Papežova bula Jubilea: Umlčet zbraně, zrušit trest smrti a oddlužit chudé

Salvatore Cernuzio - Vatican News

Je to naděje, kterou papež v Jubilejním roce 2025 vzývá jako dar pro svět poznamenaný střetem zbraní, smrtí, ničením, nenávistí k bližnímu, hladem, "ekologickým dluhem", nízkou porodností. Naděje je balzámem, který chce František rozetřít na rány lidstva utlačovaného "brutalitou násilí" nebo v zajetí exponenciálního růstu chudoby. Spes non confundit, naděje nezklame, je název buly k řádnému jubileu, kterou dnes odpoledne 9. května papež předložil církvím pěti kontinentů během druhých nešpor slavnosti Nanebevstoupení Páně. Bula, rozdělená do 25 bodů, obsahuje prosby, návrhy, výzvy ve prospěch vězňů, nemocných, starých, chudých a mladých lidí a oznamuje novinky Svatého roku, který bude mít téma "Poutníci naděje".

Společné datum Velikonoc 

Papež František v dokumentu připomíná dvě významná výročí: oslavu dvoutisícího výročí vykoupení v roce 2033 a 1700. výročí prvního velkého ekumenického koncilu v Niceji, který se kromě jiných témat zabýval také datováním Velikonoc. I dnes "různé postoje" brání tomu, aby se ve stejný den slavila "zakládající událost víry", zdůrazňuje a připomíná, že se tak však "díky prozřetelné okolnosti stane právě v roce 2025" (17).

Kéž je to výzva pro všechny křesťany Východu i Západu, aby učinili rozhodný krok k jednotě kolem společného data Velikonoc.

Otevření Svaté brány

Uprostřed těchto "velkých kroků" papež nařídil, aby se Svatá brána Svatopetrské baziliky otevřela 24. prosince 2024. U Jana Lateránského následující neděli 29. prosince, 1. ledna 2025, na slavnost Matky Boží, brána u Panny Marie Větší a 5. ledna u svatého Pavla za hradbami. Tyto tři brány budou uzavřeny do neděle 28. prosince svatého roku. Jubileum bude ukončeno uzavřením Svatých dveří svatého Petra 6. ledna 2026. (6) 

Znamení doby

František doufá, že "první znamení naděje" v Jubileu "se promítne do míru pro svět, který se znovu ocitl ponořen do tragédie války". 

Lidstvo, které nepamatuje na dramata minulosti, prochází novou a těžkou zkouškou, v níž je tolik obyvatel utlačováno brutalitou násilí. Co těmto národům ještě chybí, co ještě nevytrpěly? Jak je možné, že jejich zoufalé volání o pomoc nepodněcuje vůdce národů k tomu, aby chtěli ukončit oněch příliš mnoho regionálních konfliktů, vědomi si důsledků, které z toho mohou plynout pro celý svět? Je snad přehnané snít o tom, že zbraně zmlknou a přestanou přinášet zkázu a smrt? (8)

Apel na porodnost

Papež František se znepokojením sleduje "pokles porodnosti" v různých zemích a z různých důvodů: "zběsilý životní rytmus", "obavy o budoucnost", "nedostatek pracovních záruk a sociální ochrany", "sociální modely", v nichž převládá honba za ziskem, a nikoli za vztahy. Podle papeže je "naléhavě zapotřebí" "přesvědčené podpory" věřících a občanské společnosti pro "touhu" mladých lidí plodit nové děti, aby budoucnost mohla být "poznamenána úsměvem malých chlapců a dívek, kteří přijdou zaplnit nyní příliš mnoho prázdných kolébek". (9)

Za úctu k vězňům, důstojné podmínky, zrušení trestu smrti

František dále vybízí k "hmatatelným znamením naděje" pro vězně. Navrhuje vládám "formy amnestie nebo prominutí trestu" a také "cesty k opětovnému začlenění do společnosti". Především však papež vyzývá k "důstojným podmínkám pro vězněné osoby, dodržování lidských práv" a "zrušení trestu smrti". (10) Aby vězňům nabídl konkrétní znamení blízkosti, papež sám otevře v jednom z vězení Svatou bránu.

