Papežova předmluva ke knize "První patří Bohu: Exercicie s papežem Františkem"

PAPEŽ FRANTIŠEK

Právě díky své životní zkušenosti svatý Ignác z Loyoly s velkou jasností viděl, že každý křesťan je zapojen do boje, který určuje jeho život. Je to boj o překonání pokušení uzavřít se do sebe, aby se v nás mohla usídlit Otcova láska. Když uděláme místo pro Boha, který nás zachraňuje z naší soběstačnosti, otevíráme se celému stvoření a každému tvoru. Stáváme se kanály Otcova života a lásky. Teprve tehdy si uvědomíme, co je skutečný život: dar Otce, který nás hluboce miluje a touží, abychom patřili jemu i sobě navzájem.

Tento boj pro nás již vyhrál Ježíš svou potupnou smrtí na kříži a svým vzkříšením. Tím Otec definitivně a navždy zjevil, že jeho láska je silnější než všechny mocnosti tohoto světa. Ale i tak zůstává boj o to, abychom toto vítězství přijali a uskutečnili: Stále jsme v pokušení uzavírat se před touto milostí, žít světským životem v iluzi, že jsme suverénní a soběstační. Všechny život ohrožující krize, které nás sužují na celém světě, od ekologické krize po války, nespravedlnosti vůči chudým a zranitelným, mají své kořeny v tomto odmítnutí naší sounáležitosti s Bohem a mezi sebou navzájem.

Církev nám v boji proti tomuto pokušení pomáhá mnoha způsoby. Její tradice a učení, její praxe modlitby a zpovědi a pravidelné slavení eucharistie jsou "kanály milosti", které nás otevírají k přijímání darů, jež nám chce Otec dát.

Mezi tyto tradice patří duchovní cvičení a mezi ně patří i Duchovní cvičení svatého Ignáce z Loyoly.

Vzhledem k neúprosnému tlaku a napětí obsedantně soutěživé společnosti se duchovní cvičení, která nám mají "dobít baterie", stala velmi oblíbenými. Křesťanské rekolekce se však od "wellness" dovolené velmi liší. V centru pozornosti nejsme my, ale Bůh, Dobrý pastýř, který místo toho, aby s námi jednal jako se stroji, reaguje na naše nejhlubší potřeby jako svých milovaných dětí.

Duchovní cvičení jsou časem, kdy Stvořitel promlouvá přímo ke svým stvořením a rozněcuje naše duše svou "láskou a chválou", abychom mohli "v budoucnu lépe sloužit Bohu", řečeno slovy svatého Ignáce (DC 15). Láska a služba: to jsou dvě velká témata Duchovních cvičení. Ježíš nám vychází vstříc a láme naše pouta, abychom s ním mohli kráčet jako jeho učedníci a společníci.

Když přemýšlím o plodech Ignácových Exercicií, vidím Ježíše, jak říká ochrnutému u tůně v Bet-zatě: "Vstaň, vezmi svou rohož a choď!" (Jan 5,1-16). Je to příkaz, který je třeba uposlechnout, a zároveň je to jeho nejněžnější a nejlaskavější pozvání.

Ten muž byl vnitřně ochrnutý. Ve světě soupeřů a konkurentů se cítil neúspěšný. Rozhořčený a zahořklý z toho, co cítil, že mu bylo odepřeno, byl uvězněn v logice soběstačnosti, přesvědčen, že vše závisí na něm a jeho vlastních silách. A protože ostatní jsou silnější a rychlejší než on, propadl zoufalství. Ale právě tam mu Ježíš vyšel vstříc svým milosrdenstvím a povolává ho vyjít ze sebe. Jakmile se otevře Ježíšově uzdravující moci, jeho ochrnutí, vnitřní i vnější, je vyléčeno. Může vstát a jít vpřed, chválit Boha a pracovat pro jeho království, osvobozen od mýtu soběstačnosti a učit se každým dnem více spoléhat na jeho milost. Tak se člověk stává učedníkem, který je schopen lépe čelit nejen výzvám tohoto světa, ale také vyzývat svět, aby fungoval podle logiky daru a lásky.

Jako papež jsem chtěl povzbudit naši sounáležitost "nejprve" s Bohem a pak se stvořením a s našimi bližními, zvláště s těmi, kteří k nám křičí. Proto jsem chtěl mít na zřeteli dvě velké krize naší doby: úpadek našeho společného domova a masovou migraci a vysídlování lidí. Obojí je příznakem "krize nesounáležitosti" popsané na těchto stránkách. Ze stejného důvodu jsem chtěl povzbudit církev, aby znovu objevila dar své vlastní synodální tradice, neboť když se otevře Duchu, který promlouvá v Božím lidu, celá církev se zvedá a kráčí vpřed, chválí Boha a pomáhá uskutečňovat jeho království.

Jsem rád, že tato témata jsou v knize "První patří Bohu" tak přítomná a že jsou spjata s úvahami svatého Ignáce, které mě v průběhu let formovaly. Austen Ivereigh udělal velkou službu, když spojil rekolekční promluvy, které jsem vedl před mnoha desetiletími, s mým učením jako papež. Tímto způsobem umožňuje obojí osvětlit a nechat se osvětlit Duchovními cvičeními svatého Ignáce.

Není to čas, kdy bychom se měli schoulit a zamknout dveře. Jasně vidím, že nás Hospodin volá, abychom vyšli sami ze sebe, vstali a šli. Žádá nás, abychom se neodvraceli od bolestí a výkřiků naší doby, ale abychom do nich vstoupili a otevřeli kanály jeho milosti. Každý z nás je tímto kanálem na základě svého křtu. Jde o to, abychom jej otevřeli a udrželi otevřený. Kéž vám těchto osm dní užívání si jeho lásky pomůže vyslyšet Boží výzvu, abyste se stali zdrojem života, naděje a milosti pro druhé, a objevili tak pravou radost ze svého života. Kéž naleznete magis, o němž mluví svatý Ignác, ono "více", které nás vyzývá k objevování hlubin Boží lásky ve větším dávání sebe sama. A prosím, kdykoli si vzpomenete, nezapomeňte se za mě modlit, abych nám pomohl vždycky pomáhat patřit především Bohu.

Papež František

Vatikán, 12. října 2023