Papež: Kolik nových chudých vytváří špatná politika založená na zbraních?

Salvatore Cernuzio - Vatikán

Jsou lidé, kteří jsou chudí, zbavení prostředků, i těch nejzákladnějších k životu, ale Bůh je miluje a nikdy je neopustil. A na druhé straně jsou ti, kteří jsou bohatí, třeba proto, že obešli a pošlapali práva a důstojnost druhých, aby se někým stali, nebo jsou mocní, či si tak před lidmi připadají, když se pohybují s arogancí a násilnými prostředky války. Právě to je "ubohé v Božích očích".

Jedná se o ostrý rozdíl mezi materiální a duchovní chudobou, který papež František, i s ohledem na rány způsobené dnešními válečnými konflikty, vytyčil ve svém poselství k 8. Světovému dni chudých, připomínce, kterou ustanovil v roce 2016, aby nikdy neslevil ze svého pohledu na ty, kteří žijí na okraji společnosti. V roce 2024 se tento den bude slavit příští 17. listopadu a papež bude jako každý rok předsedat mši svaté ve Svatopetrské bazilice a poté usedne vedle některých chudých v aule Pavla VI. k obědu pořádanému Dikasteriem pro službu milosrdenství, zatímco Dikasterium pro evangelizaci bude zajišťovat potřeby nemajetných lidí různými charitativními iniciativami.

"Kolik nevinných obětí!"

V poselství zveřejněném dnes, 13. června, na památku svatého Antonína z Padovy, patrona chudých, papež rozvíjí svou úvahu vycházející z tématu dne, převzatého z knihy Sirachovcovy: Prosba chudáka jde přímo do Božího ucha. Téma vhodné v Roce modlitby, který si František přeje jako duchovní přípravu na Jubileum 2025. Právě modlitba chudých se musí stát "cestou společenství s nimi a sdílení jejich utrpení". A v kontextu války tato modlitba nabývá podoby volání, jehož mluvčím se papež stává, aby se vrátil a pojmenoval hrůzy, které zažívají některé oblasti světa.

Násilí způsobené válkami jasně ukazuje, jak moc arogance hýbe těmi, kdo se považují za mocné před lidmi, zatímco v Božích očích jsou ubozí. Kolik nových chudáků plodí tato špatná politika založená na zbraních, kolik nevinných obětí!

Slyšte volání chudých a přijďte jim na pomoc

Ke každému z těchto "maličkých", kteří " na sobě nesou tvář Božího Syna", musí přijít "naše solidarita a znamení křesťanské lásky", zdůrazňuje papež a vyzývá každého křesťana a každé společenství, aby "byli nástroji Božími pro osvobození a podporu chudých, aby se mohli plně začlenit do společnosti". "To," píše, "předpokládá, že jsme poddajní a pozorní, abychom naslouchali volání chudých a přicházeli jim na pomoc.

Všichni jsme žebráci...

Papež stručně řečeno nabádá, abychom k chudým zaujali stejný postoj jako Bůh: "Tváří v tvář jejich utrpení je Bůh 'netrpělivý', dokud nezjedná spravedlnost". "Bůh zná utrpení svých dětí, neboť je pozorným a starostlivým Otcem všech. Jako Otec se stará o ty, kteří to nejvíce potřebují: o chudé, marginalizované, trpící, zapomenuté...," uvádí František.

Nikdo však není z jeho srdce vyloučen, protože před ním jsme všichni chudí a potřební. Všichni jsme žebráci, protože bez Boha bychom nebyli ničím. Neměli bychom ani život, kdyby nám ho Bůh nedal.

Násilí způsobené válkami jasně ukazuje, jak moc arogance hýbe těmi, kdo se považují za mocné před lidmi, zatímco v Božích očích jsou ubozí. Kolik nových chudáků plodí tato špatná politika založená na zbraních, kolik nevinných obětí!

Štěstí se nezískává pošlapáváním práv a důstojnosti druhých

Nicméně papežova hořká úvaha zní: "Jak často žijeme, jako bychom byli pány života nebo jako bychom si ho museli podmanit! Světská mentalita vyžaduje stát se někým, prosadit se navzdory všemu a všem, porušovat společenská pravidla, abychom dosáhli bohatství".

Jak smutná iluze! Štěstí se nedá získat pošlapáváním práva a důstojnosti druhých.

