František: Peníze mají sloužit, nikoliv vládnout
Isabella Piro - Vatikán
„Peníze mají sloužit, a ne vládnout!“ To bylo jádrem projevu, který dnes dopoledne pronesl papež František při audienci pro účastníky „Dialogů za integrálně udržitelné finance“, které pořádala nadace Centesimus annus Pro Pontifice ve spolupráci s italskou neziskovou organizací Prospera-Progetto Speranza, zaměřenou na sociální projekty adresované mladým lidem. Tato iniciativa vznikala v Miláně v posledních dvou letech a jejím „nelehkým“ cílem - připomněl papež - bylo „zahájit dialog mezi financemi, humanismem a náboženstvím“. Tato práce měla zejména „primární cíl“:
Cílem bylo společně s vrcholnými představiteli světa financí uvažovat o tom, že snaha dělat věci dobře a snaha konat dobro mohou jít ruku v ruce. Jinými slovy, stanovili jste si vznešený úkol: spojit efektivitu a účinnost s integrální udržitelností, inkluzí a etikou.
Reforma financí bez ignorování etiky
V této perspektivě, dodal papež, může sociální magisterium církve „představovat kompas“, pokud je třeba nahlížet na „fungování financí, aby bylo možné odsoudit jejich slabiny a představit konkrétní nápravná opatření“. Ti, kdo se stejně jako účastníci „Dialogů“ vyznají ve finančních procesech, mají „velkou zásluhu, ale zároveň i velkou odpovědnost“:
Je na vás, abyste přišli na to, jak dosáhnout toho, aby nepravostí ubývalo. Protože „finanční reforma, která by neignorovala etiku, by vyžadovala razantní změnu postoje politických představitelů. Peníze musí sloužit, a ne vládnout!“ (Apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 58). Jednou jsem slyšel jednoho politického kritika říci: „V této zemi se vládne z kapes“: to je ošklivé...
V sázce je osud a důstojnost těch nejchudších
„Papež proto doufá v ‚konkrétnost‘, protože ‚v sázce je osud těch nejchudších, lidí, kteří se snaží najít prostředky pro důstojný život‘. František v této souvislosti citoval příklad finančních ústavů „Monti di pietá“ a označil je za „velký podnět k pomoci nejchudším, aniž bychom upadali do welfaristické logiky“, ale upřednostňoval půjčky, které lidem umožní, aby mohli pracovat, a tak znovu získat „svou náležitou důstojnost“:
Pomoc chudým formou finančních prostředků musí být vždy jen dočasným prostředkem pro zvládnutí naléhavých situací. Skutečným cílem by mělo být umožnit jim žít důstojný život prostřednictvím práce.
Význam dialogu pro překonání technokracie
Dalším příkladem, který František zmínil, jsou španělští teologové, kteří v siglo de oro, tedy v 16. století, znali svět obchodu s vlnou, dokázali „podat jeho etické hodnocení“ a vyzývali k „přesným opatřením ke změně pro společné dobro“. Příklad, který je platný i dnes, aby vyvolal „změnu paradigmatu“:
Technokratické paradigma totiž zůstává dominantní; je zapotřebí nové kultury, která by byla schopna vytvořit prostor pro náležitě pevnou etiku, kulturu a spiritualitu.
Metodou a stylem, které je třeba prosazovat, uzavřel papež, musí být dialog, protože „dialog je vždy tou nejlepší cestou“.
