Hledejte

Cookie Policy
The portal Vatican News uses technical or similar cookies to make navigation easier and guarantee the use of the services. Furthermore, technical and analysis cookies from third parties may be used. If you want to know more click here. By closing this banner you consent to the use of cookies.
I AGREE
I Pini della Via Appia - Tempo di Marcia
Programy Podcast

Papež o slavnosti Božího Těla: Navraťme světu dobrou a čerstvou vůni chleba lásky

Homilie papeže Františka při mši ze slavnosti Těla a krve Páně, Lateránská bazilika, 2. června 2024
Poslechněte si papežovu homilii v češtině

„Vzal chléb a požehnal ho“ (Mk 14,22). Tímto gestem začíná vyprávění o ustanovení eucharistie v evangeliu svatého Marka. A právě z tohoto Ježíšova gesta - žehnání chleba - bychom mohli vyjít a zamyslet se nad třemi rozměry tajemství, které slavíme: díkůvzdání, památka a přítomnost.

Za prvé: díkůvzdání. Slovo „eucharistie“ totiž ve skutečnosti znamená „díky“: „děkujeme“ Bohu za jeho dary, a v tomto smyslu je znamení chleba důležité. Je to pokrm každého dne, s nímž přinášíme na oltář vše, co jsme a co máme: život, práci, úspěchy, a dokonce i neúspěchy, jak symbolizuje krásný zvyk některých kultur zvednout a políbit chléb, když spadne na zem: připomenout si, že je příliš cenný na to, abychom ho vyhodili, i když upadl. Eucharistie nás tedy učí žehnat, přijímat a líbat Boží dary vždy s díkůvzdáním, a to nejen při slavení: také v životě.

Například tím, že nebudeme plýtvat věcmi a nadáním, které nám Bůh dal. Ale také tím, že odpustíme těm, kdo se dopouštějí chyb a klesají kvůli své slabosti nebo omylu, a pozvedneme je: protože všechno je dar a nic nesmí přijít nazmar, protože nikdo nesmí zůstat na zemi a každý musí mít šanci vstát a vrátit se na správnou cestu.

A můžeme to dělat i v každodenním životě a vždy pomáhat těm, kteří upadli: jen tehdy se v životě můžete podívat na člověka shora dolů, když mu chcete pomoci, aby povstal.

A toto je naším posláním, abychom děkovali. A samozřejmě bychom mohli připojit řadu dalších věcí, abychom vzdávali díky. Jsou to důležité „eucharistické“ postoje, protože nás učí chápat hodnotu toho, co děláme, a toho, co nabízíme.

Zaprvé děkovat a zadruhé „žehnat chléb“ – to znamená činit památku. Na co? Pro starověký Izrael to byla vzpomínka na vysvobození z egyptského otroctví a na začátek exodu do zaslíbené země. Pro nás je to oživení Kristovy Paschy, jeho umučení a vzkříšení, jimiž nás osvobodil od hříchu a smrti. Upamatovat se na svůj život, své úspěchy, chyby, na onu nataženou ruku Boží, která nám vždy pomáhá pozvednout se; činit památku Hospodinovy přítomnosti v našem životě.

Jsou tací, kteří říkají, že svobodný je ten, kdo myslí jen na sebe, kdo si užívá života a kdo si s lhostejností a snad i s arogancí dělá, co chce, navzdory druhým. To není svoboda: je to skryté otroctví, otroctví, které z nás dělá ještě větší otroky.

Svobodu nenajdeme v trezorech těch, kdo hromadí pro sebe, ani na pohovkách těch, kdo se líně oddávají rozptýlení a individualismu: svobodu najdeme ve večeřadle, kde se člověk bez jakýchkoli jiných pohnutek, než z lásky, sklání před svými bratry a sestrami, aby jim nabídl svou službu, svůj život coby „spasený“.

Konečně je eucharistický chléb skutečná přítomnost. A tím k nám promlouvá o Bohu, který není daleko a který není žárlivý, ale je člověku blízko a je s ním solidární; je to Bůh, který nás neopouští, ale hledá nás, čeká na nás a doprovází nás, a to vždy až do té míry, že se nám, zcela bezmocný, vydává do rukou.

A tato jeho přítomnost nás také vybízí, abychom se přiblížili ke svým bratrům a sestrám všude tam, kam nás láska volá.

Drazí bratři a sestry, jak moc je v našem světě potřeba tohoto chleba, která chutná po vděčnosti, po svobodě a po blízkosti! Každý den vidíme příliš mnoho ulic, které možná kdysi voněly čerstvě upečeným chlebem a které se kvůli válce, sobectví a lhostejnosti proměnily v hromady sutin! Je naléhavě nutné vrátit světu dobrou a čerstvou vůni chleba lásky, abychom nadále doufali a neúnavně obnovovali to, co nenávist ničí.

To je také smysl gesta, které brzy učiníme při eucharistickém procesí: od oltáře poneseme Pána mezi domy našeho města. Neděláme to proto, abychom se stavěli na odiv, ani abychom se honosili svou vírou, ale abychom všechny pozvali k účasti na chlebu eucharistie, na novém životě, který nám Ježíš daroval: v tomto duchu konejme toto procesí. 

Slavnost Božího Těla s procesím z Lateránské baziliky do Santa Maria Maggiore



2. června 2024, 19:29
Prev
March 2025
SuMoTuWeThFrSa
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     
Next
April 2025
SuMoTuWeThFrSa
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930