Papež v Mongolsku: Kéž náboženství pěstují dialog, harmonii a naději

Deborah Castellano Lubov - Vatican News 

Papež František v neděli předsedal ekumenické a mezináboženské akci v ikonickém mongolském divadle Hun v hlavním městě země Ulánbátaru, které se zúčastnili zástupci šintoismu, buddhismu, islámu, judaismu, hinduismu, šamanismu a různých křesťanských vyznání.

Setkání na podporu mírového soužití, které bylo vrcholem papežovy návštěvy Mongolska od 31. srpna do 4. září, se zúčastnili také vládní pozorovatelé a zástupci univerzit.

Tato návštěva je 43. apoštolskou cestou Svatého otce a 61. zemí, kterou navštívil od začátku svého pontifikátu. Ačkoli papež svatý Jan Pavel II. toužil po návštěvě této země, nemohl ji uskutečnit, a papež František se tak stal prvním papežem, který kdy Mongolsko navštívil.

Asijskou zemi sousedící s Ruskem a Čínou navštívil proto, aby ukázal svou blízkost asi 1 500 katolickým věřícím, z nichž 90 % žije v hlavním městě země. Tato návštěva, stejně jako všechny, které se uskutečnily od konce února 2022, se však koná na pozadí probíhající války na Ukrajině.

Na této mezináboženské a ekumenické akci Svatý otec ve svém poselství zdůraznil, že naděje je možná a že soulad mezi náboženstvími má sílu přinést velké plody. Varoval také před překrucováním náboženství způsobem, který způsobuje pohoršení, násilí nebo útlak.

Dědictví moudrosti

Zvláštním způsobem papež ocenil mongolské dědictví moudrosti, které pomohla vytvořit různá náboženství, a poznamenal, že se "omezí" na zkoumání deseti aspektů.

Papež nejprve připomněl "zdravý vztah k tradici", a to navzdory pokušení konzumu, a ocenil úctu ke starším a předkům, přičemž zdůraznil, "jak velmi dnes potřebujeme generační smlouvu mezi starými a mladými!". 

Papež František ocenil mongolskou péči o životní prostředí, která je "velkou a naléhavou potřebou"; hodnotu ticha a vnitřního života, "jako duchovního léku na tolik neduhů dnešního světa"; "zdravý smysl pro šetrnost"; "hodnotu pohostinnosti"; "schopnost odolat lpění na materiálních předmětech"; "solidaritu, která se rodí z kultury mezilidských vazeb"; a "úctu k prostotě". 

Toto dědictví, řekl papež, podporuje "určitý existenciální pragmatismus, který houževnatě usiluje o dobro jednotlivců a společenství", neboť poznamenal, že tyto vlastnosti obohacují svět.

Velká odpovědnost vyznavačů náboženství

Papež dále zdůraznil velkou odpovědnost vyznavačů náboženství za podporu míru a harmonie.

"Smířené a prosperující lidstvo, které se jako vyznavači různých náboženství snažíme podporovat," řekl, je symbolizováno touto harmonií, sounáležitostí a otevřeností vůči transcendentnu", což, jak tvrdil, "inspiruje závazek ke spravedlnosti a míru", zakotvený ve vztahu věřících lidí k božství. 

"V tomto smyslu, drazí bratři a sestry, sdílíme velkou odpovědnost, zejména v tomto dějinném období, neboť jsme povoláni svědčit o učení, které vyznáváme, tím, jak jednáme; nesmíme mu odporovat a stát se tak příčinou pohoršení." 

"Nelze tedy spojovat," zdůraznil papež, "náboženské přesvědčení a násilí, svatost a útlak, náboženské tradice a sektářství."

"Nemůže docházet ke směšování náboženského přesvědčení a násilí, svatosti a útlaku, náboženských tradic a sektářství."

Svatý otec vyjádřil naději, že minulé utrpení, jak zvláštním způsobem připomněl utrpení buddhistických komunit, "propůjčí sílu potřebnou k proměně temných ran ve zdroje světla, nesmyslného násilí v životní moudrost, ničivého zla v konstruktivní dobro". 

Kéž tyto zkušenosti, poznamenal papež František, vedou všechny oddané stoupence příslušné spirituality a učení k tomu, aby byli "vždy připraveni" nabídnout "krásu těchto učení těm, které denně potkáváme jako přátele a společníky na naší cestě". 

Svatý otec připomněl mongolským náboženským institucím jejich důležitou roli při prosazování vyššího dobra.

"V pluralitní společnosti oddané demokratickým hodnotám, jakou Mongolsko je, má totiž každá náboženská instituce, řádně uznaná civilní autoritou, povinnost a především právo svobodně vyjadřovat to, čím je a v co věří, způsobem respektujícím svědomí druhých a s ohledem na vyšší dobro všech."

Význam dialogu a respektu

Papež ujistil ty, kteří mu naslouchali, že katolická církev si přeje jít touto cestou spolupráce, pevně přesvědčena o důležitosti ekumenického, mezináboženského a kulturního dialogu. "Její víra je založena na věčném dialogu mezi Bohem a lidstvem, který se uskutečnil v osobě Ježíše Krista," řekl.

Církev, připomněl, "nabízí poklad, který obdržela, každému člověku a každé kultuře v duchu otevřenosti a s úctou k tomu, co nabízejí jiné náboženské tradice". 

"Dialog ve skutečnosti není protikladem hlásání: nezastírá rozdíly, ale pomáhá nám je pochopit, zachovat je v jejich odlišnosti a otevřeně o nich diskutovat v zájmu vzájemného obohacení. 

Tímto způsobem můžeme v našem společném lidství, požehnaném nebem, objevit klíč k naší cestě na této zemi. 

Naděje je možná

Papež uznal úlohu náboženství při podpoře lidské důstojnosti, a aby tak mohla putovat vedle sebe.

"Bratři a sestry, naše dnešní setkání je znamením, že naděje je možná," řekl. 

"Naše dnešní setkání zde je znamením, že naděje je možná."

"Ve světě rozervaném konflikty a neshodami se to může zdát utopické, ale ty největší podniky jsou na počátku skryté a téměř nepostřehnutelné," řekl papež.

Vyzval k vzájemné modlitební podpoře mezi vyznavači jednotlivých náboženství, aby jejich společné úsilí o podporu dialogu a budování lepšího světa "nebylo marné". 

Papež vyzval, abychom společně pozvedali své modlitby k nebi: "Pěstujme naději."

Kéž je toto gesto, uzavřel papež František, "prostým a věrohodným svědectvím naší religiozity, našeho společného kráčení s očima pozvednutýma k nebi, našeho života v tomto světě v harmonii, jako poutníků povolaných k zachování atmosféry domova, který je otevřený všem lidem".