o to, aby vrátili to, co získali, nepochopili plně, co jim bylo nabídnuto. Titul by totiž neměl být vnímán pouze jako povolení k budování osobního bohatství, ale jako pověření věnovat se spravedlivější společnosti, společnosti, která je inkluzivnější, která je pokrokovější. Tento starý muž, který k vám promlouvá, protože já už jsem starý, také sní o tom, že se vaše generace stane generací mistrovských učitelů. Mistrů lidskosti, soucitu, nových možností pro planetu a její obyvatele, že z vás budou mistři naděje a obrany života planety, ohrožené v této době těžkou ekologickou destrukcí.

***

Musíme si uvědomit dramatickou naléhavost péče o společný domov. To však nelze provést bez obrácení srdce a změny antropologické vize, která je základem ekonomiky a politiky. Nemůžeme se spokojit s pouhými paliativními opatřeními nebo nesmělými a nejednoznačnými kompromisy.  Nezapomínejte, že střední cesty jsou jen malým oddálením katastrofy. Jde naopak o to, abychom se ujali toho, co se bohužel stále odkládá: nutnosti nově definovat to, co nazýváme pokrokem a vývojem. Protože ve jménu pokroku došlo k příliš velké regresi. Nezapomínejte, že potřebujeme integrální ekologii, že musíme naslouchat utrpení planety spolu s utrpením chudých; dezertifikaci zařadit vedle dramatu uprchlíků; otázku migrace vedle otázky denatility; že se musíme zabývat materiální dimenzí života v rámci dimenze duchovní. Nevytvářejte polarizace, ale celkové vize.

***

Chtěl bych vám říci: Učiňte víru věrohodnou prostřednictvím svého rozhodování. Nestačí, aby byl křesťan přesvědčen, musí být přesvědčivý; naše činy jsou povolány odrážet radostnou a zároveň radikální krásu evangelia. Křesťanství nelze obývat jako pevnost obehnanou hradbami, která zvedá své valy proti světu. V každé době je jedním z nejdůležitějších úkolů křesťanů obnovit smysl pro vtělení. Bez vtělení se křesťanství stává ideologií; a pokušení křesťanských ideologií v uvozovkách je velmi aktuální. Právě vtělení nám umožňuje žasnout nad krásou, kterou Kristus zjevuje skrze každého bratra a sestru, každého muže a ženu.

***

V kolektivním nevědomí se kolikrát objevuje myšlenka, že ženy jsou na lavičce, jsou v záloze, nehrají jako střídající hráčky. A to v kolektivním nevědomí přetrvává.  Ve skutečnosti je přínos žen nezastupitelný. Vždyť v Bibli vidíme, jak je ekonomika rodiny z velké části v rukou ženy. Ona je se svou moudrostí skutečnou vládkyní domácnosti, s moudrostí, která nesměřuje výhradně k zisku, ale k péči, soužití, fyzickému a duchovnímu blahu všech, a dokonce ke sdílení s chudými a cizinci. Je vzrušující přistupovat k ekonomickým studiím z této perspektivy: s cílem vrátit ekonomice důstojnost, kterou si zaslouží, aby se nestala obětí divokého trhu a spekulací.

Tolik některé myšlenky papeže Františka z promluvy, v které reagoval na svědectví studentů portugalské Katolické univerzity. V závěru papež asi šest a půl tisíce přítomných mladých lidí povzbudil:

Kupředu tedy! Středověká tradice vypráví, že když se poutníci potkali na svatojakubské stezce, jeden zdravil druhého zvoláním «Ultreia» a druhý odpovídal: «et Suseia» na výraz povzbuzení k dalšímu hledání. Dodávali si tak navzájem odvahu k překonání dalších rizik cesty: „Do toho, odvahu, vpřed!“ A totéž z celého srdce přeji také vám všem.