Papež k františkánům: Buďte nablízku lidem, kteří dnes nesou jizvy utrpení a nespravedlnosti
Tiziana Campisi – Vatican News
Sv. František nám zanechal stále aktuální svědectví evangelia ve své chudobě ducha a své svěřenosti Bohu, zdůraznil papež František, když dnes, 5. dubna, přijal na audienci v Klementinském sále Apoštolského paláce bratry ze svatyně La Verna a toskánské provincie. Příležitostí bylo osmisté výročí daru stigmat, která světec z Assisi obdržel 14. září 1224 a který si františkánští řeholníci připomínají poutěmi různých komunit s relikvií světcovy krve, přinesenou rovněž papeži, aby si připomněli význam připodobnění se 'Kristu chudému a ukřižovanému', jak to učinil sv. František z Assisi, patron Itálie. Papež František vysvětlil, že stigmata jsou jedním z nejvýmluvnějších znamení, udělovaných po staletí bratřím a sestrám ve víře různých stavů, postavení a původu, a každému člověku připomínají bolest, kterou Ježíš na svém těle vytrpěl pro naši spásu. Zároveň jsou také znamením velikonočního vítězství, protože skrze tyto rány k nám proudí milosrdenství vzkříšeného Ukřižovaného.
Křesťan je součástí Těla Kristova, jímž je Církev
Papež se ve své promluvě zastavil právě u významu stigmat, především v životě křesťana.
„Ježíšův učedník nachází ve stigmatizovaném svatém Františkovi zrcadlo své identity. Věřící totiž nepatří ke skupině založené na myšlenkách nebo činech, kterou drží pohromadě pouze lidská síla, ale k živému Tělu, Tělu Kristovu, kterým je Církev.
Stávat se tvůrci bratrství
V láskyplném církevním společenství každý člověk znovu objevuje, že je milovaným, požehnaným a smířeným dítětem, které bylo posláno, aby bylo svědkem zázraků milosti a tvůrcem bratrství. Z tohoto důvodu je křesťan povolán zvláštním způsobem oslovovat stigmatizované, s nimiž se setkává, tedy ty, kteří jsou poznamenáni životem, kteří nesou jizvy utrpení a utrpěné nespravedlnosti nebo učiněných chyb.
„V tomto poslání je svatý z La Verny průvodcem na cestách, který člověka podporuje a pomáhá mu, aby se nenechal zdrtit těžkostmi, strachem a rozpory, vlastními i cizími. To František dělá každý den, od svého prvního setkání s malomocným, kdy zapomíná na sebe v daru a službě. Dokonce jde v posledních letech tak daleko, že se zbavuje - toto slovo je klíčové - toho, co začal, s odvahou a pokorou se otevírá novým cestám, poddajný Pánu a svým bratřím a sestrám.
Vrátit se k tomu podstatnému
Pro františkány jsou stigmata svatého Františka také mocnou výzvou k uskutečnění jednoty, a to v sobě samých i ve svých dějinách, dodává papež. Kříž, který se Prosťáčkovi z Assisi objevuje v La Verně a označuje jeho tělo, je totiž tentýž, který mu byl vtisknut do srdce na počátku jeho obrácení a který mu naznačil poslání, aby opravil Boží dům. Tato skutečnost podle papeže odkazuje ke schopnosti odpouštět, a proto opakuje přítomným kněžím výzvu, aby vždy odpouštěli, neboť Boha neunavuje odpouštět a odpouští všechno.
„U Františka, muže zklidněného znamením kříže, kterým žehnal svým bratřím, představují stigmata pečeť toho podstatného. To vyzývá i vás, abyste se vraceli k tomu podstatnému v různých aspektech svého života: ve svých formačních kurzech, apoštolských aktivitách a přítomnosti mezi lidmi; abyste byli nositeli odpuštění, jimž bylo odpuštěno, nositeli uzdravení, kteří byli sami vyléčeni, radostnými a prostými v bratrství; se silou lásky, která proudí z Kristova boku a je živena ve vašem osobním setkání s ním, abyste se každý den obnovovali serafínským zápalem, který spaluje srdce.
Proroci naděje
Nakonec papež vybízí františkány, aby do svých komunit a bratrstev, v církvi i ve světě, vnesli trochu oné nesmírné lásky, která pohnula Ježíše, aby za nás zemřel na kříži.
„Kéž vás důvěrný vztah s Bohem, tak jako Františka, činí stále pokornějšími, jednotnějšími, radostnějšími a soustředěnými na to podstatné, milovníky kříže a pozornými k chudým, svědky pokoje a proroky naděje v této naší době, která tak těžko rozpoznává Boží přítomnost. Kéž jste svým zasvěceným životem stále více znamením a svědectvím Božího království, které žije a roste mezi lidmi“.
A na závěr papež vypráví anekdotu o argentinských antiklerikálech, kteří ovšem nikdy nenapadnou nikoho, kdo nosí františkánský hábit: „Je to zvláštní. Nikdy se nestane, aby urazili františkána…váš hábit nutí člověka myslet na svatého Františka a na obdržené milosti“. Jen tak dál, loučil se papež, a je jedno, jestli pod hábitem nosíte džíny: to není problém.
