Papež: stvoření kultivujme, neničme ho, omezme lidskou moc, která vytváří monstra

Tiziana Campisi - Vatican News

Naděje je cestou, kterou papež František naznačuje k opětovnému dosažení harmonie s přírodou ve svém poselství ke Světovému dni modliteb za péči o stvoření, který připadá na 1. září a je věnován tématu zvolenému pro rok 2024 "Doufat a jednat se stvořením". Naděje, abychom nebyli zdrceni tváří v tvář "zlu ve světě", nespravedlnosti, "mnoha bratrovražedným válkám, které způsobují smrt dětí, ničí města, znečišťují životní prostředí člověka", a "znásilněné a zdevastované matce Zemi", protože nám dává poznat, že "celý vesmír a každé stvoření sténá a netrpělivě touží" po překonání současného stavu a obnovení stavu původního, tedy toho před Adamovým hříchem.

I stvoření podléhá otroctví zkaženosti

I stvoření "podléhá rozkladu a smrti, které ještě zhoršuje lidské zneužívání přírody", zdůrazňuje František v dokumentu zveřejněném dnes 27. června, ale i "stvoření bude osvobozeno z otroctví porušenosti, aby vstoupilo do svobody slávy Božích dětí", a tak "v Kristově vykoupení" lze "s nadějí kontemplovat pouto solidarity mezi lidmi a všemi ostatními tvory".

Riziko lidské moci

Jde o naději, zdůrazňuje dále papež, kterou je třeba kultivovat uvědoměním si nebezpečí, jež může člověk vyvolat, protože, jak již bylo zopakováno v Laudate Deum, navzdory dosaženému "technologickému pokroku" "si neuvědomujeme, že jsme se zároveň stali vysoce nebezpečnými, schopnými ohrozit životy mnoha bytostí i naše vlastní přežití". Lidská moc je totiž nyní "nekontrolovatelná, vytváří monstra a obrací se proti nám samým". Z tohoto důvodu, říká František, "je dnes naléhavě nutné stanovit etické meze rozvoji umělé inteligence, která by se svou schopností kalkulace a simulace mohla být využita k nadvládě nad člověkem a přírodou", a nikoli ve "službě míru a integrálního rozvoje".

Duch svatý vede kroky člověka

Je třeba si uvědomit, že "Duch svatý nás provází životem", jak "dobře pochopili chlapci a děvčata shromáždění na Svatopetrském náměstí na svém prvním Světovém dni", poznamenal papež a vysvětlil, že Bůh "je milující Otec, Syn přítel a vykupitel každého člověka a Duch svatý, který vede naše kroky na cestě lásky", takže poslušnost Duchu vede člověka k "radikální změně", aby byl "pěstitelem zahrady", a ne "predátorem". "Země je svěřena pro člověka, ale zůstává Boží. To je teologický antropocentrismus židovsko-křesťanské tradice," upřesnil František a dodal, že naopak "předstírání vlastnictví a ovládání přírody, manipulace s ní podle libosti, je formou modloslužby" a že "prométheovský člověk, opojený vlastní technokratickou mocí", arogantním způsobem "zbavuje" zemi "Boží milosti".

Ochrana stvoření etickou a teologickou otázkou

Ale "dnes nám, také díky objevům současné fyziky, není spojení mezi hmotou a duchem" zcela neznámé, a to nám pomáhá pochopit, že "ochrana stvoření" je "otázkou nejen etickou, ale i výsostně teologickou": jde vlastně o prolínání tajemství člověka a tajemství Boha," zdůrazňuje papež, o prolínání, které "sahá až k aktu lásky, jímž Bůh stvořil člověka v Kristu", a pak "existuje transcendentní (teologicko-etická) motivace, která křesťana zavazuje k podpoře spravedlnosti a míru ve světě, a to i prostřednictvím univerzálního určení dobra".

Živá naděje v dramatech lidstva a bolesti přírody

Františkovo poselství nás vybízí ke konkrétnímu prožívání naděje, protože "existence křesťana je životem z víry", který je "činný v lásce" a zároveň očekává "návrat Pána v jeho slávě". A tak o této naději musí věřící svědčit "v dramatech trpícího lidského těla", "oživeni vizemi lásky, bratrství, přátelství a spravedlnosti pro všechny", a zajistit tak, aby "křesťanská spása" vstoupila "do hlubin bolesti světa", tedy člověka a přírody, která je jeho "životním prostředím". Taková naděje totiž "ví, že vše směřuje k Boží slávě, ke konečnému dovršení v jeho pokoji", i když v běhu času "sdílíme bolest a utrpení". A jestliže "celé stvoření sténá", připomíná papež, setrvává v důvěře "v Boha" a svěřuje se mu "s ohledem na naplnění jeho plánu, kterým je radost, láska a pokoj v Duchu svatém".

Alternativní čtení dějin

V praxi je "naděje možností zůstat pevný uprostřed protivenství, nenechat se odradit v čase soužení nebo tváří v tvář lidskému barbarství", shrnuje František, "je to alternativní čtení dějin a lidských záležitostí", které "není iluzorní, ale realistické, realismus víry, která vidí neviditelné", je to "trpělivé čekání". V tomto čekání, podobně jako Joachim z Fiore, který "v době krvavých bojů, konfliktů mezi papežstvím a císařstvím, křížových výprav, herezí a zesvětštění církve" poukázal na "ideál nového ducha soužití mezi lidmi, vyznačujícího se všeobecným bratrstvím a křesťanským mírem", papež nabádá k tomuto "duchu sociálního přátelství a univerzálního bratrství", který navrhl ve Fratelli tutti, a doufá, že "tento soulad mezi lidmi" se rozšíří "také na stvoření" a že bude existovat "odpovědnost za lidskou a integrální ekologii, způsob, jak zachránit náš společný domov a ty z nás, kteří v něm žijí".

Člověk znovu navazuje vztahy s Bohem, druhými lidmi a vesmírem

Čelit současné realitě "v nadějném očekávání" Kristova příchodu nám pomáhá Duch svatý, který "udržuje společenství věřících v bdělosti a neustále je poučuje", uzavírá papež, a inspiruje k "obrácení životního stylu", aby se rozptýlila "arogance těch, kdo chtějí vládnout nad druhými a nad přírodou", a abychom mohli "pečovat o druhé a o stvoření". Protože je třeba obnovit vztah "s Bohem", vztah "k sobě samému a k ostatním lidským bytostem a vztah ke kosmu", který "Adamův hřích zničil". "Všechny tyto vztahy je třeba synergicky obnovit, zachránit," upozorňuje František, protože "pokud chybí jeden, selže všechno".