Naděje pro nemocné a podnět pro mladé lidi: "Nemůžeme je nechat na holičkách".

Znamení naděje patří také nemocným, ať už doma nebo v nemocnici: "Péče o ně je hymnem lidské důstojnosti". (11) Naději potřebují také mladí lidé, kteří tak často vidí, jak se "jejich sny rozpadají". 

Iluze drog, riziko provinění a honba za pomíjivostí v nich vyvolávají zmatek více než v ostatních a zakrývají krásu a smysl života, což způsobuje, že sklouzávají do temných propastí a tlačí je k sebedestruktivním činům. (12)

"Nemůžeme je zklamat," říká František.

Ne předsudkům a uzavírání se před migranty

Papež znovu žádá, aby očekávání migrantů "nebyla mařena předsudky a uzavíráním se". 

Mnoha vyhnancům, uprchlíkům a vysídlencům, které kontroverzní mezinárodní události nutí k útěku, aby se vyhnuli válkám, násilí a diskriminaci, je třeba zaručit bezpečí a přístup k práci a vzdělání, což jsou nezbytné nástroje pro jejich začlenění do nového společenského kontextu. (13)

Počet chudých lidí na světě je pobuřující.

Papež v bule nezapomíná na mnoho starých lidí, kteří zažívají osamělost a opuštěnost. Nezapomíná ani na "miliardy" chudých lidí, kteří "nemají základní životní potřeby" a "trpí vyloučením a lhostejností". Podle Františka je "skandální", že chudí tvoří většinu obyvatelstva světa "obdařeného obrovskými zdroji, z velké části určenými na zbrojení". (15) Následně vyzývá k přílivu štědrosti od těch, kdo mají bohatství, a znovu vyzývá k založení "světového fondu, který by za peníze určené na vojenské výdaje konečně odstranil hlad". (16)

Odpuštění dluhů chudých zemí

Další výzva je adresována bohatším zemím, aby se "rozhodly odpustit dluhy zemím, které by je nikdy nemohly splatit". "Je to otázka spravedlnosti," píše papež František, "kterou dnes ještě zhoršuje nová forma nespravedlnosti", jako je "ekologický dluh", zejména mezi Severem a Jihem. (16)

Svědectví mučedníků

V bule k Jubileu papež vyzývá k pohledu na svědectví mučedníků, kteří patří k různým křesťanským tradicím, a vyjadřuje přání, aby během Svatého roku "nechyběla ekumenická oslava". (20)

Význam zpovědi a služba misionářů milosrdenství

František dále hovoří o svátosti pokání a oznamuje pokračování služby Misionářů milosrdenství, která byla zavedena během mimořádného jubilea. Žádá biskupy, aby je vyslali do míst, kde je "naděje vystavena zkoušce" nebo kde je "pošlapávána důstojnost osoby". (23)

Pozvání východním a pravoslavným církvím

Papež adresuje "zvláštní pozvání" věřícím východních církví, kteří "pro svou věrnost Kristu a církvi tolik trpěli, často až za cenu smrti". Tito bratři "se musí cítit zvláště vítáni v tomto Římě, který je Matkou i pro ně". Myslí také na pravoslavné bratry a sestry, kteří již prožívají "pouť křížové cesty" a jsou nuceni opustit svou vlast kvůli násilí a nestabilitě.

Modlitební zastavení u mariánských svatyní

František také vyzývá poutníky mířící do Říma, aby se pomodlili v mariánských svatyních a vzývali Mariinu ochranu, aby tak "zakusili blízkost nejlaskavější z matek, která nikdy neopouští své děti". (24)