Papež připomněl Pia VII., muže sounáležitosti v těžkých časech
Lisa Zengarini – Vatican News
Papež František v sobotu 20. dubna vzdal hold neochvějné víře a oddanosti církvi Božího služebníka papeže Pia VII (1742-1823), který byl zvolen na papežský stolec v roce 1800 v jednom z nejbouřlivějších roků dějin Evropy a církve, poznamenaném Francouzskou revolucí a Napoleonovou vládou.
Pius VII., rodným jménem Barnaba Niccolò Maria Luigi Chiaramonti, byl benediktinský mnich a uznávaný teolog, který je spolu se svým předchůdcem Piem VI. připomínán pro svůj neústupný odpor vůči Napoleonovým pokusům o podmanění církve, což ho v roce 1809 stálo zatčení a uvěznění.
Non debemus, non possumus, non volumus
Při setkání se skupinou poutníků z italských diecézí Cesena-Sarsina, Savona, Imola a Tivoli, kteří si připomínají dvousté výročí jeho úmrtí, papež František připomněl, že oddanost Bohu a církvi Pia VII. zůstala neochvějná i v okamžiku jeho zatčení, kdy odmítl nabízený kompromis se slovy: Non debemus, non possumus, non volumus (Nesmíme, nemůžeme, nechceme).
Když se papež František ponořil do jeho života, popsal, že byl svědkem tří klíčových hodnot, které jsou zásadní i pro naše osobní a komunitní cesty víry: společenství, svědectví a milosrdenství.
Pevný zastánce a obhájce společenství
Pius VII. byl podle papeže rozhodným zastáncem a obhájcem společenství v dobách ostrých bojů a rozdělení: Svou klidnou a houževnatou vytrvalostí při obraně jednoty dokázal proměnit aroganci těch, kteří ho chtěli izolovat, v příležitost k obnovení poselství oddanosti a lásky k církvi, na které Boží lid reagoval s nadšením. Výsledkem, poznamenal papež František, bylo společenství, které bylo materiálně chudší, ale morálně soudržnější, silnější a důvěryhodnější.
Jeho příklad, dodal papež, proto i nás dnes povzbuzuje, abychom byli budovateli jednoty v církvi, tedy vytvářeli společenství, podporovali smíření, prosazovali mír, věrni pravdě v lásce.
„Jednou z věcí, která společenství velmi pomáhá, je schopnost dobře mluvit. Nadávky, pomluvy naopak společenství ničí. Když cítíte nutkání mluvit o někom špatně, kousněte se do jazyka a uděláte velkou práci pro společenství a jednotu“.
Odvážný hlasatel evangelia
Pokorný Pius VII. byl také odvážným hlasatelem evangelia, pokračoval papež František, a to jak svými slovy, tak svým životem. Svědčí o tom jeho výroky, které adresoval kardinálům volitelům na začátku svého pontifikátu, kdy zdůraznil potřebu jít příkladem v pokoře, skromnosti, trpělivosti, lásce a v každé kněžské povinnosti, aby se zachoval autentický rozměr církve.
„Tento ideál křesťanského proroctví žil po celý svůj život důstojně, v dobrých i zlých časech, a to jak na osobní, tak na církevní úrovni, i když ho to vedlo ke střetu s mocnými své doby“.
Sociální reformátor
Nakonec papež František připomněl, že navzdory těžkostem, kterým čelil během napoleonské vlády, věnoval Pius VII. zvláštní pozornost potřebným a provedl dalekosáhlé sociální reformy, které emancipovaly chudé rolníky, zrušily privilegia a uplatňování mučení.
„Stejné milosrdenství projevoval i vůči svým pronásledovatelům: Přestože jejich chyby a zneužívání bez okolků odsuzoval, snažil se s nimi udržovat otevřený prostor k dialogu a především jim vždy nabízel odpuštění“.
Láska k pravdě a ochota k dialogu
Na závěr svého proslovu papež František vyzval italské poutníky, aby se zamysleli nad mnoha hodnotami, které připomíná památka tohoto Božího služebníka: láska k pravdě, jednota, dialog, pozornost k nejmenším, odpuštění, houževnaté hledání míru: Prospěje nám, když o nich budeme meditovat, přijmeme je za své a budeme o nich svědčit, aby v nás a v našich společenstvích rostl styl mírnosti a ochoty k oběti, uzavřel.
