František: Mnoho mladých lidí ztratilo obzor, dejme jim naději
Tiziana Campisi - Vatikán
Naslouchat mladým lidem, doprovázet je v jejich každodenním životě, pastorací tvořenou „malými kroky“, „slovy“ a „jednoduchými gesty“, „chvílemi oslav a modlitby ve společenství“, a pak je nepřemlouvat „k realizaci nápadů, o kterých již rozhodli jiní nebo které ve skutečnosti neodpovídají jejich potřebám“. To jsou doporučení, která papež František adresoval v Klementinském sále Apoštolského paláce těm, kdo se v minulých dnech zúčastnili Mezinárodního kongresu o pastoraci mládeže, pořádaného Dikasteriem pro laiky, rodinu a život.
Mladí lidé musí nést odpovědnost, musí se účastnit dialogu, plánování aktivit a rozhodování. Je třeba jim dát pocítit, že jsou aktivní a plnohodnotnou součástí života církve, a především, že oni sami jsou prvními hlasateli evangelia svým vrstevníkům.
Sen papeže Františka
Papež se svěřil, že má sen: aby Jubileum mladých, které proběhne příští rok, a Světový den mládeže v Soulu za tři roky „umožnily mnoha mladým lidem setkat se s Ježíšem, a to i těm, kteří běžně do kostela nechodí, a přinesly jim poselství naděje“. Jeho myšlenky směřují k mladým lidem, „kteří ztratili obzor, kteří odložili velké sny a zapletli se do smutku a zla života“, a zejména k těm v Asii, kteří „ zvláště ve velkých městech trpí ztrátou naděje a uzavřením se do sebe, mají málo vztahů, málo zájmů“. Jeho starostí jsou však také ti, kteří prožívají totéž zoufalství ve všech ostatních částech světa, a proto zdůrazňuje, že „setkání v Římě a Soulu jsou příležitostí, kterou nám Bůh nabízí, abychom řekli všem mladým lidem na světě, že Ježíš je naděje“.
Pastorace mládeže v běžných časech
Při vzpomínce na Světový den mládeže v Lisabonu František uznal, že „to bylo velké úsilí, ale stálo to za to, protože po pandemii a uprostřed tolika mezinárodních napětí mladí lidé potřebovali injekci naděje“ a dny v portugalské metropoli „byly skutečnou oslavou radosti ze života a z toho, že jsme křesťany“. Proto také povzbudil „k práci na nadcházejících mezinárodních akcích, ale také a především k „pastoraci mládeže“ v „běžných časech“ a k četbě Gaudete et exsultate, „hymnu radosti“, která „musí být potravou křesťana, výrazem křesťanství“. Pokud jde o každodenní práci v pastoraci mládeže, papež vyzval mladé lidi, aby měli v srdci pět „základních jistot“: „Bůh je láska“, „Kristus tě zachraňuje“, „On žije“, „Duch svatý dává život“, „Panna Maria tě miluje, protože je matka“, „jednoduché pravdy, jejichž hlásáním se člověk nesmí nikdy unavit“. A pokud jsou nové generace zvláště zasaženy „negativními zprávami, které nás obléhají“, a „publicitou válek“, „tyto zprávy nesmí zastínit jistotu, že Zmrtvýchvstalý Kristus je s nimi a je silnější než jakékoli zlo“, zdůrazňuje František.
Je důležité nabízet mladým lidem příležitosti k zakoušení živého Krista v modlitbě, při slavení eucharistie a smíření, při setkáních společenství, ve službě chudým a ve svědectví svatých. Sami mladí lidé, kteří to zažívají, jsou nositeli tohoto hlásání-svědectví.
Volba doprovázejícího na cestě víry
Pak je tu „další podstatný prvek“, o který je třeba pečovat, uvedl papež: „je to duchovní rozlišování“, „umění, kterému se musí naučit především pastorační pracovníci: kněží a řeholníci, katechetové, společníci, sami mladí lidé, kteří doprovázejí jiné mladé lidi“; nesmí se improvizovat, musí se prohlubovat, zakoušet a žít.
Na cestě víry a objevování vlastního povolání moudrý doprovázející pomáhá vyhnout se mnoha chybám, naivitě, mnoha okamžikům zmatení a „ochromení“. Má to být vedení, které neubírá svobodu, ale doprovází.
Duchovní rozlišování je synodální, osobní a zaměřené na pravdu
František doporučuje přečíst si cyklus katechezí o tom, jak duchovní rozlišování provádět, a pozastavuje se u tří jeho vlastností: Je synodální, osobní a zaměřené na pravdu. Rozlišování je synodální, protože „církev staví vedle sebe bratry a sestry ve víře, abychom kráčeli po cestě společně, ne sami“, zatímco „dnes převládá individualismus: každý jde svou vlastní cestou, každý přisuzuje životu svůj smysl, každý si stanovuje své vlastní hodnoty, své vlastní pravdy“. Pak je osobní, protože mladí lidé „musí být doprovázeni jednotlivě. Každý z nich je jedinečný a neopakovatelný", pokračuje papež, a jestliže ve světě ‚je vše standardizované a uniformní‘, každý z nich ‚si zaslouží, aby mu bylo nasloucháno, aby byl pochopen a aby mu byly poskytnuty rady odpovídající jeho věku, jeho lidské a duchovní zralosti‘. A konečně, rozlišování je zaměřeno na pravdu, protože pomáhá být „pravdivý před druhými, před Bohem, před sebou samým“.
Ve společnosti, která je znečištěna falešnými zprávami, kde jsou osobní profily často pozměněny nebo falešné, kde se vytvářejí alternativní identity, má být rozlišování pro mladé lidi cestou autenticity: vyjít z umělých identit a objevit svou skutečnou identitu.
V závěru své promluvy František poděkoval členům Dikasteria pro laiky, rodinu a život, delegátům biskupských konferencí, sdružení a církevních hnutí za jejich „nasazení s mladými lidmi a pro mladé lidi“ a vyzval je, aby šli „odvážně vpřed a přinášeli všem dobrou zprávu, že Ježíš je živý, že Ježíš je Pán“.
