Papež v Benátkách na začátku své návštěvy povzbudil vězeňkyně

Thaddeus Jones - Vatican News

Papež František přiletěl v neděli 28. dubna časně ráno z Vatikánu vrtulníkem do Benátek a udělal první zastávku své apoštolské cesty v ženském nápravném zařízení, v benátské ženské věznici Giudecca.

Papež se pozdravil s více než 80 vězeňkyněmi, jakož i se zaměstnanci věznice, ostrahou a dobrovolníky. Všem pozorně naslouchal, když mu děkovali za jeho návštěvu hned na začátku své cesty do Benátek.

Zvláštní místo v papežově srdci

Papež František ve své promluvě vyprávěl, jak tuto návštěvu s nimi učinil první událostí své návštěvy Benátek, a chtěl je ujistit, že mají v jeho srdci „zvláštní místo“. Vysvětlil, že ji nemají prožívat ani tak jako „oficiální návštěvu“, jako spíše jako zvláštní společné setkání, při němž „díky Bohu můžeme věnovat jeden druhému čas, modlitbu, blízkost a bratrskou náklonnost“, což umožňuje vzácné vzájemné obohacení.

Dodal, že Bůh zná každého z nás a že zde dnes každý z nás má něco jedinečného, co může dát a přijmout, něco, co nám všem prospívá. „Každý z nás má svou jedinečnost, máme dar, a to znamená nabídnout ji, podělit se o ni.“

Hospodin nás spojuje

Papež řekl, že je to Hospodin, kdo nás spojuje, a přestože cesty, z nichž jsme vyšli, jsou různé, „některé velmi bolestné“, také kvůli chybám, které vedly ke zraněním a jizvám, které si každý nese v sobě. Přiznal „krutou realitu“ vězení také kvůli přeplněnosti, nedostatku zařízení a zdrojů a případům násilí, které přispívají k bolestné realitě. 

Zároveň poznamenal, že vězení může také nabídnout čas pro morální a materiální přerod, kdy důstojnost žen a mužů nezůstává v izolaci, ale „je podporována prostřednictvím vzájemného respektu a rozvíjení talentů a schopností“, které jsou v každém člověku, i když možná „spící“ nebo „izolované“ životními výzvami, ale které se mohou „s náležitou pozorností a vírou znovu objevit pro dobro všech“. Dodal, že „nikdo nemůže člověku vzít jeho důstojnost, nikdo!“.

Nové začátky

Přes to všechno pak může čas ve vězení umožnit nové začátky „znovuobjevením neobjevené krásy v nás i v druhých“, řekl papež, „jak to symbolizuje umělecká akce, kterou pořádáte, a projekt, na němž se aktivně podílíte“. 

Vězení se může stát pracovištěm pro obnovu života, řekl dále papež, a to tím, že se člověk zamyslí nad svým životem a s odvahou odstraní to, co není potřebné, překáží, škodí nebo je nebezpečné. Plánováním lze začít znovu vytvářet nové základy a ve světle zkušeností odhodlaně cihlu po cihle přestavovat, řekl.

Papež zdůraznil, jak je důležité, aby vězeňské systémy nabízely možnosti „lidského, duchovního, kulturního a profesního růstu“, které napomáhají „zdravému znovuzačlenění“ do společnosti a nabízejí „nové možnosti“, z nichž mají prospěch všichni. Všichni máme chyby, které je třeba odpustit, a rány, které je třeba zahojit, zdůraznil, a přitom ti, kterým bylo odpuštěno, mohou sami přinášet odpuštění, znovuzrození, uzdravení mohou být léčiteli.

Důvěra a naděje v budoucnost

Na závěr papež všechny povzbudil, aby obnovili svou důvěru v budoucnost a „vždy hleděli k obzoru, vždy hleděli do budoucnosti, s nadějí“.

„Rád si představuji naději jako kotvu, víte, která je ukotvena v budoucnosti, a my držíme v rukou lano a jdeme vpřed s lanem ukotveným v budoucnosti.“

Při poděkování přítomným před odchodem pak papež věnoval vězňům ikonu Panny Marie s dítětem a vysvětlil, jak je v ní vidět mateřská něha, „a tuto něhu má Maria s námi všemi, s námi všemi, ona je totiž Matkou něhy“.

Skupinky vězeňkyň pak přicházely papeže pozdravit a nabízely mu slova vděčnosti za jeho návštěvu a naděje na lepší budoucnost pro ně i pro náš svět. Předali papeži plody svého úsilí při práci ve vězeňských družstvech vyrábějících nejrůznější výrobky, od mýdel přes oblečení až po květiny.