Válka ve Svaté zemi, papež: Bez dvou států zůstává skutečný mír daleko

Vatican News

"Byla tu dohoda z Osla, tak jasná, s řešením dvou států. Dokud se tato dohoda nebude uplatňovat, skutečný mír zůstane daleko". Právě úsudek o tom, co se děje ve Svaté zemi po útocích Hamásu a válce, která ničí města v pásmu Gazy, svěřuje papež František Domenicu Agassovi, vatikanistovi listu La Stampa, v rozhovoru v deníku, který je dnes v pondělí 29. ledna na novinových stáncích. František v něm hovoří o mnoha probíhajících konfliktech, vyzývá k modlitbám za mír, poukazuje na dialog jako na jedinou cestu a žádá "okamžitě zastavit bomby a rakety, skoncovat s nepřátelskými postoji. Všude", "globální příměří", protože "jsme na pokraji propasti". 

Naděje pro Svatou zemi a Ukrajinu

Papež vysvětluje svůj nesouhlas s tím, aby se válka nazývala "spravedlivou", a raději říká, že je legitimní se bránit, ale vyhýbá se "ospravedlňování válek, které jsou vždy špatné". Říká, že se obává vojenské eskalace, ale chová jistou naději, "protože probíhají důvěrná jednání, která se snaží dosáhnout dohody. Příměří by již bylo dobrým výsledkem". František označuje za "klíčovou postavu" kardinála Pizzaballu, který se "dobře pohybuje" a snaží se být prostředníkem, připomíná své každodenní videohovory s farností v Gaze a jako prioritu uvádí také "osvobození izraelských rukojmích". Pokud jde o Ukrajinu, papež v rozhovoru připomíná úkol kardinála Zuppiho: "Svatý stolec se snaží být prostředníkem pro výměnu vězňů a návrat ukrajinských civilistů. Zejména spolupracujeme s paní Marií Lvovou-Belovou, ruskou komisařkou pro práva dětí, na repatriaci ukrajinských dětí násilně odvlečených do Ruska. Některé z nich se již vrátily ke svým rodinám."

Fiducia supplicans chce začleňovat

František v rozhovoru připomíná, že "Kristus volá všechny dovnitř", a s odkazem na deklaraci umožňující požehnání neregulérním párům a párům stejného pohlaví vysvětluje: "Evangelium je určeno k posvěcení všech. Samozřejmě za předpokladu dobré vůle. A je třeba dát precizní návod na křesťanský život (zdůrazňuji, že se žehná nikoliv svazku, ale osobám). Ale všichni jsme hříšníci: proč tedy sestavovat seznam hříšníků, kteří mohou vstoupit do církve, a seznam hříšníků, kteří v církvi být nemohou? To není evangelium". Pokud jde o kritiku tohoto dokumentu, papež poznamenává, že "ti, kdo vehementně protestují, patří k malým ideologickým skupinám", zatímco za "zvláštní případ" označuje Afričany, neboť "pro ně je homosexualita z kulturního hlediska něčím ošklivým', netolerují ji”. Obecně však "věřím, že se postupně všichni sžijí s duchem této deklarace", která "chce začleňovat, nikoli rozdělovat". Vyzývá k přijetí a pak ke svěřování lidí Bohu". František přiznává, že se někdy cítí sám, "ale stále jdu dál, den za dnem", a říká, že se neobává rozkolů: "V církvi vždy existovaly malé skupiny, které projevovaly schizmatické úvahy... je třeba je nechat být a jít dál... a dívat se dopředu".

Umělá inteligence, příležitosti a nebezpečí

Papež se dále věnuje tématu svého nedávného poselství ke Světovému dni sdělovacích prostředků, věnovanému umělé inteligenci, kterou označuje za "velký krok vpřed, který může vyřešit mnoho problémů, ale potenciálně, pokud bude spravován bez etiky, může lidstvu také způsobit mnoho škody". Cílem je, aby "byla vždy v souladu s důstojností člověka", jinak "to bude sebevražda". 

Nadcházející papežovy cesty

František říká, že se i přes některé bolesti cítí dobře a o rezignaci v současné době neuvažuje. Připomíná nadcházející cesty do Belgie, Východního Timoru, Papuy-Nové Guineje a v srpnu do Indonésie. Hypotézu cesty do Argentiny označuje za "v závorce", říká, že se necítí být dotčen Mileiovými slovy ve volební kampani, a potvrzuje, že se s novým prezidentem setká v nejbližších dnech, bezprostředně po kanonizaci argentinské světice "Mama Antula", která je naplánována na 11. února. Je připraven s ním vést dialog.

Církev, která přichází, a konkláve před 11 lety

Po připomenutí Světového dne dětí, že "jsou učiteli života" a je třeba jim naslouchat, papež opakuje svůj sen o "vycházející církvi" a připomíná, co se dělo po jeho slovech během generálních kongregací, které předcházely konkláve v roce 2013: "Po mém projevu se ozval potlesk, v té souvislosti neslýchaný. Absolutně jsem však netušil, co mi mnozí později řekli: ten projev byl mým 'odsouzením' [směje se]. Když jsem odcházel ze synodního sálu, byl tam jeden anglicky mluvící kardinál, který mě uviděl a zvolal: 'Pěkné, co jste řekl! Bello. Krásné. Potřebujeme papeže, jako jste vy!" Ale nevšiml jsem si kampaně, která se rozvíjela za mé zvolení. Až do oběda 13. března, tady v Domě Santa Marta, několik hodin před rozhodujícím hlasováním. Během jídla mi byly položeny dvě nebo tři "podezřelé" otázky... Tehdy jsem si v duchu začal říkat: "Děje se tu něco divného...". Ale ještě jsem si stihl dát siestu. A když mě zvolili, měl jsem v sobě překvapivý vnitřní klid". Nakonec se František listu La Stampa svěřil, že se cítí jako "farář. Nějaké velmi velké farnosti, samozřejmě planetární, rád si zachovávám ducha faráře. A chci být mezi lidmi. Tam vždycky nacházím Boha".