Papež: Katolíci v Číně významně přispívají k míru
Salvatore Cernuzio – Vatican News
„Ti, kdo následují Ježíše, milují mír a setrvávají spolu se všemi, kdo pracují pro mír, v době, kdy vidíme působit nelidské síly, které jako by chtěly uspíšit konec světa“.
František znovu zauzlil nitky dějin tím, že spojil současnost církve v Číně se svědectvím víry čínských katolíků ve společenství s římským biskupem a jejich skutečným přínosem k míru s proroctvím otců, kteří se sešli v Šanghaji mezi 15. květnem a 12. červnem 1924 na koncilu Concilium sinense, prvním a dosud jediném koncilu katolické církve v Číně, na němž „otcové hleděli do budoucnosti. A jejich budoucnost je naší přítomností“.
Sympozium na Urbanianě
Sto let po této události uspořádala Papežská univerzita Urbaniana ve spolupráci s agenturou Fides a Pastorační komisí pro Čínu mezinárodní konferenci „Sto let od Concilium Sinense: mezi historií a současností“. Videoposelství papeže Františka dnes, 21. května, zahájilo jednání v Aule Magna této univerzity, na kterém vystoupili také kardinálové Pietro Parolin, státní sekretář, a Luis Antonio Tagle, viceprefekt dikasteria pro evangelizaci.
Cesty trpělivosti a zkoušky
V tomto století, říká papež ve videu promítaném v sále, cesta církve dějinami procházela a prochází nepředvídanými cestami, také časy trpělivosti a zkoušek.
„Hospodin v Číně na této cestě udržoval víru Božího lidu. A víra Božího lidu byla kompasem, který ukazoval cestu po celou tuto dobu, před šanghajským koncilem i po něm, až do dnešních dnů“.
Synodální zkušenost
Zmíněný koncil byl podle papeže skutečně důležitým krokem na cestě katolické církve ve velké zemi, kterou je Čína. To, co otcové v Šanghaji prožili, byla autenticky synodální zkušenost, během níž společně přijali důležitá rozhodnutí, podotýká.
„Duch svatý je sjednotil, způsobil, že mezi nimi rostla harmonie, vedl je po cestách, které by si mnozí z nich nedokázali představit, a překonával i rozpaky a odpor“.
Hlásání spásy v mateřském jazyce
Tak činí i Duch svatý, který vede církev, zdůrazňuje František: tehdejší koncilní otcové pocházeli téměř všichni ze vzdálených zemí a před koncilem mnozí ještě nebyli připraveni uvažovat o tom, že by svěřili vedení diecézí kněžím a biskupům narozeným v Číně. Po koncilu pak všichni vykonali skutečnou synodální cestu a podepsali ustanovení, která otevřela nové cesty, aby církev, včetně katolické Číny, mohla mít stále více čínskou tvář. Uznali totiž, že to je krok, který je třeba učinit, protože Kristovo hlásání spásy může zasáhnout každé lidské společenství a každého jednotlivého člověka pouze tehdy, když bude mluvit svým mateřským jazykem.
Matteo Ricci, významní misionáři, Celso Costantini
Ve videoposelství papež zmiňuje otce Mattea Ricciho - Lì Mǎdòu: koncilní otcové šli po jeho stopách i po stopách dalších velkých misionářů a vydali se cestou, kterou otevřel apoštol Pavel, když hlásal, že je třeba stát se pro všechny lidi vším, aby bylo možné hlásat vzkříšeného Krista a vydávat o něm svědectví. Významný přínos při prosazování a vedení koncilu Concilium sinense - připomíná papež - měl arcibiskup Celso Costantini, první apoštolský delegát v Číně, který byl z rozhodnutí papeže Pia XI. také skvělým organizátorem a předsedou tohoto koncilu.
„Costantini uplatnil na konkrétní situaci skutečně misionářský pohled. A cenil si učení Maximum illud, apoštolského listu o misiích, který v roce 1919 vydal papež Benedikt XV. V návaznosti na prorocké vyznění tohoto dokumentu Costantini jednoduše opakoval, že posláním církve je evangelizovat, nikoliv kolonizovat“.
Plodné ovoce
Díky práci Celsa Costantiniho se na koncilu v Šanghaji společenství mezi Svatým stolcem a církví v Číně projevilo také ve svém plodném ovoci, ovoci dobra pro celý čínský lid, prohlašuje papež František. A tak tato velká církevní událost nesloužila jen k tomu, aby chybné přístupy, které převládaly v předchozích dobách, upadly v zapomnění. Nejednalo se o 'změnu strategie', ale o následování cest, které více odpovídají povaze církve a jejího poslání. Je nutno důvěřovat pouze - pouze! - v milost samotného Krista a v jeho přitažlivost.
„Čínští katolíci ve společenství s římským biskupem kráčejí v současnosti. V kontextu, v němž žijí, vydávají svědectví o své víře také prostřednictvím skutků milosrdenství a lásky a svým svědectvím skutečně přispívají k harmonii společenského soužití, k budování společného domova“.
Na pouti do Šešanu
František připomíná, že několik dní po skončení koncilu se jeho účastníci vydali na pouť do svatyně Panny Marie v Šešanu nedaleko Šanghaje. I my, říká ve videoposelství, kde se po jeho boku objevuje dřevěná socha Panny Marie uctívaná čínskými věřícími, můžeme stejně jako koncilní otcové v Šanghaji hledět do budoucnosti. A vzpomínka na šanghajský koncil může dnes také celé církvi naznačit nové cesty a otevřené stezky, kterými se můžeme s odvahou vydat při hlásání a svědectví evangelia v přítomnosti.
V těchto dnech, v měsíci květnu, se mnoho věřících vydává na pouť do svatyně v Šešanu, aby svěřili své modlitby a naděje přímluvě Ježíšovy Matky. A 24. května, na svátek Panny Marie Pomocnice křesťanů, se církev na celém světě bude modlit s bratry a sestrami církve v Číně, jak o to požádal papež Benedikt XVI. ve svém listu čínským katolíkům, připomíná František.
„I já se duchovně vydávám na vrch Šešan. A všichni společně svěřme Panně Marii, Pomocnici křesťanů, naše bratry a sestry ve víře, kteří jsou v Číně, celý čínský lid a celý náš ubohý svět a prosme ji o přímluvu, aby vždy a všude zvítězil mír“.
