Papežovo poselství ke Světovému dni modliteb za duchovní povolání
Francesca Sabatinelli – Vatican News
Křesťané jsou povoláni stát se muži a ženami naděje, aby odpověděli na povolání, které jim svěřil Bůh, a plodně pracovali pro spravedlnost a mír, píše papež František u příležitosti 61. Světového dne modliteb za povolání, který se koná 21. dubna pod názvem „Povoláni rozsévat naději a utvářet mír“.
„Všichni jsme povoláni dát tělo a srdce naději evangelia ve světě poznamenaném epochálními výzvami: hrozivý postup třetí světové války po částech; zástupy migrantů prchajících z jejich vlasti za lepší budoucností; neustálý nárůst počtu chudých lidí; nebezpečí nevratného ohrožení zdraví naší planety. K tomu všemu je třeba připočítat obtíže, s nimiž se denně setkáváme a které nás někdy mohou uvrhnout do rezignace nebo poraženectví“.
Mladí lidé, nechte se fascinovat Ježíšem!
Den duchovních povolání, jak čteme, je vždy krásnou příležitostí připomenout si často skryté úsilí lidí, kteří přijali povolání, jež zahrnuje celý jejich život. František vzhlíží k matkám a otcům, kteří toto povolání naplňují ve službě svým dětem; k těm, kdo pracují s nasazením a v duchu spolupráce; k těm, kdo se angažují v utváření spravedlivějšího světa, solidárnější ekonomiky, rovnější politiky, humánnější společnosti; k těm, kdo pracují pro společné dobro; k zasvěceným mužům a ženám, kteří uskutečňují své charisma tím, že je dávají k dispozici těm, s nimiž se setkávají, a k těm, kdo přijali povolání ke kněžství a věnují se hlásání evangelia.
„Mladým lidem, zvláště těm, kteří se cítí církvi vzdáleni nebo jí nedůvěřují, bych chtěl říci: nechte se fascinovat Ježíšem, pokládejte mu své důležité otázky, prostřednictvím stránek evangelia se nechte zneklidnit jeho přítomností, která nás vždy blahodárně uvádí do krize.“
Velká rodina s pečetí synodality
Každý křesťan je v polyfonii charismat a povolání, jak papež znovu zdůrazňuje, nedílnou součástí velké rodiny: Božího lidu na jeho cestě světem.
„Nejsme ostrovy uzavřené do sebe, ale jsme součástí celku. Světový den modliteb za povolání proto nese pečeť synodality: charismat je mnoho a my jsme povoláni naslouchat jeden druhému a společně kráčet, abychom je objevovali a rozeznávali, k čemu nás Duch svatý pro dobro všech volá“.
Směrem k nadcházejícímu jubileu
Křesťané kráčejí jako poutníci naděje vstříc Jubilejnímu roku 2025, aby byli ve světě nositeli a svědky Ježíšova snu: tvořit jednu rodinu, sjednocenou v Boží lásce a spojenou poutem lásky, sdílení a bratrství.
„V tomto roce 2024, který je věnován právě modlitbě v rámci přípravy na Jubileum, jsme povoláni znovu objevit neocenitelný dar schopnosti vést dialog s Bohem, od srdce k srdci, a stát se tak poutníky naděje“.
Být poutníky naděje znamená mít jasný cíl a soustředit se na současný krok, vysvětluje dále František, zbavit se zbytečností, vzít si s sebou jen to podstatné a bojovat každý den, aby únava, strach, nejistota a nejasnosti nezablokovaly nastoupenou cestu. Znamená to tedy usilovat o lepší budoucnost a zavázat se k jejímu utváření.
„V této naší době je tedy pro nás křesťany rozhodující pěstovat pohled plný naděje, abychom mohli plodně pracovat a odpovídat na svěřené povolání ve službě Božímu království, království lásky, spravedlnosti a pokoje“.
Nikdo není vyřazen
Poutníci naděje a tvůrci pokoje zakládají svou existenci na Kristově vzkříšení a vědí, že navzdory neúspěchům a nezdarům zaseté dobro tiše roste a že je nic nemůže oddělit od konečného cíle, jímž je setkání s Kristem a radost ze vzájemného života v bratrství na věčnosti. Nikdo, uzavírá František, se nesmí cítit vyloučen z této výzvy, každý musí mít odvahu zapojit se, do péče o lidi kolem sebe a o prostředí, ve kterém žijeme.
„Probuďme se ze spánku, vymaňme z lhostejnosti, rozbijme mříže vězení, v němž jsme se někdy zavřeli, aby každý z nás mohl objevit své povolání v církvi a ve světě a stát se poutníkem naděje a tvůrcem pokoje!“
