Papež: Církev je jako sbor, ve kterém jeden potřebuje druhého
Amedeo Lomonaco - Vatikán
Farní a diecézní sbory, scholæ cantorum, pěvecké sbory působící při různých kaplích, dirigenti a hudebníci. Taková je pestrá mozaika účastníků čtvrtého mezinárodního setkání pěveckých sborů, které přijal papež František ve Vatikánu. Papež v promluvě k posluchačům, mezi nimiž byli i nejmladší zpěváci, poznamenal, že „spontánnost dětí mluví hlasitěji než sebelepší projevy“.
„Musíme se o děti starat,“ řekl, „protože jsou budoucností, nadějí, ale také svědectvím spontánnosti, nevinnosti a příslibu. Během audience pak papež poděkoval maestru monsignorovi Marcu Frisinovi a skupině Nova Opera za podporu této iniciativy, která se koná již počtvrté a která se koná čtyřicet let po založení pěveckého sboru římské diecéze. Na programu této akce, která končí zítra, je odpolední velký koncert v Aule Pavla VI.
Harmonie
František během setkání připomněl tři základní aspekty - harmonii, společenství a radost - této služby živené vírou a hudebním nadšením. A zdůraznil, že „hudba vytváří harmonii tím, že oslovuje všechny, utěšuje trpící, navrací nadšení sklíčeným a dává rozkvést nádherným hodnotám, jako je krása a poezie, které jsou odrazem harmonického Božího světla“. Umění hudby, dodal papež, má „univerzální a bezprostřední jazyk, který nepotřebuje překlad ani mnoho pojmových vysvětlení“.
Mohou ho ocenit prostí i vzdělaní, kteří chápou ten či onen aspekt, s větší či menší hloubkou, ale všichni čerpají ze stejného bohatství. Hudba navíc vychovává lidi k naslouchání, pozornosti a studiu, povznáší jejich emoce, pocity a myšlenky, vyvádí je z víru spěchu, hluku a pouze materiálního vidění života a pomáhá jim lépe uvažovat o sobě samých i o skutečnosti, která je obklopuje. Těm, kdo ji pěstují, tak dává moudrý a klidný pohled, s nímž se snadněji překonávají rozpory a antagonismy, aby byli - podobně jako nástroje orchestru nebo hlasy sboru - ve shodě, dávali pozor na rozladění a korigovali disonance, které jsou užitečné i pro dynamiku skladeb, pokud jsou začleněny do obratné harmonické struktury.
Společenství
S poukazem na další podstatný aspekt, kterým je společenství, papež připomněl, že „sborový zpěv se provádí společně, nikoliv o samotě“. „A i to,“ zdůraznil, „k nám promlouvá o církvi a světě, v němž žijeme“. „Společné putování,“ poznamenal dále, „si lze představit jako provedení velkého koncertu“: každý se účastní „svými schopnostmi a nabízí svůj vlastní příspěvek, hraje nebo zpívá svůj ‚part‘, a tak znovu objevuje svou jedinečnost obohacenou symfonií společenství“.
Ve sboru a orchestru potřebují jedni druhé a úspěch výkonu všech je podmíněn nasazením všech, tím, že každý přispívá podle svých možností, respektuje a naslouchá těm, kteří ho obklopují, bez protagonismu, v harmonii. Stejně jako v církvi a v životě, kde je každý člověk povolán k tomu, aby dobře plnil svou úlohu ve prospěch celého společenství, aby se z celého světa nesla píseň chvály k Bohu.
Radost
František pak účastníky čtvrtého mezinárodního setkání pěveckých sborů ve Vatikánu vyzval, aby nedovolili mentalitě světa znečistit „zájmy, ambicemi, závistí, rozdělením“ poklad „umění, krásy a duchovnosti“, jehož jsou správci.
Prospěje vám naopak, když budete udržovat vysokou duchovní úroveň svého povolání: modlitbou a rozjímáním o Božím slově, účastí nejen hlasem, ale i myslí a srdcem na liturgiích, které obohacujete, a každodenním prožíváním jejich obsahu s nadšením, aby vaše hudba byla stále více šťastným povznášením srdce k Bohu, který svou láskou vše přitahuje, osvěcuje a proměňuje (srov. 1 Kor 13,1-13). Tímto způsobem uskutečníte onu výzvu svatého Augustina: „Chvalme Pána svým životem i svým jazykem, svým srdcem i svými rty, svým hlasem i svým chováním“.
Na závěr papež všem zúčastněným vyjádřil vděčnost za „službu modlitbě církve a také evangelizaci“.
