Papežova homilie o Božím slově

V neděli 21. ledna, na "neděli Božího slova" předsedal papež František bohoslužbě v bazilice svatého Petra. Jeho homilii vám přinášíme v plném znění.
Poslechněte si papežovu homilii v češtině

HOMILIE SVATÉHO OTCE

Mše svatá o neděli Božího slova (třetí neděle v mezidobí), 21. ledna 2024

Slyšeli jsme, že "Ježíš jim řekl: 'Pojďte za mnou' [...]. A oni hned opustili sítě a šli za ním" (Mk 1,17-18). Síla Božího slova je veliká, jak jsme také slyšeli v prvním čtení: "Toto slovo Hospodinovo bylo řečeno Jonášovi: 'Vstaň, jdi do Ninive [...] a zvěstuj jim' [...]. Jonáš vstal a šel [...] podle Hospodinova slova" (Gn 3,1-3). Boží slovo odemyká moc Ducha svatého. Je to síla, která člověka přitahuje k Bohu, jako se to stalo oněm mladým rybářům, ohromeným Ježíšovými slovy; a je to síla, která posílá k druhým, kteří jsou daleko od Hospodina, jako se to stalo Jonášovi. Slovo tedy přitahuje k Bohu a posílá k druhým. Přitahuje k Bohu a posílá k druhým: v tom je jeho dynamika. Nenechává nás uzavřené do sebe, ale rozšiřuje srdce, nutí nás obrátit směr, zpřevracet zvyky, otevírat nové možnosti, odkrývat netušené obzory.

Bratři a sestry, Boží slovo to chce udělat v každém z nás. Stejně jako u prvních učedníků, kteří přijali Ježíšova slova, opustili své sítě a vydali se vstříc úžasnému dobrodružství, tak i na březích našich životů, vedle rodinných člunů a pracovních sítí, Slovo rozvíjí Ježíšovo volání. Volá nás, abychom s ním vypluli na moře pro druhé. Ano, Slovo probouzí misii, činí z nás posly a svědky Boží pro svět plný slov, ale žíznící po tom Slově, které často ignoruje. Církev žije tímto dynamismem: je povolána Kristem, přitahována jím a posílána do světa, aby o něm vydávala svědectví. Takový je dynamismus církve.

Nemůžeme se obejít bez Božího slova, bez jeho jemné síly, která se jako v dialogu dotýká srdce, vtiskuje se do duše, obnovuje ji Ježíšovým pokojem, který nás činí neklidnými pro druhé. Podíváme-li se na Boží přátele, na svědky evangelia v dějinách, na světce, vidíme, že pro všechny z nich bylo Slovo rozhodující. Vzpomeňme na prvního mnicha, svatého Antonína, který, zasažen úryvkem z evangelia při mši svaté, zanechal všeho kvůli Hospodinu; vzpomeňme na svatého Augustina, jehož život se změnil, když božské slovo uzdravilo jeho srdce; vzpomeňme na svatou Terezii od Dítěte Ježíše, která objevila své povolání při četbě listů svatého Pavla. A já myslím na světce, jehož jméno nesu, Františka z Assisi, který po modlitbě četl v evangeliu, že Ježíš poslal své učedníky kázat, a zvolal: "To chci, to žádám, to toužím dělat z celého srdce!" (TOMMASO DA CELANO, Vita prima IX, 22). Jsou to životy změněné slovem života, slovem Hospodinovým.

Ptám se však sám sebe: proč se totéž mnohým z nás neděje? Tolikrát slyšíme Boží slovo, jde jedním uchem dovnitř a druhým ven: proč? Možná proto, jak nám ukazují tito svědkové, že nesmíme být ke Slovu "hluší". To je naše riziko: zahlceni tisíci slovy necháváme Boží slovo proklouznout: slyšíme ho, ale nenasloucháme mu; nasloucháme mu, ale nedržíme se ho; držíme se ho, ale nenecháme se vyprovokovat ke změně. Především ho čteme, ale nemodlíme se, zatímco "četbu Písma svatého musí doprovázet modlitba, aby se navázal dialog mezi Bohem a člověkem" (Dei Verbum, 25). Nezapomínejme na dva základní rozměry křesťanské modlitby: naslouchání Slovu a klanění Hospodinu. Udělejme prostor Ježíšovu slovu, promodlenému Ježíšovu slovu, a stane se nám to, co se stalo prvním učedníkům. Vraťme se tedy k dnešnímu evangeliu, které podává zprávu o dvou gestech, jež vyplynula z Ježíšova slova: "nechali sítě a šli za ním" (Mk 1,18). Opustili sítě a šli za ním. U toho se krátce zastavme.

