Papež František se modlí se za Arménii a za uprchlíky z Náhorního Karabachu
Vatican News
Tolik válek, tolik utrpení, napsal papež František v projevu připraveném pro tuto příležitost: „První světová válka měla být poslední a státy se zformovaly do Společnosti národů v domnění, že to stačí k zachování daru míru. Kolik konfliktů a masakrů, vždy tragických a vždy zbytečných, však od té doby proběhlo. Tolikrát už jsem prosil: Dost! Všichni opakujme volání po míru, aby se dotklo srdcí, i těch necitlivých k utrpení chudých a pokorných“, apeluje Svatý otec a dodává: „A především se modleme. Já to dělám za vás a za Arménii; a vy, prosím, pamatujte na mě!“.
Pečlivě vybírat budoucí biskupy, být nablízku kněžím
První část pozdravu adresovaného arménským biskupům papež František věnoval několika pastoračním doporučením. „Vybírejte pečlivě budoucí biskupy, aby byli oddaní stádci a věrní pastoraci a aby to nebyli kariéristé“, radí papež členům arménské biskupské synody. Podle Františka nelze biskupy vybírat podle sympatií nebo vlastních sklonů a je třeba si dávat velký pozor na muže, kteří jsou příliš obchodnicky podnikaví a přelétaví. „Biskup, který považuje svou eparchii za přechodné místo před postupem do jiné, 'prestižnější', zapomíná, že se oženil s církví, a riskuje - dovolte mi ten výraz - že se dopustí 'pastoračního cizoložství'. Totéž se děje, když člověk ztrácí čas vyjednáváním o novém působišti nebo povýšení“, pokračuje papež František: „Biskupové se nekupují na trhu, ale Kristus si je vybírá jako nástupce svých apoštolů a pastýře svého stáda. Ve světě plném osamělosti a odtažitosti mají ti, kdo jsou nám svěřeni, vnímat vřelost Dobrého pastýře, naši otcovskou pozornost, krásu bratrství, Boží milosrdenství“.
Sloužit Božímu lidu v láskyplné radosti, nikoli jako strnulí byrokraté
Papež nezapomíná ani na Armény v diaspoře: „Děti vašeho drahého lidu potřebují blízkost svých biskupů“, píše František. „Vím, že jsou ve velkém počtu roztroušeny po celém světě a někdy i na rozsáhlých územích, kde je obtížné je navštívit. Církev je však milující Matka a nemůže než hledat všechny možné prostředky, jak se k nim dostat, aby mohly přijmout Boží lásku ve své vlastní církevní tradici“. A konečně římský biskup varuje před vytvářením elitních skupin a pocitem nadřazenosti: „V sekularizovaném světě potřebují seminaristé a ti, kdo jsou formováni k řeholnímu životu, dnes více než kdy jindy dobře zakořenit v autentickém křesťanském životě, daleko od jakéhokoli „knížecího smýšlení“. Stejně tak kněží, zvláště mladí, potřebují blízkost pastýřů, kteří by mezi nimi pěstovali bratrské společenství, aby se tváří v tvář únavě nenechali odradit a den za dnem byli stále poddajnější tvořivosti Ducha svatého, aby sloužili Božímu lidu s radostí lásky, nikoli rigidně a v neplodné byrokratické rutině“.
