František vybízí ke spojenectví školy a rodiny na podporu vzdělávání

Rosario Capomasi

„V těchto dnech hodláte pracovat, přemýšlet a vyměňovat si názory na své poslání ve službě vzdělávací komunitě a já se k vám ve vašich úvahách připojuji, protože mladí lidé a rodiny, přítomnost a budoucnost naší společnosti, jsou v centru mé pozornosti.“ Takto se papež vyjádřil v poselství účastníkům kongresu Asociace rodičů svobodného vzdělávání (Apel), který se koná ve francouzském Valence od 31. května do 2. června. Asociace Apel, která má přibližně milion členů, je největším národním sdružením rodičů, kteří se chtějí podílet na školním životě svých dětí.

Rodičovská sdružení byla zvláště povzbuzena koncilem, který vyzval křesťany, aby spontánně nabídli svou pomoc ke sledování a podpoře veškeré činnosti škol.

Zajistit utváření lidštějšího světa

Papež František poté, co zdůraznil, že rodiče jsou „skutečnými protagonisty a prvními architekty výchovy“ svých dětí, zároveň upozornil, že tento úkol nelze řádně plnit bez pomoci společnosti a zejména školy. „Pevné spojenectví mezi školou a rodinou,“ zdůrazňuje, „umožňuje předávání vědomostí a zároveň předávání lidských a duchovních hodnot“. Taková součinnost „je tedy příležitostí k podpoře integrální výchovy člověka, aby bylo zaručeno utváření lidštějšího světa a zajištěn jeho duchovní rozměr“. V podstatě, dodává, „jde o to, aby mladí lidé objevili Boží plán pro každého z nich“, a to s využitím vztahu škola-společnost, který František definuje jako „skutečný mikrokosmos otevřený budoucnosti“, v němž působí a vzájemně se ovlivňují řídící a administrativní pracovníci, učitelé a především rodiče, kteří tvoří „ústřední bod, kolem něhož se celý tento malý svět točí“.

Tím dává život společenství, které má díky různorodosti rolí, ale sbližování cílů, rysy křesťanského a lidského společenství stmeleného láskou.

Zapojení do Úmluvy o globálním vzdělávání

Papež poté vybízí rodiče studentů, aby šli cestou vzájemné shody, setkávání a spolupráce, a následně využívá příležitosti, aby jim poděkoval za jejich „nepostradatelný“ závazek „ve službě vzdělávacích společenství“. Protože to, jak vysvětluje, „je jeden z pilířů globálního výchovného paktu, ke kterému vás vybízím, abyste ho s nadšením navrhovali i tváří v tvář odlišným názorům“, neboť „náboženské přesvědčení o posvátném smyslu lidského života nám umožňuje uznat základní hodnoty společného lidství, hodnoty, v jejichž jménu můžeme a musíme spolupracovat, budovat a vést dialog, odpouštět a růst, a umožnit tak souboru různých hlasů, aby tvořil vznešenou a harmonickou píseň‘“ (encyklika Fratelli tutti, č. 283). Důležitá je, upřesňuje František, také pedagogická funkce času vzhledem k tomu, že „výchova nekončí s koncem školy: její účinky se projevují po celý život a umožňují člověku přijímat radosti i zkoušky, které ho provázejí“.

Stejně jako v podobenství o hořčičném zrnu (srov. Mk 4,26-29) se práce rodičů a učitelů, která je obtížná, protože je křehká, rozvíjí v průběhu jednotlivých životních období a může v budoucnosti přinést nečekané plody.

Rozlišování tváří v tvář výzvě, kterou představuje umělá inteligence

Papež se stejně jako při jiných příležitostech věnuje otázce výzev, které představuje umělá inteligence, a způsobu, jakým „kromě metod učení hluboce mění způsob našeho samostatného myšlení“. Jde o problém, který vyžaduje „veškerou práci rozlišování, k níž vás vyzývám, abyste ji vykonávali s celou vzdělávací komunitou a světlem církve, protože takové výzvě nelze čelit osamoceně!

Chcete-li čelit této výzvě, která se netýká jen etiky, ale také formování inteligence a úsudku vašich dětí a mládeže, ujišťuji vás, že církev je na vaší straně.

Školní společenství - skutečná škola života

V závěru svého poselství František účastníkům přeje, aby si vážili dnů konání kongresu, aby se „školní společenství“ skutečně stalo „školou života“ schopnou umožnit „vašim dětem čelit obtížnému světu, ale zároveň světu osvícenému nadějí: nadějí založenou na Kristových příslibech, které nezklamou“. A zcela nakonec papež vzývá Pannu Marii, aby inspirovala „iniciativy a nasazení účastníků kongresu ve službě jejich školám, chránila je, upevňovala jejich víru v Krista a činila z nich svědky jeho lásky“.