Papež odmítá vracení migrantů do zemí, kde jim hrozí nebezpečí

Salvatore Cernuzio - Vatican News

"Ochrana a záchrana životů musí zůstat naší nejvyšší prioritou". A v tomto smyslu "nikdo nesmí být repatriován do země, kde by mohl čelit vážnému porušování lidských práv nebo dokonce smrti". Papež František ve svém poselství k 2. celosvětovému fóru o uprchlících, které se koná od 13. do 15. prosince v Ženevě, opětovně vyzývá ve prospěch těch, kteří jsou nuceni migrovat ze své vlasti. Jedná se o akci, kterou každé čtyři roky pořádá UNHCR na podporu praktického naplňování cílů Globálního paktu o uprchlících a na níž se scházejí zástupci států a organizací. Za Svatý stolec byl přítomen státní sekretář kardinál Pietro Parolin, který přečetl papežovo poselství.

Svobodná volba migrace

František v dokumentu dále uvádí, že když se hovoří o výzvách spojených s migrací, vychází se především z toho, že "každý by měl mít možnost svobodně se rozhodnout, zda migrovat, či nikoli". A "každý by měl mít možnost žít důstojný život ve své vlastní zemi". Tváří v tvář realitě 114 milionů lidí "nuceně vysídlených, z nichž mnozí jsou vnitřně vysídleni, v důsledku konfliktů, násilí a pronásledování, a to i na základě náboženského přesvědčení, a také v důsledku klimatických změn" však nepotřebujeme teorie, ale naléhavá a účinná řešení.

Chránit a zachraňovat životy

Přestože se faktory postupně stávají "komplexnějšími", "naše odpovědi na tyto nově vznikající a naléhavé výzvy dostatečně nereagují", konstatuje papež. A tak se ocitáme v situaci, kdy "oplakáváme nespočet životů ztracených na souši i na moři při hledání ochrany nebo při útěku před beznadějnou budoucností".

Papežova výzva proto zní: "Chraňte a zachraňujte lidské životy". Jsou to "tváře", ne čísla", opakuje, "každý z nich má svou vlastní historii a utrpení", každý z nich je "bratr" nebo "sestra", kteří "potřebují pomoc".

Respektovat zásadu bezpečného návratu

V této souvislosti zdůrazňuje papež "zásadu bezpečné a dobrovolné repatriace těch, kteří byli nuceni uprchnout", kterou je podle něj třeba "přísně respektovat". "Nikdo by neměl být repatriován do země, kde by mohl čelit vážnému porušování lidských práv nebo dokonce smrti". Místo toho "jsme všichni povoláni vytvářet společenství, která jsou připravena a otevřena přijmout, podporovat, doprovázet a integrovat ty, kteří zaklepou na naše dveře".

Uznání plné lidské důstojnosti

Za tímto účelem je třeba přijmout, že "být uprchlíkem by nemělo být pouhým udělením statusu, ale uznáním plné lidské důstojnosti dané Bohem". "Jako členové jedné lidské rodiny," poznamenává papež, "si každý člověk zaslouží místo, které by mohl nazývat domovem. To znamená mít jídlo, přístup ke zdravotní péči a vzdělání a důstojnou práci. Znamená to však také mít místo, kde je člověk chápán a začleněn, kde je milován a kde je o něj pečováno, kde se může zapojit a přispívat. Uprchlíci jsou lidé s právy a povinnostmi, ne pouhé objekty pomoci. Naopak, tito muži a ženy se svými dary a dovednostmi se mohou stát "přínosem pro hostitelské komunity".

Znamení naděje

Františkův pohled je nicméně pohledem naděje. Samotné setkání v Ženevě, jak píše, je projevem vůle "řešit velký problém uprchlíků jako společnou odpovědnost". Existuje také mnoho "pozitivních znamení", která jsou vidět každý den, František vyjmenovává některé z nich: "hostitelské země a komunity, které udržují své hranice a svá srdce otevřená pro přijetí uprchlíků; natažené ruce těch, kteří zachraňují životy na moři, z nichž mnozí nabízejí solidaritu v přijímacích centrech; oči plné života a naděje migrantů, kteří chtějí změnit svůj život a přispět společnostem, do nichž migrují; a každý z nás, kdo stále považuje spolupráci za klíčové řešení globálních problémů."

Buď kultura bratrství, nebo lhostejnost

Pokrok tedy je, ale stále je třeba vykonat velký kus práce, zejména když stojíme na rozcestí, zda si vybrat "buď kulturu lidskosti a bratrství, nebo kulturu lhostejnosti". "Rozhodnutí je zásadní, protože," říká papež František a opakuje to, co řekl při své zářijové cestě do Marseille, "dějiny nás vyzývají k pohnutí svědomí, abychom zabránili ztroskotání civilizace".

Oživení Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951

Proto doufá, že fórum oživí multilateralismus a také "ducha" a "vizi" Úmluvy o uprchlících z roku 1951, podepsané v Ženevě, "a zároveň využije příležitosti znovu potvrdit zásady bratrství, solidarity a nenavracení prostřednictvím větší mezinárodní spolupráce a sdílení břemene, a tím zmírnit tlak na země, které přijímají uprchlíky".