Mezináboženské setkání k uctění památky těch, kdo zahynuli ve Středozemním moři Mezináboženské setkání k uctění památky těch, kdo zahynuli ve Středozemním moři

Papež: Nacházíme se na civilizační křižovatce

František během svého prvního dne v Marseille vzdal hold těm, kteří zahynuli ve Středozemním moři. Spolu s náboženskými představiteli u památníku věnovaného námořníkům a migrantům ztraceným ve vlnách apeluje na mezinárodní společenství: "Nebesa nám požehnají, budeme-li se na souši i na moři umět postarat o ty nejslabší, budeme-li umět překonat paralýzu strachu a nezájmu, která odsuzuje lidi k smrti v sametových rukavičkách."

Papežův projev na mezináboženském setkání v Marseille s modlitbou za ty, kdo ztratili život na Středozemním moři, které se podle papeže proměnilo v obrovský hřbitov, vám přinášíme v plném znění:

PAPEŽ FRANTIŠEK

Drazí bratři a sestry,

děkuji vám, že jste zde. Před námi je moře, zdroj života, ale toto místo evokuje tragédii ztroskotání lodí, které způsobují smrt. Sešli jsme se zde na památku těch, kteří nepřežili, kteří nebyli zachráněni. Nezvykejme si považovat ztroskotání za události ve zprávách a úmrtí na moři za čísla: nikoli, jsou to jména a příjmení, jsou to tváře a příběhy, jsou to zničené životy a zmařené sny. Myslím na tolik bratrů a sester utopených ve strachu spolu s nadějemi, které nosili ve svých srdcích. Tváří v tvář takovému dramatu není třeba slov, ale činů. Předtím však potřebujeme lidskost: potřebujeme ticho, pláč, soucit a modlitbu. Nyní vás vyzývám k minutě ticha na památku těchto našich bratří a sester: nechme se pohnout jejich tragédiemi. [chvíle ticha].

Příliš mnoho lidí, kteří prchají před konflikty, chudobou a ekologickými katastrofami, nachází ve vlnách Středozemního moře konečné odmítnutí při hledání lepší budoucnosti. A tak se toto krásné moře stalo obrovským hřbitovem, kde jsou mnozí bratři a sestry zbaveni dokonce i práva na hrob a pohřbena je pouze lidská důstojnost. V knize-svědectví "Bratříček" hlavní hrdina na konci strastiplné cesty, která ho zavede z Guinejské republiky do Evropy, říká: "Když sedíš na břehu moře, jsi na křižovatce. Na jedné straně je život, na druhé smrt. Jiné cesty nejsou." (A. ARZALLUS ANTIA - I. BALDE, Fratellino, Milán 2021, 107). Přátelé, i před námi leží křižovatka: na jedné straně bratrství, které naplňuje lidské společenství dobrem, na druhé straně lhostejnost, která zkrvavuje Středomoří. Nacházíme se na civilizační křižovatce. Buď kultura lidskosti a bratrství, nebo kultura lhostejnosti: ať se každý rozhodne, jak umí.

Nemůžeme se smířit s tím, že s lidskými bytostmi bude zacházeno jako se směnným zbožím, že budou vězněny a mučeny krutými způsoby - to víme; a když je posíláme pryč, je to mnohokrát na mučení a věznění; nemůžeme se dále dívat na tragédie ztroskotaných lodí, způsobené nenávistným obchodováním a fanatismem lhostejnosti. Lhostejnost se stává fanatismem. Lidé, kterým hrozí utonutí, když jsou opuštěni na vlnách, musí být zachráněni. Je to povinnost lidskosti, je to povinnost civilizace! 

Nebesa nám požehnají, budeme-li se na souši i na moři umět postarat o ty nejslabší, budeme-li umět překonat paralýzu strachu a nezájmu, která odsuzuje lidi k smrti v sametových rukavičkách. V tom jsme my, představitelé různých náboženství, povoláni jít příkladem. Bůh totiž požehnal otci Abrahámovi. Byl povolán, aby opustil svou vlast: "odešel, aniž by věděl, kam jde" (Žd 11,8). Jako host a poutník v cizí zemi přijal pocestné, kteří procházeli kolem jeho stanu (srov. Gn 18): "vyhnán ze své vlasti, bez domova, byl sám domovem a vlastí všech" (sv. Petr Chrysolog, Rozpravy, 121). A "jako odměnu za svou pohostinnost obdržel potomstvo" (S. AMBROŽ MILÁNSKÝ, De officiis, II, 21). U kořenů tří středomořských monoteismů je tedy pohostinnost, láska k cizinci ve jménu Boha. A to je životně důležité, pokud stejně jako náš otec Abrahám sníme o prosperující budoucnosti. Nezapomínejme na biblický refrén: "Sirotek, vdova a přistěhovalec", cizinec. Sirotek, vdova a cizinec: to je to, [co] nám Bůh posílá, abychom se toho ujali.

My věřící proto musíme být příkladní ve vzájemném a bratrském přijímání. Vztahy mezi náboženskými skupinami nejsou často jednoduché, reálný život společenství rozleptává červ extremismu a ideologický mor fundamentalismu. Rád bych však v této souvislosti zopakoval, co napsal jeden Boží muž, který žil nedaleko odsud: "Ať nikdo nechová ve svém srdci pocity nenávisti k bližnímu, ale lásku, protože kdo nenávidí byť jen jednoho člověka, nebude moci klidně stát před Bohem. Bůh nevyslyší jeho modlitbu, dokud si v srdci uchovává hněv" (sv. KESÁRIUS Z ARLESU, Rozpravy, XIV, 2). 

Také Marseille, která se vyznačuje pestrou náboženskou pluralitou, dnes stojí na křižovatce: setkání, nebo střet. A já děkuji vám všem, kteří stojíte na cestě setkání: děkuji vám za vaši solidaritu a konkrétní nasazení pro podporu a integraci lidí: Marseille je vzorem integrace. Je hezké, že zde spolu s různými subjekty pracujícími s migranty existuje Marseille-Espérance, orgán pro mezináboženský dialog, který podporuje bratrství a mírové soužití. Vzhlížíme k průkopníkům a svědkům dialogu, jako byl Jules Isaac, který žil nedaleko a jehož 60. výročí úmrtí jsme si nedávno připomněli. Vy jste Marseille budoucnosti. Jděte bez skrupulí vpřed, aby se toto město stalo pro Francii, Evropu a svět mozaikou naděje.

Na závěr bych rád jako přání citoval několik slov, která David Sassoli pronesl v Bari při příležitosti předchozího setkání o Středomoří: "V Bagdádu, v Domě moudrosti chalífy Al Ma'mun, se scházeli židé, křesťané a muslimové, aby četli posvátné knihy a řecké filozofy. Dnes všichni cítíme, věřící i sekulární lidé, potřebu tento dům obnovit, abychom společně pokračovali v boji proti modlám, bořili zdi, stavěli mosty a dali obsah novému humanismu. Při hlubokém pohledu na naši dobu a při ještě větší lásce k ní, když je těžké ji milovat, věřím, že právě toto je semeno zaseté v těchto dnech, tak pozorných k našemu osudu. Přestaňme se bát problémů, které nám Středomoří předkládá! [...] Pro Evropskou unii a pro nás všechny na tom závisí naše přežití." (Projev u příležitosti setkání k reflexi a duchovnosti "Středomořská hranice míru", 22. února 2020). 

Bratři, sestry, postavme se společně problémům, nezmařme naději, složme mozaiku míru! A těší mě, když tu vidím tolik z vás, kteří se vydáváte na moře, abyste zachraňovali, zachraňovali migranty, a přitom vám někteří mnohokrát brání v cestě, protože lodi něco chybí, že chybí to či ono... To jsou projevy nenávisti vůči bratrovi, maskované jako "vyváženost". Děkuji vám za všechno, co děláte.

22. září 2023, 18:44