Papež František poukázal na stálou aktuálnost učení Tomáše Akvinského
Alessandro De Carolis – Vatican News
Jak souvisí myšlení jednoho z nejvýznamnějších teologů v dějinách církve s rozvojem společenských věd? Práce filosofa se způsoby, jakými se artikulují a rozvíjejí lidské vztahy?
Více, než by se mohlo zdát, jak papež upozornil v listě účastníkům semináře pořádaného Papežskou akademií sociálních věd na téma sociální ontologie a přirozeného práva u sv. Tomáše Akvinského
Existuje rozpor mezi rozumem a vírou?
Jistě, svatý Tomáš nepěstoval společenské vědy, jak je známe dnes, poznamenává papež František.
Přesto byl předchůdcem této moderní disciplíny, protože pro něj bylo zřejmé, jak potvrdil v Summě, že lidská osoba jako Boží stvoření představuje nejdokonalejší věc v celé přírodě. Jelikož Akvinský navíc tvrdil, že Bůh je pravda a světlo, které osvěcuje každý rozum, vyplývalo z toho pro něj, že mezi zjevenou pravdou a pravdou objevenou rozumem nemůže být žádný zásadní rozpor.
Lidská vrozená schopnost rozeznávat dobro
Papež František také zdůrazňuje pozornost, kterou „Doctor angelicus“ věnuje otázkám spravedlnosti, zejména ve svých komentářích. Ty podle papeže dokládají jeho vliv na utváření moderního morálního a právního myšlení. Akvinský, připomíná papež, potvrzuje vnitřní důstojnost a jednotu lidské osoby - jak ctnosti těla, tak ctnosti rozumné duše -, které nám umožňují rozlišovat mezi pravdou a lží a mezi dobrem a zlem. Toto svatý Tomáš nazývá vrozenou schopností lidských bytostí rozlišovat a nařizovat či disponovat činy k jejich konečnému cíli prostřednictvím lásky, jinak známou jako přirozený zákon.
Vždy aktuální vize: v tom spočívá Akvinského modernost
Dnes, tvrdí papež František, je nezbytné nově zvážit to, co Tomáš nazývá naším přirozeným sklonem k poznávání pravdy o Bohu a k životu ve společnosti, abychom utvářeli společenské myšlení a politiku způsobem, který podporuje autentický lidský rozvoj jednotlivců a národů, a nikoli mu brání. Akvinského důvěra v přirozený zákon vepsaný do srdce člověka může nabídnout, zdůrazňuje papež, svěží a platné pohledy na náš globalizovaný svět, který je ovládán právním pozitivismem a kazuistikou, i když - jak papež uznává - nadále hledá pevné základy spravedlivého a humánního společenského řádu.
Zrod katolické sociální nauky
Tomáš Akvinský jako křesťanský myslitel uznává působení vykupitelské milosti, kterou Ježíš přinesl do lidského jednání, což má, jak poznamenává papež František, bohaté důsledky pro pochopení dynamiky pevného sociálního řádu založeného na smíření, solidaritě, spravedlnosti a vzájemné péči. Papež zde cituje Benedikta XVI., který v Caritas in veritate potvrdil, že muži a ženy se jako objekty Boží lásky stávají zase subjekty lásky, povolanými tuto lásku odrážet ve službě spravedlnosti a obecnému dobru. Jedná se o dynamiku přijaté a darované lásky, která - jak poznamenává papež - dala vzniknout sociální nauce církve.
Papež František uzavírá postní myšlenkou: vedle reflexe jsou vždy nutné praktické projevy křesťanské lásky. V těchto letech svého pontifikátu, píše papež, jsem se snažil zdůraznit gesto umývání nohou, které je nepochybně výmluvným symbolem blahoslavenství a jejich konkrétním vyjádřením ve skutcích milosrdenství. Protože Ježíš věděl, že pokud jde o inspiraci k lidskému jednání, jsou příklady důležitější než záplava slov.