Zanechali. Co nechali za sebou? Loď a sítě, tedy život, který vedli do té chvíle. Tak často máme problém opustit své jistoty, své zvyky, protože se v nich chytíme jako ryba v síti. Ale ti, kdo jsou ve styku se Slovem, se z nástrah minulosti uzdravují, protože živé Slovo reinterpretuje život, uzdravuje i zraněnou paměť tím, že nám vštěpuje připomínku Boha a jeho skutků. Písmo nás zakládá v dobru, připomíná nám, kdo jsme: zachráněné a milované Boží děti. "Voňavá slova Páně" (srov. sv. František z Assisi, List věřícím) jsou jako med, činí život chutným: probouzejí sladkost Boha, živí duši, zahání strach, překonávají samotu. A stejně jako přiměla ony učedníky opustit opakující se život na lodích a v sítích, tak i v nás obnovují víru, očišťují ji a zbavují tolika nečistot, vracejí ji k jejím počátkům, k pramenné čistotě evangelia. Vyprávěním o Božích skutcích pro nás Písmo svaté uvolňuje kotvy ochrnuté víry a umožňuje nám znovu vychutnat křesťanský život takový, jaký skutečně je: příběh lásky s Hospodinem.

Učedníci tedy zanechávají; a pak jdou za ním - zanechávají a jdou za ním: jdou za Mistrem dělají kroky vpřed. Neboť jeho Slovo, zatímco osvobozuje od břemen minulosti a přítomnosti, činí člověka zralým v pravdě a lásce: oživuje srdce, rozechvívá je, očišťuje od pokrytectví a naplňuje nadějí. Sama Bible dosvědčuje, že Slovo je konkrétní a účinné: "jako déšť a sníh" pro půdu (srov. Iz 55,10-11); "jako oheň", "jako kladivo, které rozbíjí skálu" (Jer 23,29); jako ostrý meč, který "rozeznává city a myšlenky srdce" (Žid 4,12); jako neporušitelné símě (1 Petr 1,23), které, ač malé a skryté, klíčí a přináší plody (srov. Mt 13). "Božímu slovu je vlastní taková účinnost a moc, že je [...] potravou duše, čistým a věčným zdrojem duchovního života" (Dei Verbum, 21).

Bratři a sestry, kéž nám neděle Božího slova pomůže radostně se vracet k prameni víry, který vychází z naslouchání Ježíši, Slovu živého Boha. Zatímco neustále říkáme a čteme slova o církvi, ať nám to pomůže znovu objevit Slovo života, které v církvi zaznívá! Jinak skončíme u toho, že mluvíme více o sobě než o Něm; a mnohokrát zůstávají v centru pozornosti naše myšlenky a naše problémy, nikoli Kristus se svým Slovem. Vraťme se k pramenům, abychom nabídli světu živou vodu, kterou nenachází; a zatímco společnost a sociální média akcentují slovní násilí, přimkněme se k mírnosti Božího slova, které zachraňuje, je tiché, nedělá hluk a vstupuje do srdce.

A nakonec si položme několik otázek. Já sám, jaké místo vyhrazuji Božímu slovu v místě, kde žiji? Mohou tam být knihy, noviny, televize, telefony, ale kde je Bible? Mám ve svém pokoji po ruce evangelium? Čtu ho každý den, abych nacházel cestu životem? Nosím v tašce malý výtisk evangelia, abych si ho mohl přečíst? Mnohokrát jsem radil mít evangelium stále u sebe, v kapse, v kabelce, v mobilním telefonu: je-li mi Kristus dražší než cokoli jiného, jak ho mohu nechat doma a nebrat si jeho slovo s sebou? A poslední otázka: přečetl jsem alespoň jedno ze čtyř evangelií celé? Evangelium je kniha života, je jednoduché a krátké, a přesto tolik věřících nikdy nepřečetlo ani jedno od začátku do konce.

Bratři a sestry, Bůh, jak říká Písmo, je "počátek a původce krásy" (Mdr 13,3): nechme se podmanit krásou, kterou Boží slovo vnáší do našeho života.

21. ledna 2024, 11:35