Poselství ke Světovému dni dětí: Nezapomínejme na nejmenší, kterým bylo ukradeno dětství

Alessandro De Carolis – Vatican News

„Hle, všechno tvořím nové – je motto prvního Světového dne dětí, které papež František vyhlásil na konec května. Neexistuje nic nového, co by se nedalo spojit s dítětem a jeho průzračným pohledem na svět. Je však příliš mnoho takových očí, které viděly a vidí nejkrutější zlo a potřebují náhradu za nevinnost, která jim byla vyrvána.

Oběti krutosti

Tato slova papež František adresuje těm nejmenším, kteří se v tisících sejdou 25. a 26. května v Římě na první mezinárodní akci věnované právě jim. Je to výzva k solidaritě především s těmi dětmi, které tam nebudou moci být, protože jsou vězni nelidských situací.

„Nezapomínejte na ty, kteří jsou ještě tak malí, ale už se potýkají s nemocemi a obtížemi, v nemocnici nebo doma, na ty, kteří jsou obětí války a násilí, na ty, kteří trpí hladem a žízní, na ty, kteří žijí na ulici, na ty, kteří jsou nuceni být vojáky nebo utíkají jako uprchlíci, odloučeni od svých rodičů, na ty, kteří nemohou chodit do školy, na ty, kteří jsou obětí zločineckých gangů, drog nebo jiných forem otroctví, zneužívání. Zkrátka všechny děti, kterým bylo dětství krutě ukradeno“.

Drobné kroky mění svět

Všichni jste důležití, píše dále papež František, a všichni jsme děti a bratři, články velmi dlouhého řetězu, který se táhne od minulosti do budoucnosti a pokrývá celou zemi. Proto zdůrazňuje: Doporučuji vám, abyste vždy pozorně naslouchali příběhům dospělých: svých matek, otců, prarodičů a praprarodičů!. A především naslouchejte tomu prvnímu z vašich přátel, doporučuje.

„S Ježíšem můžeme snít o novém lidství a zavázat se k více bratrské a vstřícnější společnosti, počínaje jednoduchými věcmi, jako je pozdravit druhé, požádat o dovolení, omluvit se, poděkovat. Svět se proměňuje především skrze drobnosti, aniž bychom se styděli dělat jen malé krůčky“.

Přátelství nezná strach ani předsudky

Papež se dále pozastavuje nad hodnotou sdílení. Šťastný člověk nemůže být nikdy sám, protože radost roste do té míry, do jaké se o ni člověk dělí. To proto, že každý člověk je darem pro druhé a je krásné bavit se všichni společně, aniž bychom někoho opustili, ale pokud tyto dary nevyužijeme společně, budeme vždy nespokojeni a nikdy nebudeme mít dost.

„Přátelství je krásné a roste pouze tímto způsobem, ve sdílení a odpuštění, s trpělivostí, odvahou, tvořivostí a fantazií, beze strachu a bez předsudků“.

Krása je ve tvářích dětí

V poslední části poselství se František svěřuje s důležitým tajemstvím, totiž, že k tomu, aby byl člověk opravdu šťastný, je třeba se hodně modlit, a to každý den, protože modlitba nás spojuje přímo s Bohem, naplňuje naše srdce světlem a teplem a pomáhá nám dělat vše s důvěrou a klidem. Papež doporučuje, aby se tak dělo zejména modlitbou Otče náš, pronášenou ráno a každý večer v rodině, a to nikoli jako cosi formálního, ale s myšlenkou na Ježíšova slova. Ježíš nás volá a chce, abychom byli spolu s ním protagonisty tohoto světového dne, budovateli nového, lidštějšího, spravedlivějšího a pokojnějšího světa, uzavírá František a v závěru navrhuje modlitbu, kterou se sám modlí:

Přijď, Duchu svatý,

ukaž nám svou krásu

odrážející se ve tvářích

dětí této země.

Přijď, Ježíši,

který činíš vše nové,

který jsi cestou, jež nás vede k Otci,

přijď a zůstaň s námi.

Amen.