Pomáhejte věřícím pochopit pravdu o jejich manželství, řekl papež soudcům Římské roty
Jana Gruberová – Vatican News
Tentokrát si papež zvolil za téma své promluvy duchovní rozlišování, jemuž v nedávné době věnoval rovněž cyklus katechezí. V případě vatikánských soudců se jedná o zvláštní rozlišování týkající se výskytu či nepřítomnosti důvodů k prohlášení neplatnosti manželského svazku, vysvětlil František.
„Jedná se o stále aktuální téma, které zasáhlo i oblast prováděné reformy soudních řízení o neplatnosti manželství a také rodinné pastorace, inspirované milosrdenstvím vůči věřícím v problematických situacích. Na druhou stranu zrušení požadavku dvojího shodného rozsudku ve věcech neplatnosti manželství, zavedení zkráceného řízení před diecézním biskupem, stejně jako snahu o zefektivnění a zpřístupnění práce soudů, nelze vykládat chybně a nikdy nelze opomíjet, že sloužíme věřícím službou, která jim pomáhá pochopit pravdu o jejich manželství“.
Chránit pravdu posvátného svazku v nejvyšší míře
Papež citoval z dekretu o procesech manželské nulity, motu proprio Mitis iudex Dominus Iesus, jehož cílem není upřednostnit neplatnost manželství, ale rychlost procesů, aby kvůli prodlevě v definici rozsudku nebyla srdce věřících, kteří čekají na vyjasnění svého stavu, dlouho tísněna pochybností.
„Proto jsem si po vzoru svých předchůdců přál, aby se příčiny neplatnosti manželství řešily soudní, a nikoliv administrativní cestou, nikoli proto, že by to ukládala povaha věci, ale spíše proto, že to vyžaduje potřeba chránit pravdu posvátného svazku v nejvyšší míře: a to je právě jistě zajištěno zárukami soudního řádu“.
Zdůrazňování významu milosrdenství v pastoraci rodin, pokračoval papež s odkazem na apoštolskou exhortaci Amoris laetitia, neumenšuje úsilí o spravedlnost, pokud jde o případy neplatnosti. Naopak, právě ve světle milosrdenství vůči lidem a jejich svědomí, je soudní rozlišování v případech neplatnosti důležité. Má nenahraditelnou pastorační hodnotu a harmonicky zapadá do celkové pastorační péče, která rodinám náleží. Realizuje se tak výrok sv. Tomáše Akvinského: „Milosrdenství neodnímá spravedlnost, ale je plností spravedlnosti“, vyzdvihl papež František.
Bez modlitby nelze soudit
„Jak dobře víte z vlastní zkušenosti, úkol soudit často není snadný. Tomuto úkolu musíte čelit s odvahou a jasnozřivostí, ale především je rozhodující spoléhat na světlo a sílu Ducha svatého. Drazí soudci, bez modlitby nelze být soudcem. Bez modlitby nelze být soudcem. Pokud se někdo nemodlí, ať soudcovství zanechá a bude to tak tak lepší. (…) Mějme vždy na paměti toto: rozlišování se děje „na kolenou“ a soudce, který neumí pokleknout, ať raději rezignuje. Provádí se na kolenou s prosbou o dar Ducha svatého: jen tak lze dospět k rozhodnutím, která jsou k dobru jednotlivců i celého církevního společenství“.
Spravedlivé rozlišování je aktem pastorační lásky i v případě negativního rozsudku
Objektivita soudního rozlišování dále vyžaduje, aby se soudce oprostil od všech předsudků, a to jak pro prohlášení neplatnosti, tak proti němu, vysvětlil římský biskup. To znamená osvobodit se jak od rigorismu těch, kdo by si nárokovali absolutní jistotu, tak od postoje inspirovaného falešným přesvědčením, že nejlepší odpovědí je vždy neplatnost, což svatý Jan Pavel II. nazval „rizikem špatně pochopeného soucitu“.
„Soudcovské rozlišování vyžaduje dvě velké ctnosti: rozvážnost a spravedlnost, které mají být podloženy láskou. Spravedlivé rozlišování znamená akt pastorační lásky, a to i v případě, že je rozhodnutí negativní. Rozlišování platnosti svazku je složitá operace, u níž nesmíme zapomínat, že výklad církevního práva musí být prováděn ve světle pravdy o nerozlučitelnosti manželství, kterou církev střeží a šíří ji ve svém kázání a poslání“.
Papež se proto soudců zeptal, zda v tomto ohledu „cítí s církví“ a modlí se za dar tohoto spolucítění.
„O to vás žádám, soudci: sentire cum Ecclesia. A ptám se každého z vás: modlíte se, abyste cítili s církví? Jste pokorní v modlitbě a prosíte Boha o světlo, abyste cítili s církví? Vracím se k tomuto: modlitba soudce je pro jeho úkol zásadní. Pokud se soudce nemodlí nebo se modlit neumí, měl by raději jít dělat jinou práci“.
Na závěr papež František vyzdvihl „synodalitu“ soudního rozlišování v rámci soudního kolegia, které by mělo probíhat v atmosféře dialogu nebo diskuse, v níž jsou zásadní upřímnost a vzájemné naslouchání, zaměřené na společné hledání pravdy. A opětovně spatra povzbudil k vzývání Ducha svatého a nasazení všech lidských prostředků k tomu, aby tato pravda vyšla najevo.
