Papež napsal dopis farářům

DOPIS SVATÉHO OTCE FARÁŘŮM

Drazí bratři faráři!

Mezinárodní setkání „Farní kněží pro synodu“ a dialog s těmi, kdo se ho zúčastnili, jsou příležitostí, abych ve svých modlitbách pamatoval na všechny farní kněze světa, kterým s velkou láskou adresuji tato slova.

Je to tak samozřejmé, že to říci zní téměř banálně, ale to neznamená, že je to méně pravdivé: Církev by nemohla pokračovat bez vašeho nasazení a služby. Proto bych vám chtěl především vyjádřit vděčnost a úctu za velkorysou práci, kterou denně vykonáváte a kterou zaséváte evangelium do nejrůznějších oblastí (srov. Mk 4,1-25). 

Jak zažíváte v těchto dnech sdílení, farnosti, v nichž vykonáváte svou službu, se nacházejí ve velmi rozdílných kontextech: od těch na okrajích megaměst - poznal jsem je přímo v Buenos Aires - až po ty, které jsou rozlehlé jako provincie v méně hustě osídlených oblastech; od těch v městských centrech mnoha evropských zemí, kde starobylé baziliky hostí menší a starší společenství, až po ty, kde se slaví pod velkým stromem a zpěv ptáků se mísí s hlasy mnoha dětí.

To vše faráři velmi dobře znají, znají zevnitř život Božího lidu, jeho námahu a radosti, jeho potřeby a bohatství. Proto synodální církev potřebuje své faráře: bez nich se nikdy nenaučíme kráčet společně, nikdy nebudeme schopni nastoupit cestu synodality, která „je cestou, kterou Bůh očekává od církve třetího tisíciletí“ .

Nikdy se nestaneme misionářskou synodální církví, pokud farní společenství neučiní z účasti všech pokřtěných na jediném poslání hlásání evangelia charakteristický rys svého života. Pokud farnosti nebudou synodální a misijní, nebude taková ani církev. Souhrnná zpráva prvního zasedání šestnáctého řádného generálního shromáždění biskupské synody je v tomto ohledu velmi jasná: farnosti, počínaje jejich strukturou a organizací jejich života, jsou povolány k tomu, aby se chápaly jako „především ve službě poslání, které věřící vykonávají ve společnosti, v rodinném a pracovním životě, aniž by se zaměřovaly výhradně na činnosti, které se v nich odehrávají, a na své organizační potřeby“ (8, l). Je proto nutné, aby se farní společenství stále více stávala místy, odkud pokřtění vycházejí jako učedníci misionáři a kam se vracejí plni radosti, aby se dělili o zázraky, které Pán koná skrze jejich svědectví (srov. Lk 10,17).

Jako pastýři jsme povoláni doprovázet na této cestě společenství, kterým sloužíme, a zároveň se zavazovat modlitbou, rozlišováním a apoštolskou horlivostí, aby naše služba byla přizpůsobena potřebám misijní synodální církve. Tato výzva se týká papeže, biskupů a římské kurie a týká se také vás, farářů. Ten, který nás povolal a posvětil, nás dnes vyzývá, abychom naslouchali hlasu jeho Ducha a vydali se směrem, který nám naznačuje. Jedním si můžeme být jisti: nedopustí, abychom postrádali jeho milost. Na této cestě také objevíme, jak osvobodit naši službu od těch aspektů, které ji činí únavnější, a znovu objevíme její nejopravdovější jádro: hlásání Slova a stmelování společenství při lámání chleba.

Vyzývám vás proto, abyste přijali toto Pánovo volání být jako faráři budovateli misionářské synodální církve a s nadšením se na tuto cestu vydali. Za tímto účelem bych rád předložil tři návrhy, které mohou inspirovat styl života a jednání pastýřů.

