František: Biskup Angelelli, ne hrdina, ale mučedník a dar pro církev
PAPEŽ FRANTIŠEK
Každý muž, každá žena, každý věřící: všichni jsme darem od Hospodina, velmi cenným darem. Každý z nás je darem pro všechny a pro celou církev, která nabývá těla v určitém kontextu, v určitém čase, na určitém místě. Jsme konkrétními dary, pro konkrétní lidi, a tím jsme také darem pro všechny, v prostotě života, který žijeme. Vskutku, čím více rosteme v přátelství s Bohem a s druhými, tím více se drsnost, hrubost, neslučitelnost vyhlazuje, nebo lépe řečeno, přestává být překážkou společenství a paradoxně se stává naším jedinečným a neopakovatelným způsobem bytí, specifickou barvou daru, kterým jsme pro druhé. Všichni jsme tedy dar, a přesto církev ve svatých rozpoznává lidi, kteří jsou darem v poněkud širším, tedy univerzálním smyslu: proto jsou kanonizováni, aby jejich existence a přátelství mohly zasáhnout i lidi, místa, kontexty a doby, které jim nebyly vlastní. Svatí jsou totiž bratři a sestry natolik podobní Ježíši, že mohou být jistým odkazem (v příkladu, učení, přátelství a oddanosti) pro všechny Boží děti.
Abychom všichni byli více spojeni s Otcem a s našimi bratry a sestrami, více podobní Ježíši, více spojeni jako bratři a sestry mezi sebou. Blahoslavený mučedník Enrique Angelelli, biskup z La Rioja, byl a stále je darem od Hospodina pro církev v Argentině. Člověk velké svobody a lásky ke každému člověku: příteli či protivníkovi, bratru či nepříteli. Skutečně katolický biskup, protože byl spojen s univerzální církví v naslouchání a synovské poslušnosti papeži a v houževnatém odhodlání realizovat ve své diecézi pokyny a podněty II. vatikánského ekumenického koncilu. Je například velmi krásné - řekl bych až dojemné -, jakým způsobem sděluje svému lidu setkání, které měl s Pavlem VI. u příležitosti návštěvy ad limina Apostolorum; se stejným nadšením sděluje věřícím i výsledky tohoto setkání a poselství a dopisy, které z Říma obdržel. Zároveň navzdory rostoucímu nebezpečí a nepřátelství ze strany protivníků, navzdory strachu a hrozbám vykonává svůj mandát pastýře církevního stádce. Stádce, které však není určeno k tomu, aby se uzavřelo v sakristii, ale aby šířilo Boží lásku, přijímanou a slavenou ve svátostech, v běžném životě v práci, v rodině, ve sdruženích, v solidaritě. Nemyslím si, že Angelelli byl hrdina, ale skutečně mučedník (a ta takového ho církev uznala).
Mučedník svědčí o tom, že pokud je srdce a mysl v Bohu, pak se v něm vždy rodí postoje: upřímná láska ke všem a odmítnutí všech instrumentalizací a zkratek pro vlastní prospěch nebo klidný život, pokud jsou v sázce práva a životy těch nejslabších, marginalizovaných, těch, kteří - řekněme dnes - jsou na periferii. Proto může být Mons. Angelelli a jeho homilie, shromážděné v tomto svazku s názvem In ascolto di Dio e del popolo (Naslouchání Bohu a lidu), také zdrojem inspirace a růstu v evangelijním rozlišování výzev a situací, které je každý z nás povolán prožívat v církvi i ve svém profesním a rodinném životě. Mons. Enrique byl také pastýřem prostých lidí: oceňoval lidovou zbožnost (spojenou s místy, dobou, svátky této země a lidí), aby podporoval přilnutí lidu - v jednotě a solidaritě - ke Kristu a k církvi. Jeho kázání byla skutečně lidová - jak dosvědčuje tento svazek -, adresovaná všem a přístupná všem: ukotvená také v konkrétních okolnostech společenského života, aby ukázala, že evangelium není idea a víra není přesvědčení. Víra v Krista je ve skutečnosti přijetím vztahu, který nás mění v srdci, mysli a v pohledu na sebe i na druhé. Evangelium nás nutí vidět pohled na nás upřený a dívat se na druhé s láskou.
