Papež k seminaristům: Pracujte na citové a lidské zralosti. Bez ní se nikam nedostanete!
Jana Gruberová – Vatican News
Jako mnohdy při obdobných příležitostech papež František odložil připravený psaný text a dal přednost osobnímu rozhovoru s kandidáty kněžství a jejich provázejícími, mezi nimiž kromě neapolského biskupa Battagli, rektora a spirituála semináře, děkana teologického fakulty a řeholnic byly také manželské páry na připomínku „komplementarity mezi kněžským svěcením a svátostí manželství“, jak papež poznamenal.
V předaném psaném pozdravu papež František upozorňuje na celoživotní kněžskou formaci: „Pamatujme, že formace nikdy nekončí, trvá celý život, a pokud se zastavíte, nezůstanete tam, kde jste byli, ale vrátíte se zpět“, píše a s odkazem na obraz staveniště.
„Církev je především staveniště, které je stále otevřené. To znamená, že zůstává neustále v pohybu, otevírá se novosti Ducha a překonává pokušení zachovat sebe sama a své vlastní zájmy. Hlavním úkolem tohoto „církevního staveniště“ je kráčet ve společnosti ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista a přinášet lidem krásu jeho evangelia. To je podstatné. Tomu nás učí synodální cesta, to od nás žádá naslouchání Duchu a lidem naší doby, za vědomí, že my všichni, kněží i laici, jsme na cestě k plnosti a jsme dělníky na staveništi. Nemůžeme nabízet monolitní a předem připravené odpovědi na dnešní složitou realitu, ale máme investovat síly do hlásání toho podstatného, tedy Božího milosrdenství“.
Z tohoto důvodu je cesta formace ke kněžství rovněž staveništěm, pokračuje papež, na němž se nelze poddat klamnému pocitu, že jsme již dospěli do cíle. Duch svatý nejprve boří aspekty, přesvědčení, styl a nesoudržné představy o víře a službě, které brání v růstu podle evangelia, a poté tentýž Duch po očištění vnitřních falešných představ dává nové srdce.
„Může to být jistě namáhavá práce, ale pokud zůstanete poddajní a opravdoví, ochotní vůči působení Ducha, aniž byste se zatvrzovali a bránili, objevíte Boží něhu ve svých slabostech a v čiré radosti ze služby. Na tomto staveništi, kterým je vaše formace, kopejte do hloubky, upřímně si v sobě nastolte pravdu, pěstujte vnitřní život, rozjímejte Slovo, prohlubujte ve studiu otázky naší doby a teologická a pastorační témata. A dovolte mi, abych vám doporučil jednu věc: pracujte na citové a lidské zralosti. Bez ní se nikam nedostanete!“
A konečně, i samotná struktura semináře papeži Františkovi připomíná velké staveniště, čímž ale nemá na mysli prostor budovy, avšak mnohé proměny současné kněžské formace, kdy se kupříkladu experimentuje s novými pastoračními a misijními zkušenostmi se záměrem podpořit postupné začleňování do budoucího kněžského života anebo se počítá s přerušením formační cesty, aby se podpořilo individuální zrání. Jak papež zdůrazňuje, je dobré tyto novinky přijímat a zkoumat, prožívat je jako příležitosti k milosti a službě a poznávat v nich Boží přítomnost.
Závěrem římský biskup s ohledem na začínající postní dobu vybízí k „malým i velkým rozhodnutím, jdoucím proti proudu, k obrácení a obnově“.
„Jak na to? Tím, že se necháte s obnoveným úžasem dobývat Boží láskou, která je základem vašeho povolání a již přijímáte a opětovně odkrýváte zejména v adoraci a ve styku se Slovem; tím, že s radostí najdete zalíbení ve střídmosti a vyhnete se plýtvání; tím, že se nedáte oklamat kultem image a vzhledu, ale budete pečovat o vnitřní život, starat se o spravedlnost a stvoření, aktuální a palčivé problémy vašeho kraje, který v tomto ohledu čeká na odvážná slova a prorocká znamení církve; tím, že budete žít v míru a harmonii, překonávat rozdělení a učit se žít v bratrství s pokorou. A bratrství je, zvláště dnes, jedním z největších svědectví, které můžeme světu nabídnout“.