1. Vyzývám vás, abyste své specifické služebné charisma stále více prožívali ve službě mnohotvárných darů, které Duch šíří v Božím lidu. Je totiž naléhavě nutné objevovat, povzbuzovat a zhodnocovat „s citem pro víru charismata, pokorná i vznešená, která jsou v mnoha podobách udělována laikům“ (ECUM. CONC. VAT. II, Decr. Presbyterorum Ordinis, 9) a která jsou nezbytná pro evangelizaci lidské skutečnosti. Jsem přesvědčen, že tímto způsobem vynesete na světlo mnoho skrytých pokladů a ocitnete se méně osamoceni ve velkém úkolu evangelizace a zakusíte radost z opravdového otcovství, které nepřevládá, ale naopak v druhých, mužích a ženách, probouzí tolik cenného potenciálu.

2. Z celého srdce vám doporučuji, abyste se učili a cvičili v umění společného rozlišování a využili k tomu metodu „rozhovoru v Duchu“, která nám tolik pomohla na synodální cestě i při samotném vedení shromáždění. Jsem si jist, že budete moci sklízet mnohé plody nejen ve strukturách společenství, jako je farní pastorační rada, ale i v mnoha dalších oblastech. Jak připomíná synodální zpráva, rozlišování je klíčovým prvkem pastoračního působení synodální církve: „Je důležité, aby se praxe rozlišování uplatňovala také v pastorační oblasti, a to způsobem odpovídajícím daným kontextům, aby se tak ozřejmila konkrétnost církevního života. Umožní lépe rozpoznat charismata přítomná ve společenství, moudře svěřovat úkoly a služby, plánovat pastorační cesty ve světle Ducha a jít nad rámec pouhého plánování činností“ (2, l).

3. Nakonec bych vám chtěl doporučit, abyste za základ všeho považovali sdílení a bratrství mezi sebou a se svými biskupy. Tento požadavek důrazně vyplynul z Mezinárodní konference pro trvalou formaci kněží na téma „Oživ Boží dar, který je v tobě“ (2 Tim 1,6), která se konala v únoru tohoto roku zde v Římě za účasti více než osmi set biskupů, kněží, zasvěcených, mužů a žen, zapojených do této oblasti, zastupujících osmdesát zemí. Nemůžeme být autentickými otci, pokud nejsme především syny a bratry. A nejsme schopni inspirovat společenství a účast ve svěřených komunitách, pokud je nežijeme především mezi sebou. Jsem si dobře vědom toho, že ve sledu pastoračních úkolů se takový závazek může zdát jako přehnaný nebo dokonce jako ztráta času, ale ve skutečnosti je opak pravdou: jen tak jsme věrohodní a naše činnost nerozmělňuje to, co už vybudovali jiní.

Nejen misijní synodální církev potřebuje faráře, ale také specifická cesta synody 2021-2024 „Za synodální církev. Společenství, účast, misie", s ohledem na druhé zasedání XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody, které se uskuteční v říjnu tohoto roku. K jeho přípravě potřebujeme slyšet vaše hlasy.

Proto vyzývám ty, kteří se zúčastnili mezinárodního setkání „Faráři pro synodu“, aby se po návratu domů stali misionáři synodality také s vámi, svými bratry faráři, tím, že oživí úvahy o obnově farářské služby v synodálním a misijním klíči a zároveň umožní Generálnímu sekretariátu synody shromáždit váš nenahraditelný příspěvek vzhledem k přípravě Instrumentum laboris. Naslouchání farním kněžím bylo cílem tohoto mezinárodního setkání, které však dnes nemůže skončit: musíme vám naslouchat i nadále.

Drazí bratři, jsem po vašem boku na této cestě, kterou se snažím jít i já. Žehnám vám všem ze srdce a já zase potřebuji cítit vaši blízkost a podporu vašich modliteb. Svěřme se blahoslavené Panně Marii Odighitrii: té, která ukazuje cestu, té, která vede k Cestě, Pravdě a Životu.

Řím, u svatého Jana Lateránského, 2. května 2024

František