Papež František přijal poutníky, kteří přijeli na kanonizaci první argentinské světice
Tiziana Campisi – Vatican News
Papež František se zřejmým potěšením přivítal biskupy, kněze, řeholníky a věřící ze své vlasti v Klementinském sále Apoštolského paláce, promluvil k nim španělsky a vyzdvihl rysy, kterými se vyznačovala argentinská blahoslavená, jíž v 19. století vděčíme za rozšíření praxe duchovních cvičení svatého Ignáce z Loyoly v Buenos Aires a založení kongregace Dcer Božského Spasitele.
Pozornost věnovaná zavrženým
Byla to žena pozorná k těm nejmenším, zdůraznil papež, a pro současný svět inspirace, která oživuje službu těm, jež společnost odhazuje a zavrhuje.
„Milosrdná láska Mamy Antuly, zejména ve službě těm nejpotřebnějším, se dnes prosazuje s velkou silou uprostřed společnosti, která riskuje, že zapomene, že radikální individualismus je ten nejtěžší virus, který lze porazit. Je to virus, který klame a namlouvá, že záleží jedině na tom, abychom dali volný průchod svým vlastním ambicím“.
Důvěra v Boha a odevzdanost
František připomíná, že cesta ke svatosti předpokládá důvěru, odevzdanost, a to je to, co María Antonia podnikla a zakusila.
„Toto učí ignaciánská spiritualita, kterou se Mama Antula sytila a která byla vždy hnací silou ve všem jejím díle. Když bylo v Argentině zrušeno Tovaryšstvo Ježíšovo, María Antonia se ujala předávání duchovních cvičení a snažila se všem pomoci objevit krásu následování Krista. Narazila na mnohá protivenství a bylo jí dokonce zakázáno je organizovat, přesto se rozhodla pořádat je tajně“.
Na tento rozměr utajení nesmíme zapomínat, je velmi důležitý, podotkl papež. V tomto smyslu je dalším poselstvím, které nám blahoslavená dává do dnešního světa, nevzdávat se tváří v tvář nepřízni osudu, neustupovat od dobrých úmyslů přinášet evangelium všem, navzdory problémům, které to může představovat.
Ukotvení v Bohu v každém životním prostředí
Stává se, že i vlastní rodina nebo pracoviště mohou být oním suchopárem, kde si dnes člověk musí uchovat víru a snažit se ji vyzařovat, poznamenává papež. Pokud je pevně zakořeněn v Pánu, musí se na to vše dívat jako na příležitost, aby mohl svému okolí přinášet radost z evangelia. Závěrem František zdůraznil velkou horlivost Mamy Antuly ve vztahu k eucharistii, která má být středem celého našeho křesťanského života, z níž pramení síla k vykonávání našeho apoštolátu, a vyzval argentinské poutníky, aby čerpali z příkladu své krajanky.
