Papež František: Vzdělání je právo, které náleží každému člověku
L'Osservatore Romano
Vzdělávání je sborové dílo, které vždy vyžaduje spolupráci a propojení. S touto výzvou se papež František obrátil v poselství k účastníkům kongresu na téma „Církev ve vzdělávání: přítomnost a angažovanost“, který uspořádala Španělská biskupská konference prostřednictvím biskupské komise pro vzdělávání a kulturu. Setkání, kterého se účastní přibližně 1 200 lidí, se dnes uzavírá v Madridu.
Ve svém poselství, datovaném 20. února a zveřejněném na internetových stránkách španělského episkopátu, papež zdůrazňuje, že vzdělávání není možné bez sázky na svobodu otevřením cesty k sociálnímu přátelství a kultuře setkávání. Charakteristickým znakem katolického vzdělávání ve všech oblastech je totiž skutečná humanizace, která se rodí z víry a vytváří kulturu, protože Kristus, zdůrazňuje papež, vždy přebývá v našich domovech, mluví naší řečí, doprovází naše rodiny a náš lid.
Vzdělávání, uvádí se dále v poselství, je především aktem naděje v toho, koho máme před sebou, v horizont jeho života, jeho možností měnit se a přispívat k obnově společnosti. V tomto smyslu má každý právo na vzdělání a nikdo nesmí být vyloučen. Papež v souvislosti s tím poukazuje na mnoho dětí a mladých lidí, kteří nemají přístup ke vzdělání v různých částech světa a kteří trpí útlakem, a dokonce válkou a násilím. Papež František se proto obrací na španělskou církev s prosbou: Nikdy neztrácejte ze zřetele, že vytváření spravedlivých vztahů mezi národy, schopnost solidarity vůči potřebným a péče o společný domov projdou srdcem, myslí a rukama těch, kteří se dnes vzdělávají.
Papež poté vyjádřil vděčnost za to, že španělské církevní společenství pohlíží na své výchovné poslání v celé jeho šíři: lze říci, poznamenává, že je to znamení doby. Zejména děkuje všem vychovatelům, činitelům a protagonistům vzdělávání, jakkoli někdy unaveným a dnes málo doceněným: jejich poslání, ujišťuje, je drahé Bohu a je velmi důležité pro vaše bratry. Papež je vybízí, aby pokračovali ve společné reflexi a pouti, aby si vážili své identity a víry. Na závěr žehná rodinám, které vychovávají své děti, a všem, kdo se věnují výchovnému poslání, a povzbuzuje je, aby byli tvůrci pokoje.
