Papež katechetou mezi garážemi římského činžáku: Vychovávejte děti ke svobodě a respektu
Salvatore Cernuzio - Řím
Tentokrát se nejedná o farní sál nebo divadlo, ale o garáž pro bytové domy se štěrkovou podlahou, cihlovou zdí, stromy a popínavými rostlinami, všude kolem jsou stažené rolety a garáže se zaparkovanými auty uvnitř a obyvatelé vyhlížejí z balkonů. Uprostřed křeslo, před ním sedí asi třicet rodin, páry s dětmi, mladí lidé, farníci z nedalekého kostela svaté Brigity Švédské, někteří přicházejí na setkání už v pantoflích nebo v domácím oblečení. Jako paní, která seběhla ze schodů a snažila se upravit si vlasy: „To je tedy překvapení, a to jste mi to mohli říct dřív!“ Zcela nevídaný scénář třetího setkání „Školy modlitby“, cyklu setkání papeže Františka s římskými farnostmi v rámci Roku modlitby s ohledem na Jubileum 2025.
Po dětech a dospívajících se chtěl František dnes, 6. června odpoledne, setkat s rodinami v římské čtvrti Palmarola (oblast Borgata Ottavia) na vzdáleném západním předměstí města. Byly tu páry novopečených rodičů, prarodiče, farní skupina mládeže, miminka a děti s dudlíky, skupina přistěhovalkyň ze Senegalu, jeden pravoslavný muž, starosta městské čtvrti. Zkrátka pestré osazenstvo, které bylo na poslední chvíli upozorněno na tuto mimořádnou odpolední hodinu katecheze.
Příjezd a překvapení
Fiat 500 L vjel kolem 17. hodiny na příjezdovou rampu budovy v ulici Via Palmarola, jejíž zdi jsou stále ještě rozestavěné. Zpočátku bylo ticho, pár přimhouřených očí, chytré telefony připravené vnímat scénu, pak František pozdravil: „Dobrý večer všem“ a již se ozval potlesk a obvyklé „Hurá papeži!“. Cesta mezi lidmi byla krátká, přerušená darováním sladkostí, několika ukradenými selfie a paní, která předstoupila se slovy: „Pomodlil byste se za mou maminku?“ a papežem, který jí požehnal. Papež, usazený na svém křesle, poté uvedl rozhovor s přítomnými. Nejprve se pobaveně podíval na neobvyklou scenérii: „Zeď... rostliny... rajčata...“, pak pozdravil skupinu před svýma očima: „Jste rodiny, mladí, staří, vždy je to ale rodina“.
Nenechte se odradit „bouřkami“
A o rodině, jejích výzvách a těžkostech, její kráse a potenciálu pro církev a společnost papež hovořil jak v tom, co žertem nazval „kázáním“, tak v následující tři čtvrtě hodiny trvajícím dialogu. „Braňme rodinu, která je kyslíkem pro výchovu dětí,“ řekl. Samozřejmě, že dochází k hádkám, sporům, někdy i k rozchodům. František je nazval ‚bouřemi‘, které by však neměly odradit. „Pokud se rodiče pohádají, je to normální, ale mají šanci se usmířit dřív, než den skončí, protože studená válka druhý den je strašná,“ zopakoval několikrát a připomněl tři klíčová slova, tak jednoduchá, ale zároveň nezbytná k tomu, aby vztah fungoval: „Promiň, dovol a... děkuji“. I to nejjednodušší poděkování: „Děkuji, že jsi uvařil tuhle dobrou večeři...“. A tam, kde slova nepřicházejí, stačí „malé gesto, abychom se usmířili a druhý den začali znovu“.
„Děti se na nás dívají“
Jedná se o malé každodenní kroky, které jsou důležité zejména pro děti. „Děti se na nás dívají,“ řekl papež a citoval film Vittoria De Sicy z roku 1944. „Děti pozorují tatínka a maminku“ a trpí, když vidí, že spolu nevycházejí. Papež proto doporučil odloučeným rodičům, aby o sobě nemluvili špatně, ale aby své děti vychovávali k úctě.
Pověření mladým lidem: Neste dějiny vpřed
Čtyři mladí lidé z farnosti se pak papeže zeptali, jak je možné v dnešní době posílit víru: „Jedinou cestou je svědectví,“ odpověděl. A právě mladým lidem zanechal přesný mandát: „Máte odpovědnost nést dějiny dál“. A to tak, že nikdy nezůstanete „na dně“: „Jedna z krásných věcí na mladých lidech je, že se znovu vzchopí. Všichni v životě padáme, ale důležité je, abychom nezůstali na zemi, pokud uklouzneme“.
Moudrost starých lidí a děti jako příslib
Papež upozornil, že nelze nezanedbávat starší lidi a že je nutno starat se o děti: „Farnost, kde se nenaslouchá dětem a kde jsou staří lidé odepisováni, není pravým křesťanským společenstvím. Nezapomínejte, že staří jsou pamětí a děti příslibem". „Nezapomínejte na staré lidi, kteří jsou pamětí Božího lidu,“ zdůraznil papež: „Je pravda, že staří lidé jsou někdy skutečně nudní. Mluví stále o tomtéž: o válce atd., ale my vůči nim projevujme velkou vlídnost“. A děti „rozumí řeči něhy“.
Láska mezi rodiči
Když už byla řeč o dětech, dva otcové, jeden z nich tatínek dvojčat, se papeže ptali, jak si v této těžké době udržet víru a jak vychovávat své děti, aby zůstaly blízko církvi i po biřmování, nazývané „svátostí rozloučení“. Odpovědí je stále „svědectví“. Především to, které se rodí v rodině: „První radou je vzájemná láska mezi rodiči,“ řekl papež, „protože děti musí cítit, že se máma a táta mají rádi. Pokud se musíte pohádat, nedělejte to před dětmi, pošlete je spát a hádejte se, jak chcete".
Výchova ke svobodě
Stejně zásadní je dialog s dětmi. „Nikdy s nimi nepřestávejte mluvit. Výchova se uskutečňuje prostřednictvím dialogu“. Dialog přispívá k tomu, aby se děti necítily osamoceně, ale současně nemá vyvíjet nátlak, pohoršovat se, aby jim tak v určitém okamžiku ponechal svobodu: „Tak se vychovává ke svobodě. Dejte jim najevo, že mohou mluvit o čemkoli. O všem,“ zdůraznil pak papež: „Věci života se učí doma, ne od druhých, kteří kdoví co učí“.
Pozdravy a dárky
Setkání zakončily pozdravy určené každému z přítomných, papež rozdával objetí a růžence, vyhověl různým prosbám o fotografie a dokonce promluvil k „babičce Marii“ připojené přes Skype k telefonu svého vnuka: „Ahoj, modli se za mě!“. Jako dárek těmto rodinám František zanechal obraz Panny Marie s Ježíškem: „Abyste si ho mohli nechat v činžáku“, řekl. Bude to hmatatelná připomínka setkání, které si pravděpodobně nikdo z obyvatel nedokázal představit.
