Výchova dětí je sociální práce a zasluhuje uznání, řekl papež Evropskému sdružení rodičů
Jana Gruberová – Vatican News
Jak čteme na webu EPA (Evropského sdružení rodičů), bylo založeno v dubnu 1985 v italském Miláně s cílem propojit rodiče a rodiny z celé Evropy a jedním z jeho hlavních zájmů je výchova dítěte podle holistického přístupu. EPA zastává názor, že spolupráce mezi rodiči a učiteli vytváří optimální podmínky pro vzdělávání dítěte. Roku 2008 se Evropské sdružení rodičů připojilo k platformě Evropské občanství a celoživotní učení, což naznačuje, že se rovněž podílí na podpoře aktivního evropského občanství a chce povzbudit rodiče k celoživotnímu vzdělávání. Poslední změna stanov Evropského sdružení rodičů pochází z roku 2014. Ačkoli jeho právní sídlo je v Belgii, v průběhu let se kancelář přesunula do Nizozemska, Španělska a nyní sídlí v Rakousku.
Papež František se při sobotní audienci podělil se členy Evropského sdružení rodičů o několik úvah o povolání a poslání rodičů.
„Stát se rodiči je jednou z největších životních radostí. Probouzí v párech novou energii, dynamiku a nadšení. Člověk je však okamžitě postaven před výchovné úkoly, na které často není připraven. Například: pečovat o děti s láskou a zároveň je podněcovat k tomu, aby dozrály a osamostatnily se; pomáhat jim osvojit si zdravé návyky a správný životní styl, respektovat jejich osobnost a nadání, aniž bychom jim vnucovali svá očekávání; pomáhat jim, aby v klidu zvládly školní docházku. A dále: předávat jim pozitivní výchovu v oblasti afektivity a sexuality; bránit je před hrozbami, jako je šikana, alkohol, kouření, pornografie, násilné videohry, hazardní hry, drogy atd. Proto jsou velmi důležité podpůrné sítě pro rodiče, jako je vaše sdružení“.
Svědectví o hodnotě manželství a rodiny lze předávat pouze vlastním životem
Výchovnému poslání rodičů dnes kulturní kontext rozhodně nepřeje, přinejmenším v Evropě, pokračoval papež František. Je totiž poznamenán etickým subjektivismem a praktickým materialismem.
„Důstojnost člověka je sice stále potvrzována, ale někdy není skutečně respektována. Rodiče si brzy uvědomí, že jejich děti jsou ponořeny do této kulturní atmosféry. To, co vstřebávají z médií, je často v rozporu s tím, co bylo ještě před několika desetiletími považováno za „normální“, ale dnes se zdá, že tomu tak již není. Proto se rodiče denně setkávají s tím, že musí svým dětem ukazovat dobrotu a rozumnost rozhodnutí a hodnot, které již nelze považovat za samozřejmé, jako je samotná hodnota manželství a rodiny nebo rozhodnutí přijmout děti jako dar od Boha. A to není snadné, protože jde o skutečnosti, které lze předávat pouze prostřednictvím svědectví života!“
Důležitost výchovy, která naslouchá potřebám srdce
Tváří v tvář těmto obtížím, které mohou být skličující, papež vyzdvihl důležitost vzájemné podpory různých složek společnosti, aby tak v rodičích podnítily zaujetí pro výchovu.
„Vychovávat znamená polidšťovat, znamená to učinit člověka plně člověkem. Je pravda, že kultura se změnila, ale nejhlubší potřeby lidského srdce si zachovávají neměnné jádro, které se u dětí dříve či později projeví. Odtud musíme vždy vycházet. Bůh sám vepsal do naší přirozenosti nezadržitelné požadavky lásky, pravdy, krásy, vztahovosti a darování sebe sama, otevřenosti vůči druhému „ty“ a vůči transcendentnímu „Ty“. Tyto potřeby srdce jsou mocnými spojenci každého vychovatele. Dáme-li jim vyniknout, naučíme-li se jim naslouchat, nebudou mít ani naše děti problém vidět dobro a hodnotu výchovných návrhů svých rodičů“.
Objevit Boží lásku k člověku
O výchovném úkolu lze říci, že je úspěšný, když děti objeví základní pozitivitu své existence, svého bytí ve světě, a když se za tohoto přesvědčení k životu staví s důvěrou a odvahou, vědomy si toho, že i ony mají své poslání, v němž najdou své naplnění a štěstí, řekl dále papež František.
„To vše, drazí přátelé, předpokládá odhalení velké Boží lásky k nám. Ti, kdo objeví, že u kořenů jejich bytí je bezpodmínečná láska Boha Otce, také poznají, že život je dobrý, že narodit se je dobré a že milovat je dobré. Bůh sám mě učinil dobrým darem a já jsem darem pro své blízké a pro svět, a to může říci každý. (…) Život se otevírá celému svému bohatství, když se dává, když je darován. To je velký výchovný úkol rodičů: vychovávat svobodné a velkorysé lidi, kteří poznali Boží lásku a svobodně dávají to, co dostali darem“.
Právo rodičů na svobodnou výchovu a vzdělávání dětí
A v tomto také spočívají kořeny zdravé společnosti, podotkl papež, proto je důležité, aby společenská role rodičů byla uznávána na všech úrovních. Výchova dítěte je skutečnou sociální prací, protože znamená vychovávat ho ke vztahovačnosti, úctě k druhým, spolupráci s ohledem na společný cíl, vychovávat ho k odpovědnosti, smyslu pro povinnost, k hodnotě oběti pro společné dobro.
„To všechno jsou hodnoty, které z mladého člověka dělají spolehlivého a loajálního člověka, schopného přispět k práci, k občanskému soužití, k solidaritě. Jinak děti vyrůstají jako „ostrovy“, odtržené od ostatních, neschopné společné vize, zvyklé považovat vlastní přání za absolutní hodnoty! A tak se společnost rozkládá, ochuzuje a stává se slabší a nelidštější. Proto je třeba chránit právo rodičů na svobodnou výchovu a vzdělávání svých dětí, aniž by byli nuceni v jakékoli oblasti, zejména ve školním prostředí, přijímat vzdělávací programy, které jsou v rozporu s jejich přesvědčením a hodnotami. To je v současné době velmi velká výzva“.
Překonat rozkoly oslabující výchovné procesy
V závěru audience papež František poukázal na roli církve, která v posledních letech realizuje „Globální výchovné spojenectví“ a „Pakt pro rodinu“ mezi kulturními, akademickými, institucionálními a pastoračními činiteli, aby se do centra pozornosti dostala rodina a její vztahy. Záměrem těchto iniciativ je překonat určité „zlomy“, které v současnosti oslabují výchovné procesy: rozkol mezi vzděláním a transcendencí, zlom v mezilidských vztazích, který vzdaluje společnost od rodiny, vytváří nerovnosti a novou chudobu, zdůraznil papež.
