Papež při vigilii za migranty a uprchlíky: Bolest na migrantských trasách je donebevolající

PAPEŽ FRANTIŠEK

Nikdy nevyjádříme svatému Lukáši dostatečnou vděčnost za to, že nám předal toto podobenství o milosrdném Samaritánovi (srov. Lk 10,25-37), které je rovněž jádrem encykliky Fratelli tutti, neboť je klíčem – řekl bych, klíčem s velkým K – umožňujícím přechod z uzavřenosti světa do jeho otevřenosti, ze světa válčícího do jiného, pokojného světa. Dnes večer jsme toto podobenství vyslechli s myšlenkou na migranty, které zobrazuje toto veliké sousoší, tvořené muži a ženami každého věku a původu, mezi nimiž jsou andělé, kteří je vedou.

Cesta spojující Jeruzalém s Jerichem nebyla bezpečná, stejně jako dnes nejsou bezpečné četné migrantské trasy procházející pouštěmi, pralesy, řekami, moři. Kolik bratrů a sester se dnes ocitá ve stejných podmínkách jako onen poutník z podobenství? Je jich mnoho! Kolik z nich cestou o všechno oberou, zbijí a vysvlečou? Vydávají se na cestu, protože je podvedli bezskrupulózní obchodníci s lidmi, pak jsou prodáváni jako směnné zboží, unášeni jako rukojmí, vězněni, zotročováni. Jsou ponižováni, mučeni a znásilňování. A tolik, tolik jich umírá, aniž by kdy dospěli k cíli. Migrantské trasy naší doby zalidňují mužové a ženy, kteří byli zraněni a napolo mrtvi ponecháni na cestě, bratři a sestry, jejichž bolest je donebevolající. Často jsou to lidé, kteří prchají před válkou a terorismem, jako to bohužel vidíme i v těchto dnech.

Také dnes, stejně jako tehdy, existují lidé, kteří toto všechno vidí a procházejí kolem. Zajisté přitom dobře ospravedlní sami sebe, ve skutečnosti se však ospravedlňují z egoismu, lhostejnosti a strachu. Toto je pravda. Co ale praví evangelium o onom Samařanovi? Říká, že onoho zraněného člověka uviděl a „bylo mu ho líto“ (verš 33). Toto je klíč. Soucit je Boží stopou v našem srdci. Božím stylem je blízkost, soucit a vlídnost: to je Boží styl. A soucit je stopou, kterou Bůh zanechal v našem srdci. Zde spočívá klíč a zde nastává obrat. Od oné chvíle se totiž onen zraněný začal zotavovat, díky onomu cizinci, který se zachoval jako bratr. Výsledkem tak není pouze dobrý skutek pomoci bližnímu, ale ovocem je bratrství.

Jsme jako milosrdný Samaritán povoláni k tomu, abychom se stávali bližními všech dnešních pocestných, zachraňovali jejich životy, léčili jejich rány, tišili jejich bolest. Pro mnohé je bohužel příliš pozdě a nezbývá než plakat nad jejich hroby, pokud nějaký mají. Ze Středozemního moře se stal hrob. Bůh ale zná tvář každého z nich a nezapomíná na ni.

Milosrdný Samaritán poutníkovi nepomůže jen na cestě – vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Tady můžeme najít smysl čtyř sloves, která shrnují naše konání s migranty: přijímat, chránit, podporovat a začleňovat. Migranty je nutno přijmout, chránit, podpořit a začlenit. Jedná se o dlouhodobou odpovědnost – rovněž milosrdný Samaritán se k ní zaváže při cestě tam i nazpátek. Z toho důvodu je důležité, abychom se příslušně připravili na výzvy, kladené dnešními migracemi, pochopili jejich kritické stránky, ale také příležitosti, které poskytují, vzhledem k růstu stále inkluzívnějších, krásnějších a mírovějších společností.

Dovolím si zvýraznit ještě jednu naléhavou činnost, nad kterou se podobenství nezamýšlí. Musíme se všichni zasadit o větší bezpečnost na cestách, aby poutníci nepadli za oběť lupičům. Je nezbytné znásobit úsilí v boji proti zločineckým sítím, které spekulují se sny migrantů. Stejně tak je nutné poukázat na bezpečnější cesty – z toho důvodu je třeba usilovat o rozšíření regulérních migračních kanálů. V současném světovém scénáři je zjevné, nakolik je nezbytné zahájit dialog demografických, politických a migračních politických opatření ku prospěchu všech zúčastněných, aniž bychom  zapomínali na nejzranitelnější lidi, kteří mají stát v jeho středu. Rovněž tak je nezbytné podpořit společný a spoluodpovědný přístup k řízení migračních toků, které budou v příštích letech pravděpodobně sílit.

Přijímat, chránit, podporovat a začleňovat – to je práce, kterou máme konat. Prosme Boha o milost, abychom se zachovali jako bližní ke všem migrantům a uprchlíkům, kteří tlučou na naši bránu, neboť dnes „kdo není lupič a kdo se nevyhýbá, je buď zraněn, anebo nese někoho zraněného na ramenou“ (Fratelli tutti, 70).

A nyní se na krátkou chvíli ztišme a připomeňme všechny, kteří nepřežili, kteří zemřeli na různých migračních trasách, a ty, kteří byli zneužíváni a zotročováni.