Privilegovaná pozornost

Je tedy nutností, aby každý "učinil modlitbu chudých svou vlastní a modlil se s nimi". Podle papeže Františka je to skutečně "výzva, kterou musíme přijmout, a pastorační činnost, kterou je třeba živit", přičemž je třeba mít vždy na paměti, že "nejhorší diskriminací, kterou chudí trpí, je nedostatek duchovní pozornosti". Většina chudých má totiž "zvláštní otevřenost vůči víře", píše papež; "potřebují Boha a my jim nemůžeme nenabídnout jeho přátelství, požehnání, jeho slovo, slavení svátostí a nabídku cesty růstu a zrání ve víře". Preferenční volba pro chudé se proto musí "promítnout především do privilegované a prioritní náboženské pozornosti".

To vše vyžaduje "pokorné srdce", které má odvahu "stát se žebrákem", pokračuje papež. "Pokorný člověk se nemá čím chlubit a čeho se domáhat; ví, že se nemůže spoléhat sám na sebe, ale pevně věří, že se může odvolat na milosrdnou Boží lásku."

Důvěřivě se odevzdat Bohu

Pokora "vytváří důvěru, že Bůh nás nikdy neopustí a nenechá nás bez odpovědi," píše se dále ve Františkově poselství. Tuto jistotu chce vštípit všem chudým, "kteří obývají naše města a jsou součástí našich společenství": "Bůh je pozorný ke každému z vás a je vám nablízku. Nezapomíná na vás a ani by na vás nikdy nemohl zapomenout".

Všichni prožíváme modlitbu, která se zdá být nevyslyšena. Někdy prosíme o vysvobození z bídy, která nás nutí trpět a ponižuje nás, a zdá se, že Bůh naše volání neslyší. Boží mlčení však není odvrácením pozornosti od našeho utrpení; spíše v sobě skrývá slovo, které žádá, abychom ho s důvěrou přijali a svěřili se mu a jeho vůli.

Pastorační příležitosti k pomoci potřebným

Závěrečná papežova výzva tedy zní: "Prožívejte Světový den chudých jako pastorační příležitost, kterou nelze podceňovat, protože podněcuje každého věřícího, aby naslouchal modlitbě chudých a uvědomoval si jejich přítomnost a nezbytnost." Je to také "příhodná příležitost", doporučuje papež, "k realizaci iniciativ, které konkrétně pomáhají chudým", a "k uznání a podpoře mnoha dobrovolníků, kteří se s nadšením věnují těm nejpotřebnějším". Jim patří papežův dík:

Chudí mají stále co učit, protože v kultuře, která staví na první místo bohatství a často obětuje důstojnost lidí na oltář hmotných statků, veslují proti proudu a poukazují na to, že to, co je pro život podstatné, je něco úplně jiného.

Svědectví Matky Terezy

Na závěr poselství papež připomíná svědectví Matky Terezy z Kalkaty, "ženy, která obětovala svůj život pro chudé". Tato světice neustále opakovala, že to byla právě modlitba, "odkud čerpala sílu a víru pro své poslání služby chudým". To také řekla v roce 1985 během svého projevu na Valném shromáždění OSN, když všem ukazovala korálky růžence, které vždy držela v ruce: "Jsem jen chudá řeholnice, která se modlí. Tím, že se modlím, Ježíš vkládá do mého srdce svou lásku a já ji jdu rozdávat všem chudým, které na své cestě potkám. Modlete se i vy!"

Příklad Josefa Labreho

František také uvádí příklad benediktina Josefa Labreho, jehož tělo odpočívá a je uctíváno v Santa Maria ai Monti. "Připutoval z Francie do Říma, byl zavržený mnoha kláštery", strávil poslední léta svého života "chudý mezi chudými". Neměl ani malý pokojík, kde by mohl bydlet, a obvykle spal v ruinách Kolosea jako "Boží tulák", ale své bytí učinil "neustálou modlitbou, která stoupala vzhůru k Bohu".

Prosba o mír

V návaznosti na tento příklad papež František vybízí každého věřícího, aby se na cestě ke Svatému roku stal "poutníkem naděje", kladoucím "hmatatelná znamení pro lepší budoucnost". Jak upřesňuje, jde o gesta, která nelze improvizovat, ale která "vyžadují spíše každodenní věrnost, často skrytou a tichou, ale posilovanou modlitbou".

V této době, kdy se zdá, že zpěv naděje ustupuje rachotu zbraní, křiku tolika zraněných nevinných a mlčení nesčetných obětí válek, obraťme se k Bohu s prosbou o mír. Jsme ochuzeni o mír a natahujeme ruce, abychom jej přijali jako vzácný dar, a zároveň se snažíme pokoj tkát v našem každodenním životě.