Papež na Salesiánské univerzitě v dialogu s římskými kněžími: Církev je buď prorocká, nebo klerikální
Salvatore Cernuzio - Řím
Kytarová píseň věnovaná Donu Boskovi, kterou přednesly řeholnice a kněží, přivítala papeže při jeho příjezdu dnes odpoledne, přesně v 16 hodin, na Papežskou salesiánskou univerzitu v římské čtvrti Montesacro. V aule Papežské univerzity, kde sídlí fakulty teologie, pedagogiky, filozofie, klasické literatury a sociálních komunikací, se František setkal s kněžími „středního věku“ kněžského sboru římské diecéze (od 11 do 39 let svěcení) k dialogu za zavřenými dveřmi, který se týkal především pastoračních otázek. Po setkání se staršími kněžími (od 40 let svěcení výše) ve farnosti San Giuseppe al Trionfale 14. května a setkání s mladšími kněžími (do 10 let svěcení) v řeholním domě Učednic Božského Mistra v oblasti Portuense 29. května se jedná o třetí a poslední setkání papeže s kněžími jeho diecéze.
„Pilíře“ římské diecéze
Přibližně 160 kněží, mezi nimiž byli faráři, prefekti, kaplani a ředitelé kuriálních úřadů, se setkalo s papežem a na jeho výzvu mu mohli volně klást své otázky. „Pilíře“ diecéze s jejich úkoly v oblastech charity, ale také ve školách, věznicích a nemocnicích, takto je definoval biskup Michele Di Tolve, delegát pro péči o diakonát, klérus a řeholní život, který celé shromáždění po modlitbě a četbě evangelia představil papeži Františkovi.
Pozdravy akademické obci a papežova účast na G7
Do auly Salesiánské univerzity papež dorazil po zhruba čtvrthodině strávené venku, kdy se pozdravil se členy akademické obce: profesory (včetně jednoho 96letého kněze), studenty, spolupracovníky. Před branami univerzity vytvořili lidé z okolí kordon, aby papeže přivítali. Ten přiměl auto zpomalit, aby všechny pozdravil. „Myslela jsem, že je to vtip... To je papež doopravdy!“ vykřikla jedna dívka. Při krátkém rozhovoru s několika novináři papež zdůraznil, že na zasedání G7 - kterého se zúčastní 14. června - bude hovořit o umělé inteligenci a míru a že také povede několik bilaterálních rozhovorů s lídry přítomnými v městečku Borgo Egnazia v jihoitalské Apulii.
Papež František ze svého vozu, nyní již známého Fiatu 500 L, postupně potřásal rukou řadě studentů, kteří se již asi hodinu tísnili na příjezdové cestě. Pozdravil otce Cesareho, sedícího na kolečkovém křesle, zažertoval se skupinkou Argentinců a vyfotil se s několika dojatými řeholnicemi. Na nádvoří ho přivítal vicegerent římské diecéze, monsignor Baldo Reina, a kardinál Ángel Fernández Artime, hlavní rektor salesiánské kongregace, který ho představil některým přítomným. Někteří se přihlásili sami, například sestra Franca, která papeži podala ruku a poděkovala mu za odpovědi na její dopisy napsané v posledních letech. S ní také došlo k výměně několika bonmotů: „Kolik je vám let?“ zeptal se František. „Více než 80 let...“. „Mně je také přes 80 let... Ale blíž k osmdesátce nebo blíž k devadesátce?“. „Ehh.“ Kolektivní smích se změnil v ticho, když papež požehnal mladé postižené ženě na invalidním vozíku: „Je velice šikovná!“ ozývalo se ze skupiny. Doprovázela ji jedna paní, která zvolala: „Svatý otče, jak krásný je váš úsměv!“. Papež každému daroval růženec.
Dialog s kněžími
Přivítán potleskem vstoupil papež kolem 16.20 hod. na pódium konferenčního sálu, aby zahájil dialog s pastýři diecéze, jakou je Řím, která se v této nelehké době - poznamenané důsledky pandemie, rostoucí chudobou, válkou a migrací, nouzovými situacemi mladých - stala také „misijním územím“.
V životě kněze je neviditelné důležitější než viditelné
Jak sdělilo tiskové středisko Svatého stolce, mezi tématy, která se probírala, byly pastorační otázky týkající se diecéze, úlohy a identity kněze a krásy kněžství. V odpovědi na otázky papež zmínil vzor dona Milaniho, „velikána, který je světlem pro italského kněze“, riziko propadu do světskosti a hovořil o potřebě rozšířit přijetí ve farnostech „na všechny, na každého!“.
Silně se vynořila otázka utrpení lidí, které je třeba doprovázet blízkostí, soucitem a něhou, třemi Božími vlastnostmi, které je třeba prožívat - řekl papež - zejména ve vztahu ke starším lidem. V tomto smyslu se hovořilo o důležitosti nemocniční pastorace, o těžkostech města Říma, o bytové nouzi, o výzvě řeholním kongregacím disponujícím zázemím k velkorysosti, o šíření drog, o tragické osamělosti, o mnoha lidech, kteří prožívají svou bolest v neviditelnosti. „V životě kněze je neviditelné důležitější než viditelné, protože je hutnější, bolestnější,“ řekl papež a dodal: „Naším úkolem jako kněží je jít a vyhledávat tyto lidi“, protože „církev je buď prorocká, nebo klerikální: je na nás, abychom si vybrali“.
Dialog se zastavil rovněž u současné situace v Evropě a ve světě a papež bolestně zmínil probíhající války, ve Svaté zemi, na Ukrajině, ale také v Myanmaru, v Kongu, a obrovské investice do zbraní, antikoncepce, veterinárních výdajů a estetické chirurgie. V tomto smyslu vyzval k práci ve prospěch sociálního magisteria církve, k většímu nasazení pro společné dobro, pro mír a v době neúčasti a neangažovanosti i pro politiku jakožto „nejvyšší formu lásky“.
Rozhovor byl příležitostí připomenout a poděkovat kardinálu De Donatisovi, kterého papež pochválil za jeho velkou „schopnost chápat a odpouštět“, což jsou vzácné vlastnosti v jeho nové roli, kde je povolán být „výrazem milosrdné Otcovy tváře“.
V závěru papež hovořil o nebezpečí ideologií v církvi a vrátil se k otázce přijímání osob s homosexuálními sklony do seminářů, přičemž zdůraznil potřebu jejich přijetí a doprovázení v církvi a pokyny Dikasteria pro klérus k uvážlivosti ohledně jejich vstupu do semináře.
Nakonec poděkoval přítomným kněžím za jejich práci a vyzval je, aby pokračovali ve svém nasazení, ve společném rozlišování a naslouchali všem, kteří se na ně obracejí.
