Papež: Pohleďme na ženy, abychom se dostali ze spirály nenávisti. Kdo je zraňují, znesvěcují Boha
HOMILIE SVATÉHO OTCE
Slavnost Matky Boží Panny Marie
1. ledna 2024
Začátek nového roku osvětlují slova apoštola Pavla: "Když přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna narozeného z ženy" (Gal 4,4). Výraz "plnost času" je nápadný. Ve starověku se čas měřil vyprazdňováním a naplňováním amfor: když byly prázdné, začínal nový časový úsek, který končil, když byly plné. Zde je plnost času: když se amfora dějin naplní, přeteče božská milost: Bůh se stává člověkem a činí tak ve znamení ženy, Marie. Ona je cestou, kterou si Bůh vybral; ona je bodem příchodu tolika lidí a generací, které "kapku po kapce" připravovaly příchod Pána na svět. Matka tak stojí v srdci času: Bohu se zalíbilo obrátit dějiny skrze ni, ženu. Tímto slovem nás Písmo odkazuje zpět k počátkům Geneze a naznačuje, že Matka s Dítětem znamená nové stvoření, nový začátek. Na počátku času spásy je tedy Matka Boží, naše svatá Matka.
Je tedy krásné, že rok začíná jejím vzýváním; je krásné, že věřící lid, jako kdysi v Efezu - ti křesťané byli odvážní... - radostně proklamuje svatou Matku Boží. Slova "Matka Boží" totiž vyjadřují radostnou jistotu, že Pán, něžné Děťátko v náručí své matky, se navždy spojil s naším lidstvím do té míry, že už není jen naše, ale jeho. Matka Boží: pár slov k vyznání Hospodinovy věčné smlouvy s námi. Matka Boží: je to dogma víry, ale také "dogma naděje": Bůh v člověku a člověk v Bohu, navždy. Svatá Matka Boží.
V plnosti času poslal Otec svého Syna narozeného z ženy, ale text svatého Pavla přidává ještě druhé poslání: "Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, který volá: 'Abba! Otče!'" (Gal 4,6). A také v seslání Ducha je Matka protagonistkou: Duch svatý na ní začíná spočívat při Zvěstování (srov. Lk 1,35), na počátku církve pak sestupuje na apoštoly shromážděné k modlitbě "s Marií, Matkou" (Sk 1,14). Mariino přijetí nám tedy přineslo největší dary: "učinila našeho bratra Pánem majestátu" (TOMMASO DA CELANO, Vita seconda, CL, 198: FF 786) a umožnila Duchu volat v našich srdcích: "Abba, Otče!". Mariino mateřství je cestou k setkání s Boží otcovskou laskavostí, cestou nejbližší, nejpřímější a nejsnazší. Nezapomínejme na to... Mariino mateřství je cestou k setkání s Boží otcovskou laskavostí, nejbližší, nejpřímější, nejsnazší cestou, přičemž toto je Boží styl: blízkost, soucit a laskavost. Matka nás vlastně vede k počátku a srdci víry, která není teorií ani závazkem: víra je nesmírným darem, který z nás činí milované děti, příbytky Otcovy lásky. Proto přijetí Matky do našeho života není rozhodnutím zbožnosti, ale požadavkem víry: "Chceme-li být křesťany, budeme muset být mariánskými", tedy Mariinými dětmi (sv. Pavel VI., homilie v Cagliari, 24. dubna 1970).
Církev potřebuje Marii, aby znovu objevila svou vlastní ženskou tvář: aby se více podobala té, která jako žena, Panna a Matka představuje dokonalý vzor a postavu (srov. Lumen gentium, 63); aby vytvořila prostor pro ženy a byla generativní skrze pastoraci tvořenou péčí a starostlivostí, trpělivostí a mateřskou odvahou. Svět však také potřebuje vzhlížet k matkám a ženám, aby našel mír, vymanil se ze spirály násilí a nenávisti a vrátil se k lidskému pohledu a vidoucímu srdci. A každá společnost potřebuje přijmout dar ženy, každé ženy: respektovat ji, opatrovat ji, vážit si jí s vědomím, že kdo zraňuje jedinou ženu, znesvěcuje Boha, který se narodil z ženy.
Maria, žena, tak jako je rozhodující v plnosti času, tak je rozhodující pro život každého člověka; protože nikdo nezná čas lépe než Matka a nezná naléhavé potřeby svých dětí. To nám znovu ukazuje "začátek", první znamení, které Ježíš vykonal na svatební hostině v Káně. Tam je to právě Maria, která si všimne, že není víno, a obrátí se na něj (srov. J 2,3). Jsou to potřeby jejích dětí, které ji, Matku, pohnou k tomu, aby Ježíše pobídla k zásahu. A v Káně Ježíš říká: "Naplňte nádoby vodou; a oni je naplnili až po okraj" (J 2,7). Maria, která zná naše potřeby, i pro nás uspíší přelití milosti a přivede náš život k plnosti. Bratři a sestry, všichni máme nedostatky, jsme osamělí, máme prázdná místa, která žádají o naplnění. Každý z nás zná ty své. Kdo je může zaplnit, když ne Maria, Matka plnosti? Když jsme v pokušení uzavřít se do sebe, jdeme k ní; když nemůžeme rozplést uzly života, hledáme u ní útočiště. Naše doba, vyprázdněná od míru, potřebuje Matku, která znovu sestaví lidskou rodinu. Vzhlížejme k Marii, abychom se stali budovateli jednoty, a to s její tvořivostí Matky, která se stará o své děti: shromažďuje je a utěšuje, naslouchá jejich smutku a utírá jim slzy. A podívejme se na tuto něžnou ikonu Virgo lactans, a taková je Matka... Jak něžně se o nás stará a je nám nablízku.
Svěřme nový rok Matce Boží. Zasvěťme jí svůj život. Ona bude s laskavostí umět odhalit jeho plnost. Ona nás totiž dovede k Ježíši a Ježíš je plnost času, veškerého času, našeho času, času každého z nás. Neboť, jak bylo napsáno, "nebyla to plnost času, která způsobila, že byl poslán Boží Syn, ale naopak, poslání Syna způsobilo plnost času" (srov. M. LUTHER, Vorlesung über den Galaterbrief 1516-1517, 18). Bratři a sestry, kéž je tento rok naplněn útěchou od Hospodina; kéž je tento rok naplněn mateřskou laskavostí Marie, svaté Matky Boží.
