Volte si životní styl založený na naději, vyzývá papež mladé lidi

Jana Gruberová – Vatican News

Poezie v jihoafrickém jazyce xhoštině, verše francouzského básníka Charles Péguyho, či film „Život je krásný“ italského herce a režiséra Roberta Benigniho, který s jemností a představivostí vnáší naději do hrůz koncentračního tábora. Tyto prameny, kromě Písma a magisteria předchůdců na Petrově stolci, inspirovaly papeže Františka k sepsání poselství k osmatřicátému Světovému dni mládeže, který se bude slavit v diecézích. V jeho úvodu Svatý otec vzpomíná na „výbušnou záři a radost“ během srpnového setkání s mladými lidmi v Lisabonu a zve je na Jubileum mládeže do Říma v roce 2025, kde spolu s ostatními příchozími budou „poutníky naděje“.

A právě na naději se papež zaměřuje ve svém poselství, které vychází z pavlovského „v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí“ (Řím 12,12). Apoštol se s touto výzvou obrací k římskému společenství za dob tvrdého pronásledování a hlásá naději pramenící z velikonočního tajemství a síly Kristova zmrtvýchvstání. Tato radost v naději tudíž není výsledkem lidského úsilí, umu či vědění, nýbrž odvozuje se od setkání s Kristem, pochází od samotného Boha a vědomí, že jsme jím milováni.

Křesťanské svědectví může zažehnout naději v lidských srdcích

Mladý člověk se v jistotě takové víry může stávat vyjádřením Boží lásky ve světě, který naději postrádá (což kupříkladu dokazuje prudký nárůst sebevražd mladých lidí v některých zemích) a který hledá odpověď na utrpení nevinných. Také vprostřed krutosti a lidské špatnosti může křesťan vydat svědectví o naději, jak dokládají sv. Maxmilián Kolbe, sv. Josefína Bakhíta či nedávno blahořečená polská rodina Ulmových. „Křesťan nebo skupina křesťanů (…) vyzařují prostým a nevtíravým způsobem svou víru v hodnoty, jež přesahují jiné běžné hodnoty, a zároveň i naději v něco, co není viditelné a co si lidé neodvažují ani představit“, píše Pavel VI. v Evangelii nuntiandi (21).

Naděje je solí každodennosti

Výsostným dnem naděje je Bílá sobota, pokračuje papež František a přirovnává tento čas ke středozemi mezi zoufalstvím učedníků a jejich velikonoční radostí, místu, kde se rodí naděje. Naději pod křížem si uchovává žena – Maria, matka naděje, „která uvěřila a měla naději, kde už naděje nebylo“ (srov. Řím 4,18). Křesťanskou naději proto nelze považovat za laciný optimismus či jakési placebo. Aniž by popírala smrt a bolest, je to jistota, tkvící ve víře, že Bůh nás nikdy neopouští. Byť je ctností prostou a nepatrnou, stává se solí všedního dne a její přítomnost je zcela zásadní, vyzdvihuje papežské poselství.

Jak sytit naději?

Naděje se sytí modlitbou, píše dále papež František a doporučuje mladým lidem, aby si denně našli moment, kdy spočinou v Bohu a uleví tak úzkosti, která na ně útočí. Naději ovšem ovlivňují také každodenní rozhodnutí – a zde papež vybízí k volbě životního stylu, zakládajícího se na naději. Pokud se tedy například na sociálních sítích šíří spíše skličující zprávy, vyzývá ke konkrétnímu každodennímu sdílení nějakého nadějného slova. Když se totiž problémy nahlížejí pohledem prozářeným nadějí, mohou se jevit v jiném světle. „Problémy a těžkosti neustanou“, uzavírá papež, „pokud se však vybavíme nadějí plnou víry, budeme k nim přistupovat za vědomí, že nemají poslední slovo, a staneme se světlem naděje pro druhé“.

PŘEKLAD POSELSTVÍ V PLNÉM ZNĚNÍ ZVEŘEJNILA čESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE .