Papež k dětem z celého světa: Dětský hlas je nezbytný a dospělí mu mají naslouchat
Vatican News
V krátké úvodní promluvě se papež dětem svěřil, že při každém setkání s nejmladší generací se něčemu novému naučí: „Například mi připomínáte, jak je život krásný ve své jednoduchosti, a také mě učíte, jak je krásné být spolu! To jsou dva velké dary, které nám Bůh dal: žít a prostě umět být spolu. (…) Vaše přítomnost zde je znamením, které míří přímo k srdcím nás, dospělých, a my, dospělí, máme následovat vaši spontánnost a naslouchat vašemu poselství“.
Mír se uzavírá srdcem a podanou rukou
Poté se papež František dotkl mnoha témat, když odpovídal na otázky dětí, týkající se překvapivě především situace ve válčícím světě. Rania, dívka palestinského původu, vznesla otázku: „Pokud začne třetí světová válka, mír se už nikdy nevrátí?“ „Položila jsi otázku, která se dotýká tvé země“, odpověděl papež František. „Válka už vypukla na celém světě, nejen v Palestině. Válka je zlá a bere nám mír a život. Musíme pracovat pro mír“, dodal a požádal děti, aby s ním toto předsevzetí opakovaly a mlčky pozdravily rukou Raniu a všechny obyvatele její vlasti.
Mír je krásný. Ale jak se mír vytváří? To byla otázka ukrajinského chlapce Ivana. Jak nastolit mír? Těžká otázka, odpověděl František, snadnější je říci, jak se dělá válka, protože tu působí nenávist s pomstou, ubližování druhému. „Neexistuje žádná metoda, jak se naučit dělat mír. Existuje gesto: ruka podaná na znamení přátelství, vždy se snažit zapojit druhé lidi, aby šli stejnou cestou. Mír se uzavírá srdcem a podanou rukou“.
Od syrského dítěte zazněla přímá otázka: Proč ve válce zabíjejí děti a nikdo je nebrání? Zabíjení dětí je krutost, odpověděl papež a požádal o minutu ticha za všechny zabité děti. Je to nespravedlnost, válka je krutá a kdo za to platí? Nevinné děti, dodal a vyzval všechny k modlitbě Otčenáš.
Péče o stvoření a plýtvání potravinami
Nechyběly ani otázky týkající se péče o stvoření a plýtvání potravinami, což jsou témata blízká srdci papeže Františka. Na otázku Isadory z Brazílie, zda mohou děti zachránit Zemi, papež odpověděl: Děti mohou zachránit Zemi, protože jste prosté a chápete, že ničit Zemi znamená ničit sebe sama. Země nám dává vše, co potřebujeme k životu.
Mám velké obavy o přírodu, odpověděl pak papež na další otázku: Vezměte si, že na severním pólu taje led. Moře stoupají, fauna a ryby v mořích jsou zničené, proto mám obavy. Všichni bychom měli být znepokojeni.
A na otázku Luxelle, africké dívky, která se ho zeptala: Proč je takové horko, i když je podzim?, František odpověděl: To je velmi důležitá otázka. Lidé nepečují o stvoření a příroda se bouří. Musíme se naučit stvoření střežit a neznečišťovat ho.
Salma, devítiletá dívka z Ghany, pak položila otázku: Jak můžeme zabránit plýtvání? Každý z nás se musí naučit neplýtvat jídlem, řekl papež a vyzval děti: „Pokud v poledne něco zbude, snězte to večer, ale nevyhazujte to. Plýtvání jídlem je ošklivý hřích“.
Někdy se rozčílím, ale nekoušu
O čem papež sní? Kdo jsou papežovi přátelé? Nakonec nebyla nouze ani o zvídavé otázky, na které papež pobaveně odpovídal, například když se ho Massimo z Říma zeptal: O čem se vám v noci zdá?: Nevím, o čem se mi v noci zdá, protože spím. Papež odpověděl bez zaváhání, čímž vzbudil smích a potlesk celé auly Pavla VI. Někdy, vysvětlil, se mi zdají sny, které jsou vzpomínkou na mé mládí, na dobu, kdy jsem byl dítětem, ale většinu času spím. Snění je krásné, když člověk sní, má v sobě něco ze života.
Jak se uklidňujete, když se rozčílíte? zněla otázka Sophie z Filipín. Někdy se rozčílím, ale nekoušu, odpověděl František a dal dětem radu: Když se rozčílíte, než odpovíte, vypijte sklenici vody. Nakonec na otázku, kdo jsou jeho přátelé, papež odpověděl: Moji přátelé jsou lidé, kteří žijí se mnou, doma. Mám mnoho přátel mimo domov, v některých farnostech, a také někteří kardinálové jsou mými přáteli. Mám milost mít přátele, a to je milost od Boha, protože člověk, který nemá přátele, je smutný člověk.
